Nedávno tu byli

    Nedávno tu byli je název nové knihy publicisty a spisovatele PhDr. Jaroslava Štěpaníka, která přišla na trh z brněnského nakladatelství Šimona Ryšavého. Nese podtitul Portréty osobností jedné významné generace a na 178 stranách přibližuje, čím se zapsali do historie. Většina z nich se narodila ve dvacátých letech minulého století, v šedesátých letech byli zpravidla již obecně známí, do života však různým způsobem zasáhly události roku 1968 a následné období normalizace. Portréty se opírají o rozhovory, uveřejňované autorem knihy v letech 2003 až 2009 v literární příloze měsíčníku Kam v Brně. Štěpaník se s těmito osobnostmi setkal vícekrát, jejich slova zachycoval na zvukový záznam a přepis všech rozhovorů byl před zveřejněním autorizován. Všech těchto lidí si autor knihy dodnes váží. V knize nechybí jejich fotografie.

    Těmito osobnostmi jsou Jiří Brauner, Armin Delong, Jaroslav Dufek, Vladimír Fux, Jaromír Hnilička, Květa Hofmanová, Miloš Hynšt, Erik Knirsch, Viktor Kudělka, Ludvík Kundera, Ladislav Lakomý, Vlastimil Lejsek, Bohumil Marčák, Mirko Matoušek, Dora Müllerová, Miroslav Netík, Ivo Osolsobě, Ladislav Pilka, Antonín Přidal, Jan Rajlich, Oldřich Rejnuš, Zdeněk Rotrekl, Ivan Ruller, Bořivoj Srba, Jaroslav Šabata, Miroslav Šimorda, Miroslav Štolfa, Jan Trefulka, Inez Tuschnerová, Karel Valoch a Jarmila Veselá.

    S některými jsem se znal. To platí i o Arminu Delongovi, který stál u základů elektronové mikroskopie, o hercích Jaroslavu Dufkovi a Ladislav Lakomém, s nimiž jsem v roce 1961 absolvoval turné Divadla bratří Mrštíků v polských městech pobaltského pobřeží Gdaňsku, Gdyni a Sopotech a také o jazzmanovi, trumpetistovi, skladateli, hudebním aranžérovi a pedagogovi Jaromíru Hniličkovi. Ten patří stejně jako autor knihy se mnou a s mým synem Honzou Žankem Hlaváčkem k nositelům titulu MUSTr, které nám udělila Velkomoravská univerzita strécovsko-tetinská. Nejvyšší vyznamenání této univerzity si Hnilička zasloužil autorstvím strécovské hymny Hymnus straecorum moraviensis, kantátou pro hrdinný tenor, sbor a orchestr. Zvuk jeho trubky zní i při fanfárách provázejících nástup nových absolventů ke slavnostní promoci. K posledním Hniličkovým dílům patří Brněnská svita. Část textu v brněnském hantecu napsal na jeho přání Vladimír Koudelka. Rád připojuji i osobní vzpomínku na Jaromíra Hniličku od mého syna, který na své první cédéčko, nesoucí název Vorgle, nazpíval skladbu Louise Armstronga Když svatí pochodují. V hantecové verzi ji dal název Ó, Wendy sex a kdo jiný by měl zahrát po Satchmovi sólo na trubku než právě Jaromír. K Honzově veliké radosti Jaromír souhlasil. Zadání znělo na sólo, nějakých 32 taktů, skladba v F-dur a moduluje do G. Mistr odtušil, že je mu to úplně jedno v jaké to bude tónině a podle očekávání vše na první dobrou hrál. Pak se zaposlouchal do textu, začal se usmívat a povídá: To je dobrý, to je hantec, ten se mi moc líbí, já ti tam do toho ještě něco nasmrkám. A potom do celé skladby do další stopy nahrál krásné vyhrávky a luxusní ukončení. V tomto provedení uvedli Ó, Wendy sex i na vernisáži výstavy obrazů brněnského malíře Zdeňka Bláhy. Hnilička dal Honzovi i souhlas s přeložením textu své známé písničky o Gagarinovi do hantecu. Klavírista Vlastimil Lejsek s chotí klavíristkou Věrou jsou rovněž přátelé naší rodiny, vzájemně jsme se navštěvovali v Brně a dokonce na jejich sídle v Jeseníkách na Rejvízu. Jeseník je od roku 1978 dějištěm Mezinárodní Schubertovy soutěže pro klavírní dua. Vlastimil byl vynikajícím kuchařem, měl bohaté znalosti o astronomii, uměl natáčet filmy a učil mne jezdit s trabantem. S gynekologem Ladislavem Pilkou jsem se seznámil, když jsem jako první novinář ve zprávě, vydané v ČTK, oznámil, že v Brně se 4. listopadu 1982 narodilo první dítě ze zkumavky – chlapeček o váze 365 gramů. S básníkem, dramatikem, spisovatelem a překladatelem Antonínem Přidalem jsme ve stejném dni přebírali z rukou primátora Romana Onderky Ceny města Brna za rok 2007. Grafik a designér Jan Rajlich starší už od začátku šedesátých let byl až do konce svého života autorem mých novoročenek, jeho syn v této tradici pokračuje. Teatrolog Bořivoj Srba svého času nemohl působit v Brně, a jak se mi svěřil, získal místo v přítmí v Čs. akademii věd v Praze, kde tehdy působila jako stážistka nynější německá kancléřka Angela Merkelová a vařívala kávu i čaj nejen pro sebe.  A malířka, textilní výtvarnice a kostýmní návrhářka Inez Tuschnerová řadu mých i manželčiných přátel uzavírá. Jeden ze svých obrazů nám darovala. Rád na ni vzpomínám.

BOHUMIL HLAVÁČEK