Všehochuť Antonína Hošťálka

    Antonín Hošťálek, brněnský novinář a publicista, sesbíral drobné plody své práce z nedávného období a vyrobil z nich Všehochuť r. 2017. Tak nazval knížku, kterou nedávno vydal Moravskoslezský kruh v nákladu o málo větším než minimálním, vlastně jen pro své kamarády a známé, a s povinnou dodávkou pro knihovny. Jsou v ní mj. dva zajímavé eseje, o Josefu Jungmannovi a A. P. Čechovovi. Antonín tak pokračuje v reflexích své četby, což činil už ve svém Deníku čtenáře z let 2014–15 a v životopisné črtě o Maximu Gorkém z roku 2014, jsou tu i kratší novinářské útvary z oblasti sociální, které se Antonín Hošťálek věnuje už několik let profesně, a je tu také jeho korespondence se souputníky, kteří ho doprovázejí už řadu let a byli i častými autory v časopisech, která Antonín Hoštálek redigoval v minulých desetiletích, v časopise Bariéry a Konec konců: s amerikanistou a slavistou a brněnským pamětníkem Ladislavem Plchem, publicistou Karlem Nečasem, sociologem a historikem Petrem Schnurem, žijícím v Hannoveru, a geologem a spisovatelem Zdeňkem Gábou. Korespondence se odbývala, jak jinak, moderně, emailově, a tak za necelý měsíc stačili jmenovaní probrat oslavy 28. října s výzvami některých intelektuálů k revoluci, popsali poprask kolem návštěvy dalajlámy a strýčka Bradyho, i vztah Pražské kavárny k Putinovi, Zemanovi i Trumpovi a v závěru zkritizovali agresivní politiku USA a mainstreamová média, která jsou ve vleku vojensko-politických bloků, kapitálu a nadnárodních korporací.  Ale i čtenář, kterému se politické děje skládají do jiných souvislostí, může být potěšen. A to Antonínovými vzpomínkami. Na Oděsu, kde se na počátku devadesátých let octl s fotografem Igorem Šefrem, na jejich setkání s drobnou dívkou, která je provázela městem šedivých paneláků, a která možná u dvou mladých a dobře vypadajících mládenců ze západu hledala oporu nebo snad i něco víc – a kterou zapudili.  Dobře napsaná povídka podává obraz o tehdejší době, a vypovídá také o citlivé duši autorově – a jsou to právě drobné útržky ze života, které jsou na knížce nejhezčí, a to nejen pro vytříbenou úroveň stylistickou, ale také pro svůj obsah – Antonín Hošťálek tu například upřímně řeší svůj vztah k otci. Proč? Inu, odpověď nalezneme v závěru knížky. Antonín cituje Carl Gustava Junga: s otcem nejsme nikdy hotovi…

    Knížku vyzdobila vtipnými kresbami Martina Holcová, citlivá grafická úprava je od Borise Myslivečka, sazba Robert Šváb, vytiskl Arch Brno. Pokud jde o to, kde je knížka k sehnání – no, snad vám ji Toník půjčí…

LADISLAV VENCÁLEK