Volby za námi, ale co před námi?

20.10.2014 08:35

    Máme za sebou volby do komunálních zastupitelství a Senátu, kdy výsledky včetně komentářů jsou známé z mnoha druhů médií. Zkusme se ale na volby podívat odlišnějším pohledem.

    V úvaze tohoto druhu lze pro větší srozumitelnost poukázat na voličskou motivaci pro konkrétního kandidáta v menších obcích, respektive měst oproti volební přízni ve větších městských útvarech. Jak známo, menší subjekty jsou srozumitelnější v identifikaci jednotlivých voličských uchazečů i v komunikaci s nimi, a zejména v poznatcích o jejich dosavadní práci i osobním přístupu v jednotlivých náležitostech a schopnosti i zájmu dotyčného je umět řešit.

    Od řidiče je požadován řidičský průkaz, který je alespoň jakousi povrchní nápovědou o tom, že by uživatel silničního provozu měl vědět, co je potřeba dělat když na semaforu svítí červené či zelené světlo či když vjíždí na křižovatku, kde je návěstí v podobě žlutého kosočtverce nebo trojúhelníku postaveného na špici apod.

    Rovněž tak například jeřábník je školen dle druhu zvedacího zařízení, s nímž bude pracovat, ať se jedná o jeřáb zabudovaný na automobilovém podvozku a díky možnostem jeho mobility budou kladeny na jeho obsluhu odlišné podmínky než na jeřábníka pracujícího v tovární hale či na vodní hladině.

    Vyplývá z toho jednoduchý závěr, že pro každý druh práce musí mít pracovník znalost, která je jeho vyškolením a přezkoušením certifikátem odborné způsobilosti pro příslušný výkon vykonávané profese.

    Jak je tomu ale s politiky, ať komunálními, parlamentními či vládními? Tedy lidmi, kteří mají ve své pravomoci odpovědnost za nemovitosti i movitosti miliardových hodnot, osudy lidí, vytváření současna a potažmo i dějin?

    Kdo má z poslanců či vládních úředníků důvěryhodný certifikát k funkci parlamentního nebo ministerského postu? Lze na to odpovědět jednoduchým způsobem, že se na tyto profese žádné certifikáty nevydávají a záleží na jednotlivci, jak rychle a účelně zvládne se s novým postavením sžít tak, aby jeho osoba byla pro danou funkci přínosná, a rovněž jaké si získá kontakty, které mu jsou nápomocny v projití spletí života tohoto duhu.

Uvedu konkrétní příklad. V lednu 1993 byl MUDr. Luděk Rubáš dosazen do pozice ministra zdravotnictví. Byla to složitá doba, v níž se střídali ministři tohoto rezortu rychlostí oblačnosti a jasné oblohy v současném klimatu.

    Z více než důvěryhodných zdrojů mám informaci o způsobu jeho jmenování. Předchůdcem ve funkci mu byl MUDr. Petr Lom, navržen premiérem Klausem do ministerské pozice, a stejným premiérem byl po roce působnosti pro nedostatky v řízení rezortu odvolán. Hledal se jeho nástupce. Dle uvedeného zdroje premiér Klaus stál na schodech Strakovy vily a přicházejícím Luďkem Rubášem zazáplatoval díru v absenci ministra zdravotnictví. Dva roky později jej tentýž premiér odvolává z ministerské pozice. Zákulisí příběhů obou ministrů je mnohem složitější, než bylo v jednoduchosti napsáno, ale vyplývá z nich nejedna podobnost. Oba byli lékaři, oba zastávali předtím řídící funkce jak v oboru, tak i v oblastní politice a oba byli stejným premiérem navrženi na odvolání.

    A oba dva „shořeli“ po krátké době rovněž ve vrcholové rezortní pozici. Nyní máme – pozor tento článek je napsán v době, kdy koaliční vláda brněnské radnice, navzdory rýsujícím se náznakům, ještě není potvrzena! – nové vedení radnice se zcela novými lidmi, a někteří se vyznačují, diplomaticky řečeno, exotickou minulostí.

    A o nějakém certifikátu způsobilosti nemůže být ve spojitosti s některými osobami s vedením města, jehož reálná velikost již dosahuje hodnoty půl milionu obyvatel, žádné řeči. Výše napsaným je naznačeno, že se v pro ně neznámých funkcích budou plácat jako slon v porcelánu.

    Změna ve vedení, jakkoli i pozitivní, vyžaduje od nových zastupitelů čas na tzv. rozkoukání se, vytvoření si prostoru k rozjezdu a usazení se do optimální akční polohy, což u nováčků může spotřebovat čas počítající se až někdy k polovině volebního období. A původní tempo instituce, ve které nově zasednou, tak ztrácí svoji rychlost a návrat do původní hodnoty spotřebuje spoustu akceleračních sil. Přehodnocují se původní návrhy nebo rozpracované projekty, zpochybňuje se, co mělo už dřívější hodnotu.

    Již dnes se hovoří veřejně o změně volebního systému. Ten současný dává k dispozici ve většině anonymní kandidáty, kteří si do svých volebních prohlášení napíší, co volič chce slyšet, bez možnosti záruky proklamovaného naplnění. Nebo se jedná o profese typu gynekolog, zubař, prodavačka a další, které s poslaneckou náplní mají málo co do činění.

    Druhým problémem je nastoupení do funkce těch kandidátů, pro jejichž vstup hlasovalo pouze, jak tomu i bylo v druhém senátním kole, necelých 17 procent oprávněných voličů. Zde dochází k silné disharmonii v podobě nepřímé úměry. Použijme selský rozum, jenž hovoří neomylnou mluvou logiky, že když přijde do obchodu 100 procent zákazníků, tak je tomuto ukazateli i odpovídající tržba.

    V těchto volbách byl zákaznický zájem ve výši uvedeného procentního torza, ale kšeft z tohoto minima je pro tzv. zvolené se stoprocentním efektem. A proto je na místě i otázka, zda by neměl být jiný platový ukazatel, kdy by poslanci a senátoři byli placeni mimo jiné i podle toho, jakou procentuální důvěru získají u svých voličů? Stanovila by se určitá výše kvantitativního množství hlasů, které by měly procentuální hodnotu rovné stovky, a co by bylo pod ní, tak o to by se úměrně snižoval jejich plat. Protože dnes platí, že pokud by, vzato hypoteticky, dostal poslanec případně jeden hlas, tak může být v za určitých okolností zvolen a pobírá stejný plat, jako by ho volilo třeba několik tisícovek lidí.

    Že je to jen pouhá planá iluze, že by k něčemu takovému došlo, je jasnější svitu slunce. Toho jsem si vědom, ale bylo by to hodně nápomocno tomu, aby se oddělilo zrno od plev.

    Osobně se domnívám, že dosavadní stranický model je už zastaralý a že nová doba si vyžaduje nové zastupitelské poměry. Ideální, ale jsme zase u futuristického slova o neprosaditelném top vrcholu, by bylo, kdy by se o zastupitelské místo ucházel pouze ten, kdo má za sebou hmatatelné úspěchy v oboru, který hodlá zastupovat, za předpokladu čistoty v dopracování se k takovéto hodnotě, a ten na základě veřejné kontroly v konkursním výběru by mohl takovýto post pak i zastávat. Ale štípu se do tváře, abych se ze zlatých iluzí probudil a bral v potaz, že to co jsme si díky systému kočky v pytli zvolili, mnohdy i nezvolili, že prostě máme a během dalšího čtyřletého období s tím už téměř nic neuděláme.

JIŘÍ V. ŘEZÁČ