Vítězství se jmenuje „pínat batr“

    Evropská komise v minulých dnech rozhodla, že české pomazánkové máslo nadále nebude máslem. Ruku na srdce, žádný našinec si směs smetany, sušeného podmáslí, práškového mléka, soli a mléčných kvasnic nikdy nespletl s klasickým máslem, stlučeným z čerstvé smetany. Tím nechci tvrdit, že se tak nestalo jinoevropanovi, který prošel tuzemským supermarkem.

    Bohatě si namazat chleba máslem bylo snem nejchudších Čechů po staletí. Sen se stal skutečností až za komunistů. Jak už to tak za socialismu ale bývalo, máslo nebylo pravým máslem. Maličkost, kdo by si stěžoval. Proč také? Vždyť „mapu“ reality uměli číst všichni bez rozdílu věku, politických názorů a počtu dioptrií. Nyní ovšem nad námi bdí eurokomisaři. Snad ještě pečlivěji, než někdejší komisaři bolševičtí…

    Ale možná se konečně začnou nazývat věci pravými jmény. Rum bude rumem a nikoli kořalkou z brambor s chemickou trestí, máslo máslem a minerálka minerálkou. Ale aby to nebylo tak jednoduché, v marmeládě zase musí po vzoru Britů být citrusy, jinak jde o džem nebo rostlinný rosol.

    Proto mi nikdo nevymluví, že nakonec nedojde na samotnou češtinu. No jen si zkuste zajet autem do Maďarska nebo Holandska. Z cedulí a bilboardů nevyluštíte téměř nic. Když si v Amsterodamu chcete dát kapučíno, zjistíte, že cofee shop není kavárna, ale květinářství se semínky... Ale klid, komisaři už po tom jdou!

    Každého Čecha, včetně Václava 2 jistě těší, že celá Evropa je přitom všem stále ještě krátká na Ameriku. Burákové máslo totiž určitě i nadále zůstane máslem. Name of victory is peanut butter.

LIBOR KALINA