Videoklip Lucy in the sky (Lucie na brněnském nebi)

    Když jsme byli malí, neptali jsme se, odkud se bere přátelství, inspirace a láska, která nás zabezpečovala. Své spory jsme řešili rychle, stejně tak jako jsme věděli, co je správné a co ne. A když jsme tehdy začínali objevovat význam slova čest, nějakou vnitřní samozřejmostí jsme tou cestou šli. Sounáležitost se svým okolím jsme brali jako samozřejmost.

    Přiznejme si, že mluvit o tom takto v přítomném, „dospělém“, okamžiku nějak nejde.

    Přátelství vnímáme jinak, inspirací se nazývá i kopírování a krádež. Lásku, kterou nás tehdy zabezpečovali naši rodiče, vyžadujeme čím dál více od státu. Z našich sporů se stávají celoživotní epizody. Tu podivnou vnitřní jiskru, čest, šálíme arogancí, plánovaným zapomínáním. Schováváme ji za ideologie, které zrovna společností táhnou. Jsou „cool“, jak se říká. Vynahrazujeme si tím pocit sounáležitosti, který jsme někde cestou životem ztratili.

    Před rokem jsem kvůli tomuto svému uvědomění uspořádal ke sto letům republiky, soudě podle ohlasu lidí, úspěšnou výstavu s názvem ZPOZA DÍRY … also love is not a dirty word. Snažil jsem se na ní spojit lidi. Pořádal jsem na této výstavě velmi zdařilé workshopy pro ZŠ (vypadá to, že v příštím roce budou mít díky lidem pokračování v upravené formě). Na barevné formě – instalaci jsem spolupracoval s Graffiti shop Brno, s nímž se nám společně podařilo vytvořit jiný náhled na posprejované domy lemující ulice měst. Celé se to spustilo paradoxně po zprávě od správce galerie, že galerie potřebuje vymalovat na bílo, a že na to nejsou peníze. A tak jsem jim nabídl, že tak učiním, a potvrdili jsme to smlouvou. Způsob, jakým jsem to udělal, byl očividný, tedy barevný, i když na závěr jsem galerii opět vymaloval na bílo, jak bylo dohodnuto, a uspořádal večer slova – básnický, bez obrazů, jako výzvu pro ostatní galerie, aby více umožnily do svých prostor vstupu textu a slova. K mé radosti se vytvořila bez mého přičinění virtuální prohlídka 360°, a tak se přidala tato práce i k novinářským článkům, které informují ve virtuálním prostoru o výstavě dodnes. Výstava mnohé návštěvníky inspirovala k tomu i onomu. (Lidé si i po roce připomínají svými příspěvky na FB tuto výstavu.) Tehdy, po prodloužení výstavy, mě oslovili lidé s tím, že by rádi na motivy této výstavy vytvořili videoklip a požádali mě o součinnost. Byli to přátelé, a tak jsem souhlasil. Stejně jako zmíněnou výstavu, i tento počin založený na přátelství jsme bez jakýchkoliv prostředků zvenčí dotáhli do konce a dle mého náhledu výsledek bude v budoucnu také inspirovat lidi k obdobnému počinu.

    Atmosféra vernisáže v barevném podzemí a vzájemná setkání v barevném světě se staly impulzem ke vzniku videoklipu kapely Moca Soul Band Z. D. Blažka. V době výstavy kapela natáčela podklad pro píseň z dob hippies Lucy in the sky a zářivá barevnost podzemí oslovila Zdeňka D. Blažka natolik, že přišel s myšlenkou propojit píseň, původně hranou kapelou Beatles a nyní ve vlastní úpravě, s barevností výstavy s videoklipem.

    Píseň Lucy in the sky je výlet barevným psychedelickým světem, jehož podkladem jsou fotografie barevného podzemí, často rozložené kaleidoskopem – očima Lucy, na nichž se v kresleném prostředí pohybuje kreslená hlavní postava, Lucy i kapela. Celý videoklip vytváří ucelený příběh, kde barevnou animovanou část dějově doplňují černobílé hrané scény.

    Videoklip vznikal od října 2018 do října 2019, tedy celý rok poté, co výstava skončila. Spolupracoval na něm tvůrčí tým profesionálů a odborníků bez dotací a finanční podpory. Bez prostředků a pouze na základě ochoty přispět svou prací jsme spolupracovali se skvělými profesionály i odborníky.

    Díky Klubu přátel kolejových vozidel – KPKV Brno jsme mohli natáčet scénu hranou v historickém vlaku a popojíždět s ním dle scénáře. Kameraman Jiří Alán s hercem Radimem Šimíkem a Moca Soul Band Z. D. Blažka se zhostili své práce vždy na první dobrou, jak se říká.

    Tu největší a nejnáročnější práci za podpory a spolupráce své nejbližší rodiny odvedla animátorka Kateřina Konvalinová. Na filmu s ní výtvarně spolupracovala Nicole Vagnerová, hrané a trikové scény natáčel Jiří Alán. Prostory svého ateliéru pro natáčení trikové scény poskytl Petr Král. Fotografie kapely v barevném podzemí s Lucy nafotil Peter Blažek a videoklip ozvučili Martin Sajda a Ivo Kafka. Na tvorbě videoklipu také spolupracovali Tomáš Kanda, synové paní animátorky – bratři Konvalinovi, technickou podporu zajišťoval Petr Konvalina. Animovaný videoklip se zúčastnil výběru krátkých filmů do kolekce Czech Short Films 2019 a bude uveden v katalogu Czech Animation 2019, který vydává koncem roku Czech Film Center spolu se Státním fondem kinematografie (online na www.filmcenter.cz). Je uveřejněn i na youtube pod názvem Lucie na brněnském nebi (www.youtube.com/watch?v=sNpZuWZ52SQ).

    Z obrázků animovaného videoklipu byly vytvořeny k premiéře videoklipu i omalovánky pro děti a dospělé. Jelikož je film imaginárně zasazen do prostředí našeho města Brna, nazvali jsme jej „Lucie na brněnském nebi“. Křest a premiéra proběhla v kultovním hudebním klubu Stará pekárna.

    Součásti programu byla i výstava Jiřího Lopoura a Michaely Dumbrovské (výtvarné uskupení „Lomikar“). Celý večer proběhl ve stylu „Summer Of Love“(1967) květinových dětí, tedy hippies a hudby 60. let. Hrály kapely Fat Cat, Moca Soul Band a Hladolet, večer moderoval Vilém Hudeček, kmotrem na křtu tohoto hudebního animovaného videoklipu byl hudební nadšenec a autor antologie Bigbeat, Jiří Doné Smýkal.

    Interaktivní prohlídka s názvem Zpoza díry… aneb láska není sprosté slovo (www.zpozadiry.cz) tentokráte proběhlo prostřednictvím přátelství mezi lidmi. Každý člověk má jinou barvu, její jiný odstín. A jde pouze o to, jak je sladíme dohromady. (Hippies – květinové děti.)

PAVEL VAGNER