Sláva básnické velmoci trvá

    Nemám nic proti svému skorovrstevníkovi Ivanu Tušlovi (1944) a už vůbec nic proti jeho poemě Gaudeamus, v níž tento šumperský básník a kolega Zdeňka Gáby vzpomíná „na dobu/ kdy trubači troubili/ mambo Zambezi/…/ a kdy mně bylo osmnáct let/ a kdy jsem v obleku po otci/ přijel sem/ vlastně tam/ studovat biologii“ (to „tam“ znamená do Brna). Ale nazvat sborník 65 básní od 22 autorek a autorů „A trubači troubili mambo Zambezi“ mi připadá málo případné pro „neznámé a tajně slavné básníky Moravy a Slezska“, což stojí naštěstí (ovšem značně menším písmem) vedle titulu knížky. Ani v dnešním globalizovaném světě mi prostě mambo a Zambezi představu rodné Moravy nijak, ale opravdu ani v nejmenším nenavozují. Ledaže editoři Zdeněk Gába, Antonín Hošťálek a Blanka Švábová zvolili tento neběžný titul, aby knížka víc přitáhla pozornost (kupujících) čtenářů.

    Kdo titulu a podtitulu neodolá, neprohloupí. Knížka je to krásná už na pohled, o což se přičinil grafický úpravce Boris Mysliveček a ilustrátor Pavel Sukdolák. Vydavatel – Moravskoslezský kruh – může být spokojen, že dobré dílo se podařilo.

    I přes ne zrovna příznivou dobu pro poezii (nebo možná právě proto) se u nás básnických antologií objevuje poměrně dost. Tato je určena těm, „kteří mají rádi opravdovou poezii“, jak hlásá zadní strana obálky. Stostránková knížka ovšem nemůže podat svědectví o všem v moravsko-slezské poezii a o všech, kdo ji tvoří, ale ten dvaadvacetihlavý sbor ji ukázkami svého díla dobře reprezentuje. Autoři tu jsou bez ohledu na věk a počet svých básní poskládáni podle abecedy, od nejmladšího Ondřeje Daňka (1992) po nejstarší (a nejlepší – je zajímavé, jakou kvalitu zplodil konec 30. let) Ladislava Jurkoviče, Miroslava Holmana (oba 1938) a Zdeňka Gábu (1939). Jim co do kvality – po mém soudu – dobře sekunduje třeba Vladimír Křoupal (1956), ale u mnohých se dá míra jejich talentu určit jen stěží, když jsou zastoupeni jen minimem básní, zhusta jen jedinou. Zato k Ivanu Tušovi byli editoři velmi štědří – dopřáli mu téměř pětinu knížky, z toho deset stran zabírá již zmíněná poema Gaudeamus.

    Zkrátka, urodilo se v našich dvou historických zemích! I když červíček hlodá: nejsou v knížce tím opravdu nejkrásnějším snové barevné lepty toho nejstaršího ze všech, básníka české grafiky, vysočinského rodáka Pavla Sukdoláka?

MICHAL ŽÁK