S BrnoŽurnálem do světa

10.10.2019 10:05

    BrnoŽurnál je zajímavé čtení. Dominují mu domácí, poučné, nekontroverzní příspěvky, je to vhodné čtení po nedělním obědě. Z příspěvků se nedozvíš, na které straně barikád pisatel stojí, zda je zemanovec, babišovec, klauzovec, od Pirátů, či Zelených, nebo je sám za sebe…

    Výjimkou je kolega Kristián Chalupa, otevřeně tepající Babiše a vládu, krom jediné součásti veřejného života, jím je Antimonopolní úřad (Úřad pro hospodářskou soutěž, též ÚHOS), který z nepochopitelných důvodů nesídlí v Praze, ale v Brně. Kristián je rovněž z Brna. Proto tedy nepíše o Antimonopolním úřadu sídlícím v Praze.

    Já bych ovšem přece jen chtěl porušit naše pohodové čtení, chtěl bych totiž otevřeně chválit. Ale nikoli zpěváky, výtvarníky, básníky, hudebníky, spisovatele, ale ministerstvo zemědělství.

    Létáte někdy? Létadlem? Pak při návratu z dovolené pohledem z okénka bezpečně zjistíte, že už jste doma, a ne ještě v kapitalistické cizině. Probíhá to tak, že nejprve nevidíte nic, pak se pod vámi objeví nějaké velehory s čepkami sněhu, pak lesy protkané řekami, sem tam město nebo vesnička, potom už rozeznáváte pole, políčka a sady, a pak se vám pod nohama objeví velké, širé, jakoby narýsované rodné lány. To jste doma. A klesáte. A je jedno zda klesáte z jihu, nebo severu, širé rodné lány vás vítají a nic s tím nenaděláte.

    A teď jak s tím souvisí ministerstvo zemědělství. V tomto roce vydalo nařízení, které platí od prvního dne příštího roku (2020). Praví se tam, že na půdě ohrožené erozí – a té je v českých zemích více než šest set tisíc hektarů – a z orné půdy je to jedna čtvrtina – nesmí být jedna plodina pěstovaná na více než třiceti hektarech. A kdybyste vskutku těch třicet hektarů chtěli osít vcelku, tak nesmíte, musíte je rozdělit větrolamy a remízky, polními cestami, nebo dokonce můžete vybudovat meze. A nařízení také říká, že v erozí poškozené krajině se mají plodiny střídat, plochy mají být velké maximálně dva hektary a nemá se zapomínat na pícniny obohacující půdu, na vojtěšku a jetel…

    Na tom se mi líbí i to, že vláda nesázela na dobrou vůli zemědělců, nebo na jejich environmentální city, ale na peníze. Pokud podnik nařízení poruší, nebude mít nárok na celou platbu některých hlavních dotací, bude jim snížena například přímá platba na plochu, nebo podpora z Programu rozvoje venkova. A to berou všichni.

    A víte, co se mi nelíbí?

    Že toto nařízení v proudu historických, ne-li dokonce dějinných událostí v našich kotlinách a úvalech nějak zaniklo. Že mu média téměř nevěnovala pozornost. Natož opozice. A přitom je to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí, které kdy v čase po sametové revoluci ministerstvo zemědělství, potažmo vláda pro životní prostředí udělala. Snad aspoň z části napraví osudný omyl kolektivizace, co porušila přirozený charakter venkova, zničila krajinu i půdu rozoráním mezí, likvidací remízků, tisíci kilometry melioračních trubek, které odvedly z krajiny vodu atd., atd. Snad přispěje k tomu, že širé rodné lány zmizí z map i z krajiny, a v letadle si řekneš, konečně doma…

LADISLAV VENCÁLEK