Rossiho zakletá desítka

10.11.2015 09:30

    Valentino Rossi, motocyklový fenomén proslulý pod magickým startovním číslem 46, jež převzal po svém otci Grazianovi, který rovněž startoval i v Brně a skončil v seriálu mistrovství světa na celkovém 3. místě, má však smůlu ve spojitosti s číslicí deset. A mohli bychom přidat i osmičku, protože pokud by byl „Vale“ v letošním roce Grand Prix České republiky vyhrál, stal by se pro Brno nejúspěšnějším jezdcem všech dob, protože by se dostal v pořadí na historické první místo v počtu vítězství. Ale přesto je Brno pro „motocyklového boha“ městem, které v jeho srdci i závodní kariéře zůstane navěky zapsáno, neboť na zdejším Automotodromu vyhrál v roce 1996 svou první Grand Prix ve třídě 125 ccm na stroji Aprilia.

    Od té doby se mu to podařilo ještě šestkrát, a od kýžené osmičky, která by jej posunula do čela historických tabulek pro brněnský závod, to byl už jen jeden vítězný krůček. Ten se však ukázal jako nesmírně protáhlý krok, na jehož zdolání Valentino v Brně už nedošlápnul, protože se musel sklonit před svým týmovým kolegou vítězným Španělem Lorenzem.

    Brněnští pořadatelé už měli pro případného vítězného Rossiho připravenu trofej v podobě původní dlažební kostky, ve vizážové úpravě, ze starého okruhu, kterou by jezdec v případě svého osmého brněnského triumfu obdržel. Leč nestalo se, a Vale tak zůstal na pozici tria jezdců Giacoma Agostiniho a Maxe Biaggiho, kteří při motocyklové Velké ceně v Brně vyhráli sedmkrát.

    Stejný osud potkal italského jezdce v závěrečném dílu seriálu mistrovství světa silničních motocyklů ve španělské Valencii, která mohla zpečetit jeho desátý mistrovský titul, ale bizardní okolnosti určily jinak.

    Velká cena Malajsie měla neblahý průběh, v němž další fenomén jedné stopy, motocyklový meteor Marc Márquez, svým způsobem jízdy v podstatě určil nového mistra světa. S Rossim předvedl pro zrak diváků více než dramatickou bitvu, v níž se oba jezdci opakovaně předjížděli doslovně vražedným způsobem, kdy Ital dával Španělovi posunky najevo o co se mu jedná? A když se předjížděcí a zbrzďovací manévry ze strany Márqueze opakovaly, kdy Rossiho opakovaně kontaktoval a vybrzďoval, a ten následkem kontaktu nohy - těžkou soudit zda šlo o úmyslný kop nebo o vykláněcí manévr - poslal agresivního Španěla k zemi.

    Rossi tak v tomto okamžiku ztratil na asijském okruhu definitivně svůj desátý titul navzdory čtyřbodovému náskoku na čele průběžného pořadí.

    Komise FIM potrestala totiž Valentina Rossiho ztrátou tří bodů a postavila jej až na poslední místo startovního roštu pro poslední a rozhodující závod   ve španělské Valencii. A to byl ortel, který rozhodl, že se dosavadní devítinásobný mistr světa, z toho jedenkrát v kubatuře 125 ccm, obdobně i ve třídě do 250 ccm, a s následnými tituly v královské kubatuře 500 ccm a to pětkrát, a po změně na litrový objem čtyřtaktních motorů pod názvem MOTO GP zvítězil dvakrát. Stal se tak držitelem celkově devíti titulů mitra světa. Navíc byl v počtu získaných 112 vítězství v Grand Prix nejúspěšnějším jezdcem světa.

    Co dál, z pohledu Valentina Rossiho?

    Ohlédneme-li se nazpět, dovolím si úvahu o jeho desátém titulu, který, podle mne, nezískal několika dějinnými skutečnostmi.

    Tou prvou byl jeho přestup od vítězné Hondy, kde získal celkem 3 tituly k  Yamaze, kde se mu již tolik nedařilo. V roce 2006 měl na titul dobře našlápnuto, ale za nejasných okolností spadl v jedné ze zatáček, kdy se nejednalo o pokus při předjíždění či nějaký podobný manévr, kdy jel spořádaně ve skupině jezdů, aniž by byl někým atakován, na nikoho neútočil, a on jediný skončil právě takto. Těžko říci zda na této skutečnosti měly vliv pneumatiky nebo nedoléčená zlomenina ruky, ale jezdec jeho formátu za takových okolností nepadá. Mistrem světa se stal Američan Hayden. Tam měl Rossi desátý titul na vzdálenost natažené dlaně.

    Dalším, asi ne zcela dobře promyšleným krokem, byl přestup k italské Ducati, kde nejenže titul nezískal, ale ztratil v jeho již narůstajícím věku dva drahocenné roky. Atraktivita v duálním úspěchu italského jezdce na italském stroji, neměla své šampiónové zakončení.

    Druhým osudovým okamžikem byla letošní Austrálie, kdy zbytečně váhal, oproti ostatním jezdům s výměnou mokrých pneumatik, a i když svého rivala, letošního mistra světa porazil, nezískal bezpečný bodový náskok v celkovém pořadí. A ten třetí promarněný závod, který rozhodl s definitivní platností byla Malajsie, a zřejmě z pohledu Márqueze záměrné fauly, na které sám původce doplatil pádem, ale Rossi tím následkem problematického rozhodnutí motocyklové jury byl potrestán 3 trestnými body a penalizací v podobě startu z polední řady startovního roštu.

    A právě zde ztratil ojedinělou možnost stát se desetinásobným mistrem světa.

    „Božský Vale“ snad ještě končit nebude, ale může dosáhnout na desátý titul? Možné je všechno, ale osobně se domnívám, že se tak už asi nestane, protože proti němu hraje čas. V příští sezóně mu bude 37 roků a jeho největší soupeři jsou vůči němu skoro ještě kluci. A navíc má oproti všem jeden velký handicap spočívající v jeho výšce 182 cm, což je pro akrobatický motocyklový sport, zejména v zatáčkách, obrovská nevýhoda, kdy své největší soupeře převyšuje o více než půl hlavy.

    Domnívám se tak proto, že za současných okolností asi tak již tomu nebude. Ale v návaznosti na to, jak výraznou osobností a zároveň i ikonou motocyklových závodů Valentino Rossi, jeden vůbec z největších šampionů tohoto sportu byl, budu se rád mýlit.

JIŘÍ V. ŘEZÁČ