Recenze jedné recenze…

06.05.2016 16:35

    Co věta – to nesmysl. Jinak nelze charakterizovat recenzi, kterou uveřejnilo brněnské a jihomoravské vydání Mladé fronty Dnes ve čtvrtek 7. dubna na stránce věnované brněnským knižním novinkám. Recenze se týká souboru drobných esejů, úvah a vzpomínek, jež vydavatel, Moravskoslezský kruh, nazval Není tu Vltava, ale Svratka, Svitava. Pozoruhodný a úsměvný je už název recenze: Relikt upozaděných duší z upozaděného města. Takže, milá paní Mileno Flodrová, znamenitá a cenami ověnčená historičko, Antoníne Přidale, spisovateli a překladateli, Ivanko Devátá, herečko a spisovatelko, ekonome a poslanče evropského parlamentu Niedermayere, Josefe Souchope, dramaturgu Četnických humoresek, Arnošte Goldflame, dramatiku a režisére, milí architekti Jene Sapáku a Petře Pelčáku, redaktore Jiří Plocku a vy všichni další autoři, teď už víte, jakým to komplexem vlastně trpíte. A nejen to. Krom osobní upozaděnosti jste také znovu připomněli existenci věčného brněnského komplexu „druhého města“. „Ten se bohužel při četbě potvrdil. Z dvacítky přispěvatelů před- či už důchodového věku se zjevného mindráku, ublíženosti a vědomí, „že dobře už bylo“ vyvarovala menšina autorů…“ píše autorka. Propánakrále, kde k tomu přišla? Vskutku si myslí, že většina nás starších, co něco pamatují, hlásá, že dobře už bylo? Ruku na srdce, Jano Soukupová – proč píšeš něco, čemu sama nevěříš? Musím ti, milý čtenáři, něco prozradit. My všichni totiž, včetně autorky, se už dlouhá léta známe. Brno je malé. A ty, milá Jano, víš, že nikdo z nás nepatřil k těm, kteří svůj životaběh spojili s papouškováním hesel a svou kariéru založili třeba na členství ve Straně. Ale pojďme konkrétně k tvému hodnocení. „Těžko najít smysl v brožurce, kde vedle sebe leží nepříliš povedená postmoderní skeč Arnošta Goldflama Hrůza v Brně, naříkavé texty Jaroslava Štěpaníka Město s nemocnou duší, Kateřiny Vencálkové Brno v kruhu nezájmu? A zcela osobní vzpomínky Petra Schnura, Ivanky Deváté, Ludvíka Kavína, Ladislava Plcha, či Ladislava Vencálka…“ Nuže: úryvek ze skeče Arnošta Goldflama není žádný postmoderní výboj, ale docela vtipná hříčka, v níž dva policisti vyšetřují vraždu, kterou – ale pointu neprozradíme. Mluví přitom po brněnsky… ne hantecem. Budu citovat autora: „Hra vznikla jen tak, z rozmaru, vzpomněl jsem si na Brno, kam se teď už málo dostanu. Já vlastně ale i v Praze mluvím stále brněnsky, smějí se mi někdy – jenže ten jazyk, ta mluva se mi líbí! Jinak takoví volové jako Ruda a Jara jsou všude... V druhé půli se hra ubírá jinam, k takové metafoře, k obrazu dneška, dnešního světa…“ Jaroslav Štěpaník vůbec není naříkavý, jen vypočítává, co městu prospělo a co mu uškodilo a co kdo o městu prohlásil. A jak se s ním nesžil ústavní soudce Vojtěch Cepl, a že srdcem o něm psal Jan Trefulka a pochválil jej anglický spisovatel Simon Mawer, který z něj vytěžil dva romány (o vile Tugendhat a Gregoru Mendelovi). Co je bolestínského na větách, jimiž Štěpaník končí své úvahy: „Brno nemá nemocnou duši, ani trochu se nepodobá městu umírajícímu. … Brno je město s velkým potenciálem… až udivující vitalitou, s níž dokáže překonávat překážky…“ Ivanka Devátá vzpomíná, jak před sedmdesáti lety, jako malá holka chodila sama ze Sokola na Francouzské domů do Černých Polí. A říká, že když si tu trasu chtěla nedávno zopakovat, tak to raději vzdala. Divíš se jí? A Ladislav Plch, světoběžník, který se vrátil do rodného města a v knížce popisuje život v kolonii Kamenka a je tam rád, a Petr Schnur, který už třicet let žije v Hannoveru a pro Brno nachází i slova obdivná… A jestlipak sis všimla, že jeden z nejstarších brněnských novinářů Ladislav Vencálek chválí to, co se ve městě v poslední době děje, od vzepjetí fotbalových fanoušků, kteří upravili plochu bývalého stadionu po skutečnost, že vedení města po patnácti letech znovu obnovilo funkci útvaru hlavního architekta? A že Jan Sapák končí své úvahy o městě větou: Jsem optimista? – a tak bychom mohli pokračovat. Nehorázný je konec tvého článku: „Pokud by v Brně vznikaly jen takovéto soubory fejetonů, pak se město ze zamindrákované pozice upozaděné metropole nejspíš nevyhrabe. Naštěstí na takové pocity mladá generace zvysoka kašle. A pokud by podobnou knížečku četla, pak nejspíš jen jako důkaz o reliktech bolševikem uvláčených duší.“ Tak to je ovšem, milá Jano, urážka velkého kalibru. Žádný ze starších autorů této knížky se nikdy nenechal bolševismem ani uvláčet, ani zblbnout, ani zlomit.

    Znovu se ptáme, proč to píšeš…

    PS.: Nejlépe ovšem bude, když si čtenář udělá obrázek sám. Distribuce knížky se ujal Knižní velkoobchod Kosmas a prodeje v Brně knihkupectví Academia na náměstí Svobody. V současné době je vyprodaná. Druhé vydání vyjde v posledním květnovém týdnu.

LADISLAV VENCÁLEK
ANTONÍN HOŠŤÁLEK