První závod a vítěz Masarykova okruhu – 85 roků
24.03.2015 16:15
Slavná závodní tradice Masarykova okruhu se datuje rokem 1930. Předcházela jí dlouhodobá úvaha o optimálním prostoru v okolí Brna, aby parametry závodní dráhy jako i samotný závod odpovídaly evropské úrovni. První varianta měla za cíl závodní osu Královo Pole – Soběšice – Husovice, kdy hodlala využít již stávají trať na které se v roce 1924 konala premiéra závodu do vrchu Brno – Soběšice, která má svoji platnost, s časovým přerušením a znovu vzkříšením, dodnes v podobě závodu historických vozidel do vrchu. Tato verze pro svoji stavební náročnost neprošla.
Druhý traťový námět spočíval na opačném konci Brna a měl pracovní námět v podobě Moravanského okruhu, jemuž byla vytýčena stavební konstrukce v lokalitě Brno – Moravany – Modřice a zpět. Kvůli absenci zajímavé terénní členitosti zůstal i tento námět pouze v projekčním nákresu.
Až teprve třetí návrhová skica trefila konstrukční záměr přesně do černého. Tento okruh měl start nedaleko Bosonoh s pokračováním na Nový Lískovec, Pisárky, Kohoutovice, Žebětín s vratnou otáčkou v Ostrovačicích se směřováním přes Kývalku, Popůvky, Veselku a k cíli.
Ten měl ve všech následujících délkových podobách územní platnost ve všech čtyřech variantách klasického okruhu až do roku 1986. Délka závodní trati činila 29.144 m. Zbývá doplnit důležitá skutečnost, že v tomto sledu obcí se jezdilo pouze do roku 1937, tedy ve směru proti chodu hodinových ručiček. Zbylé tři varianty Masarykova okruhu se z pohledu této prvotní verze jezdily už pouze v jejím protisměru, neboli ve směru pohybu hodinových ručiček.
Startovní prapor udělil rokem 1930 pokyn nejenom ke startu vozidel dvou objemových kategorií do a nad 1500 ccm, ale i velké tradici motoristických závodů v Československu, která měla dobu působnosti na původní trati 56 roků a byla v průběhu roků ještě třikrát zkracována. U druhé verze na 17.8 km, u třetí činil délkový rozměr 13.9 km a poslední podoba měla hodnotu 10.9 km.
Závod odstartovala silnější kubatura nad 1500 ccm s povinností ujetí 17 kol a tři minuty po ní pak slabší divize, pro níž byla vypsána traťová vzdálenost o dvě kola méně. Závodnímu poli vévodil německý jezdec Rudolf Caracciola na Mercedesu, největší jezdecká hvězda předválečné éry. Za ním byl zavěšen jeho krajan von Morgen na Bugatti a další favorit závodu Ital Nuvolari na Alfě Romeo. Bugatti patřilo v té době mezi nejprestižnější automobilové značky, což von Morgen dokazuje i v praxi, kdy se vypracovává na první místo. Mercedes i Alfa však začínají ztrácet výkon. U Caraccioly to byla závada ložisek. Ale problém se strojem nastává i u von Morgena a ten využívá organizačních propozic a vůz téže značky mění se svým stájovým kolegou princem Leiningenem. V té době se nachází na 6. místě. Nuvolari mezitím zjišťuje v čem spočívala ztráta sil u jeho Alfy. Byl jí nedostatek vody v chladiči, který doznal drobné netěsnosti. Zastavuje v Ostrovačicích v prostoru mezi diváky a zoufale volá: „Acqua, acqua, per favore!“ (prosím vodu).
Nuvolari i přes tuto vynucenou zastávku zůstává stále na čele závodu.
Ale voda si už s jistotou našla jisté místečko, kudy se dostává ze zajetí tlaku vodního chladiče. To s neomylnou jistotou poznává i Nuvolari, jeden vůbec z nejúspěšnějších jezdců světa své doby. A nastává v jeho úvaze strategické dilema mající rébus ve dvou možnostních variantách. Ta prvá má podobu v zastávce opět v místě, kde ochotní diváci vyslyšeli jeho zoufalou prosbu o vodu, kdy by se tím zkrátil čas s vysvětlováním svého požadavku. Avšak Ostravačicemi již projel a soupeři už byli na dohled. Rozhodl se proto vsadit vše na jednu kartu a hrát vabank v nepřerušení jízdy. Blíží se Bosonohy a do cíle zbývají necelé dva kilometry. A v tomto prostoru se jeho Alfa v důsledku přehřátí motoru zastavuje…
Jeden z nejlepších závodníků světa všech dob, nejenže dnes premiérový závod na Masarykově okruhu nevyhraje, ale osud posléze i určí, že se mu to v Brně nikdy nepodaří. Měl smůlu na technické závady a defekty a tak v Brně pro něho zbýval buď stříbrný nebo bronzový stupeň na vyhlašovacím pódiu.
Vítězství tak tedy se štěstím spadlo do klína na druhém místě jedoucímu Henirichu Joachimu von Morgenovi, byť tohle hodnocení má zjednodušenou podobu. Vítěz musel mít dobrý instinkt na výdrž motoru. Protože když poznal, že jeho původní stroj nemá odpovídající výkon, tak právem prvého jezdce týmu převzal stroj od druhého jezdce Leiningena, který měl o 300 ccm nižší zdvihový objem a o 5 koňských sil menší výkon. Jeho původní stroj, který převzal Leiningen, odpadl v posledním kole.
Podíváme-li se na technické údaje nejlepších strojů, tak nejsilnější motorový kalibr vlastnil Caracciola, neboť jeho Mercedes měl šestiválcový přeplňovaný motor dosahující výkon 300 koní. Protiváhou k tomuto výkonu byla hmotnost, jež se vyznačovala 1800 kg, což byl značný handicap na brněnské technické trati. Morgenovo Bugatti bylo vybaveno přeplňovaným osmilitrovým osmiválcem o výkonu 130 koňských sil a jednalo se o typ 35B, který znamenal počátek slávy v provedení vozů Bugatti. Von Morgen který pocházel z rodiny vojenského generála, byl velmi nadějný jezdec a před brněnským závodem v témže roce zvítězil rovněž na Nürburgringu. V premiérovém závodě v Brně zajel roku 1930 nejrychlejší kolo v čase rovných 15 minut.
Vývoj závodních vozidel měl raketový posun a v posledním závodě roku 1937 na prvé verzi Masarykova okruhu dosáhl poslední vítěz Caracciola na Mercedesu již času na jedno kolo 11:59,3 minuty.
O rok později v roce 1931 jsme setkali s Heinrichem von Morgenem v Brně naposledy, kdy obsadil celkové třetí místo. Bohužel tento nadějný jezdec zahynul v roce 1932 při tréninkové jízdě na Nürburgringu, kdy zanechal pohrobka Heinricha Joachima juniora.
Zajímavostí prvého závodu na původní trati je tehdejší divácká účast známých herců Wericha a Voskovce a skladatele Jaroslava Ježka, který nad zanechaným dojmem vítězné jízdy Heinricha von Morgena na stroji Bugatti a v souvislosti se vzpomínkou nad fenomenálními výkony české závodnice Elišky Junkové, složil v hotelu Slovan v Brně, původním názvem Passage, svoji nejznámější skladbu kvapík na „Bugatti step“.
Tato reportáž je napsána v souvislosti s otevřením závodní sezóny koncem března 2015 na Masarykově okruhu vytrvalostním závodem 9 hodin Le Brno, kdy si tak připomeneme 85 roků od prvního závodu na trati Masarykova okruhu.
JIŘÍ V. ŘEZÁČ
Autor je komentátor závodů na Masarykově okruhu
