Poslední verze Masarykova okruhu

    Psal se rok 1975, rovných 40 roků od současného letopočtu. Klasická podoba Masarykova okruhu vstupuje do své závěrečné podoby, a to ve čtvrté inovaci své vizáže od roku 1930. Z původních traťových pojmů vypadly Kohoutovice (původní zástavba), Pisárky a Nový Lískovec.

    Trať ve stoupání od zatáčky Lom do nové okrajové části Kohoutovic, zabočila prudce doprava a prudkým spádem přes Kamenný vrch, dnešní Chironova ulice, zamířila do původního startu a cíle, čímž doznala délkového rozměru 10,925 km.

    Tato chvíle očekávání na automobilové závody od roku 1972 trvala rovné tři roky, ale navzdory přestavbě, neplatila pro závodní motocykly, jejichž sportovní souboje pokračovaly bez přerušení na původní trati.

    Ještě dříve než si připomeneme průběh premiérového závodu na poslední verzi Masarykova okruhu, ohlédněme se za některými skvosty předchozí traťové podoby v rozmezí let 1964 – 72´.

    Brno se stává v roce 1965 součástí světového šampionátu silničních motocyklů. Rok 1966 je ve znamení motocyklového fenoména Mika Hailwooda, který se ozdobil v jednom závodě třikrát zlatým věncem, a to v kubaturách 250, 350 a 500 ccm. To se nikdy předtím ani později nikomu v motocyklovém seriálu mistrovství světa nepodařilo. Navíc se jednalo o závod, v jehož čtyřech vypsaných kubaturách vyhrála značka Honda.

    Po Hailwoodově odchodu se stává světovou jedničkou „božský Ago“ na motocyklu MV Agusta, který v Brně vystoupil 7x na zlatý stupeň, 6x na stříbrný a1x na bronzový.

    V automobilových závodech jsme mohli sledovat hrdinný boj českých Tater, jež přijely po 84 hodinovém maratonu na Nürburgringu, a pouze po základních servisních zásazích nastoupily k šestihodinovému brněnskému závodu. České stroje s charakteristickým zvukem vzduchem chlazeného motoru obsadily 2. a 3. místo.

    V roce 1967 se naplnil sen mnohých automobilových příznivců, kteří mohli na vlastní oči spatřit v exhibiční jízdě opravdovou formuli 1 v provedení značky BRM, v pilotáži amerického jezdce Mika Spence, který zajel na této variantě okruhu nepřekonatelný čas 4 minuty a 45 sekund na kolo. Neobyčejně líté souboje probíhaly mezi stroji Porsche a BMW, kdy si prvenství připsaly vozy konstruktéra Porscheho, narozeného ve Vratislavicích nad Nisou a studenta liberecké průmyslovky, který byl rovněž strůjcem vozů VW Brouk.

    V 69´ roce se po okruhu v otevřeném Mercedesu projely obrovské legendy, kterými byl trojnásobný vítěz Masarykova okruhu Louis Chiron, v letech 31´, 32´ a 33´a jemu tvořila společnost nejslavnější česká i zároveň světová závodnice všech dob, Eliška Junková. V tomto závodě předváděl nezapomenutelný boj jezdec F1, Rakušan Helmut Marko na Chevroletu Camaro.

    Na předposlední variantě okruhu 1964 - 1972 startoval na voze BMW pozdější trojnásobný mistr světa v F1, Rakušan Niky Lauda.

    Bohužel v závěrečném ročníku předposlední varianty okruhu, učinil černý zápis do historie brněnských závodů strašlivou havárií Ital Luigi Rinaldi, kdy jeho Alfa po nájezdu na menší kaluž vody dostala aquaplaning, narazila do betonové ochranné zdi a vznesla se do vzduchu, kdy její let skončil nárazem do prvního patra řídící věže. Spolu s jezdem byl ukončen i život slovenského sportovního komisaře Bartoška.

    Svůj život na třetí variantě okruhu zanechali další jezdci, tentokrát motocykloví závodníci, kterými byli František Boček v roce 1969 a v roce 1972 sajdkárový spolujezdec Hans Jürgen Cusnickz z Německa.

    Rok 1975 byl tedy startem poslední varianty přírodní okruhu, jenž měl dobu své působnosti do roku 1986. Dráha se vyznačovala délkou 10,925 km, 15 zatáčkami a výškovým rozdílem 150 m (současný automotodrom má výškovou diferenci 74 m). Od roku 1970 se tento typ závodů jezdil jako mistrovství Evropy a vstupem do závěrečné varianty jeho čtyř okruhových podob, Brno tento status díky své předcházející výborné pověsti opět získalo.

    Tříletá absence automobilových závodů (motocyklové byly nepřerušeny) přilákala do ochozů přes 200 000 diváků!

    Protože význam automobilových závodů stoupal na své intenzitě, kdy hlavní příčinou byl komerční zájem světových automobilek a jejich působnost se tak upřela rovněž i na Brno. Vůbec prvním zájemcem o start byla továrna BMW, která si o trati vyžádala podrobné propozice.

    Brno začalo opět pulzovat tepem automobilových závodů.

    Hned od startu se odpoutávají vozy BMW, a to v provedení úprav Schnitzer a Alpina. Jim je v patách německo- italská dvojice na Fordu Escort v úpravě Zakspeed. Nájezdy do boxu, menší poruchy, drobné brnknutí o svodidla či soupeře, uspořádaly nakonec celkové pořadí do výsledné podoby, které náleželo německo – belgické posádce na BMW Alpina, Müller - Peltier, na druhém místě skončil německo- italský pár Heyer - Finotto na Fordech Escort Zakspeed a třetí příčka patřila další německo - italské posádce Mohr – Calzani rovněž na Fordu Escort Zakspeed.

    Ale! Na čtvrtém místě celkového pořadí skončila novinka továrny AZNP Mladá Boleslav, Škoda 130, v provedení posádky Žid – Horsák, která byla nejenom překvapením závodu, ale i důstojnou oslavou zahájení čtvrté a poslední varianty klasické trati Masarykova okruhu, jež ozdobila svým čtvrtým místem.

    V půli sedmdesátých let minulého století tak prokázalo Brno prostřednictvím svého závodního okruhu, že zaujímá významnou pozici v závodním světě, kdy tuto čestnou roli prokázalo rovněž i po ukončení svého přírodního okruhu přechodech na nově zbudovaný automotodrom v roce 1987.

JIŘÍ V. ŘEZÁČ