Najdeš to na internetu
23.03.2014 19:05
Motto: Demokracii často ohrožuje i nekompetentnost těch, kteří ji navenek reprezentují. Tam, kde se člověk nedovolá včas práva, kde nemá pocit bezpečí a nevidí své vlastní smysluplné životní místo, tam vždy přicházejí autoritářští demagogové, kteří ukazují na domnělé viníky všeho špatného a pro nejrůznější problémy nabízejí rychlá, jednoduchá řešení totalitního střihu. Leo Pavlát
Oněch několik vět ředitele Židovského muzea v Praze v úvodu mohlo by předznamenat knížku, kterou nedávno vydala Západočeská universita, a kterou napsala tamní pedagožka Věra Tydlitátová. Jmenuje se E - antisemitismus. Na čtyři sta stran drobného písma popisuje vývoj české internetové scény po roce 1989, který byl nejen předělem politickým, ale i technologickým – tehdy se naprosto zásadním způsobem změnila naše komunikace – nejen v osobním styku, ale taky při předávání informací všeho druhu – objevil se internet a elektronická pošta.
"Na jedné straně pomáhá toto médium šířit myšlenky svobody a demokracie po celé planetě, podkopává moc autoritářských režimů, dokáže upozornit na zločiny proti lidskosti a zásadním způsobem přispívá k ekonomickému pokroku, na druhé straně se internet téměř okamžitě stal nástrojem k šíření nenávisti," konstatovala Věra Tydlitátová na besedě, kterou uspořádala brněnská Židovská obec 18. března v prostorách na Třídě kpt. Jaroše, kde Mgr. Věra Tydlitátová, Th.D., svou knihu představila.
Kniha uvádí desítky a stovky konkrétních případů internetového šíření xenofobie, šovinismu, rasismu a především antisemitismu. Jmenuje portály i jejich tvůrce, z nichž někteří vystupují zcela otevřeně pod svým jménem, jiní zůstávají skryti za domény v zahraničí. Poukazuje na Britské listy a Parlamentní listy, které se tváří jako by byly oficiálními internetovými tiskovinami – i mnoho dalších, které otevírají většinou jen jejich příznivci.
"Knížka není určena pro trh," konstatuje Věra Tydlitátová, "neobjeví se v knihkupectvích, je distribuována jen knihovnám a odborným pracovištím. Je totiž určena především těm, kteří přicházejí do styku s těmito projevy nesnášenlivosti - ať už mají podobu pouličního chuligánství, či nenávisti internetové – policistům, právníkům, soudcům, psychologům, pracovníkům státní správy a samosprávy. Domnívám se přitom, že právě internetová scéna je mnohem nebezpečnější."
A to je pravda. Když se někde objeví nějaká bojůvka s baseballovými pálkami a mládenci, kteří obdivují Hermanna Hesse, je věc právně jasná a postižitelná zákony. Mnohem složitější je to na internetu. Autoři se ohánějí svobodou slova. Poukazují například na USA, kde je svoboda slova jedním ze základních práv. Proto jsou některé domény provozovány právě z USA.
"Zapomínají přitom, že v USA je nebezpečí takovéto činnosti ošetřeno jinak – pokud někdo prokáže, že mu tím byla způsobena újma, následuje obvykle peněžní trest, a to hodně vysoký. Ale u nás takovéto psaní vede k relativizování právního řádu, k větší odvaze propagátorů antisemitismu a rasismu," říká Věra Tydlitátová. "Propagační texty a obrazový materiál přitom může být šířen prakticky zdarma a v ohromném množství. Masové šíření nenávistných tezí, založených často na nepravdivých nebo překroucených sděleních a zaručeně vědeckých teoriích má relativně velký dopad na lidi s nižší schopností kritického hodnocení, snadno ovlivňuje lidi frustrované politickou nebo ekonomickou situací, lidé mohou vykřičet svou nespokojenost s individuálním osudem a mohou zde číst líbivé sliby a zdánlivě jednoduchá řešení, což může být zvláště přitažlivé pro mládež ba i děti, které jsou zrovna v období hledání vlastní cesty, případně vzpoury proti generaci rodičů..."
Věra Tydlitátová taky upozorňuje, že díky internetu zaznamenaly zvláštní rozkvět všeliké konspirační teorie, v nichž hrají velkou roli zednářské lóže, Velký Izrael či nezkrotná touha USA po světovládě. V tomto duchu si nakonec notují antisemitismus levicový, který omílá dávné fráze o kapitalistickém nebezpečí, i pravicový, který vidí řešení v heslu Nic než národ...
Besedu uváděla publicistka Erika Bezdíčková, která se v závěru shodla s Věrou Tydlitátovou – a konec konců se všemi přítomnými – že tím nejlepším, co je možno na tomto poli dělat, je – už v dětském a mladém věku učit příští generace rozeznávat falešné argumenty od poctivých, pravdu a lež, objektivní informace od demagogických... což ovšem nebývá snadné – a nemusí být lehké ani dnes, ve chvílích napjaté mezinárodní situace.
Text a foto: LADISLAV VENCÁLEK
Věra Tydlitátová s Erikou Bezdíčkovou
