Múzy si nevybírají dovolenou

    Múzy si nevybírají dovolenou ani v nejpalčivějším létě. Ostatně i pod nejžhavějším sluncem se rodí spousta velkých i malých výročí, která ponoukají k aktivitě. Takže na otázku podzimu: „Člověče, s jakou že medle hřivnou do mne vstupuješ?“, nemusíme váhat s odpovědí.

    Na jedno z těch malých, ale inspirativních výročí padl můj zrak během přípravy jednoho z pořadů k výročí velkému – k padesátému jubileu brněnského uměleckého Sdružení Q.

    Ve svazku drobných próz Jana Skácela Třináctý černý kůň (poprvé vydal Blok v Brně roku 1993) je i krátké zamyšlení nazvané Nikoli apologetika, které básník napsal coby doslov k bibliofilské edici básně Františka Halase Mladé ženy. Tu vydal v srpnu 1983, tedy před pětatřiceti lety, v Brně Norbert Felsch v grafické úpravě Miloše Korečka a se šesti barevnými suchými jehlami Miroslava Houry v nákladu pouhých 21 výtisků.

    Uvedená Halasova báseň, zabírající jenom tři strany běžné knihy (má 89 veršů), je pozoruhodná z několika důvodů. Hlavní z nich uvádí Skácel takto: „Přihodilo se, tak či onak, že Mladé ženy stojí jaksi stranou obecného Halasova díla. Nejen lidé, ale i básně mají své osudy. Osamocena, v intimním světle, je tato báseň mistrnou skicou, zářivým pastelem, drobným echem Písně Šalamounovy. Je to čistá, nezkalená erotická poezie, studánka, které je vidět na dno. A takových básní, takové poezie máme v českém jazyce, až na několik krásných erotických básní Neumannových a několik polozapomenutých hedvábných slov lidové písně, věru pramálo.“

    „Čisté, nezkalené erotické poezie“ najdeme v Halasově díle víc – od sbírky Thyrsos až třeba po báseň s incipitem Vzduch plný nahých žen, jež vznikla v okruhu Mladých žen. Je ale pravda, že Thyrsos z roku 1932 básník definitivně vyřadil ze svého díla (sbírečku ovšem jako „soukromý tisk pro kruh přátel a sběratelů“ vydal na podzim téhož roku Jindřich Štyrský ve své typografické úpravě a s vlastními ilustracemi v nákladu 138 výtisků a později, roku 2000, ne zcela oprávněně i Petr Primus v počtu 500 výtisků; ukázka vyšla v antologii Ve sladké tísni klína, pořízené roku 2016 Radimem Kopáčem, Josefem Schwarzem a Jakubem Šofarem pro nakladatelství Paseka; koneckonců celý Thyrsos je k dispozici na internetu). Sbírka proto nebyla publikována ani v šestisvazkovém Díle Františka Halase, jež vyšlo (s mnoha přetržkami) v letech 1968–2001 zásluhou básníkových synů Františka X. a Jana a dále Ludvíka Kundery a Milana Blahynky. Ve druhém svazku (1981) byly uvedeny mj. i do sbírek nezařazené Mladé ženy a Vzduch plný nahých žen, když už předtím, roku 1966 Mladé ženy oficiálně zveřejnil Ludvík Kundera ve svém výboru z Halasovy tvorby Hlad pro Klub přátel poezie (nakladatelství Československý spisovatel). Čtenářsky atraktivní báseň ovšem neušla pozornosti výtvarníků, soukromých vydavatelů a nakonec i oficiálních institucí, kteří a které (zpočátku bez vědomí autora) Mladé ženy publikovali, pokud se dá zjistit, v letech 1946–2002 celkem sedmkrát (z toho dvakrát společně se Starými ženami). Poprvé to bylo v jediném výtisku bez vročení a s nádherným mědirytem Cyrila Boudy, poté si nedali ujít příležitost vytvořit pro další vydání ilustrační akty František Pavelka, Ota Janeček a Miroslav Houra (oba dokonce dvakrát) a Jaroslav Šerých.

    Symbióza básnických skladeb Staré ženy (1934, knižně 1935) a Mladé ženy vůbec není náhodná. Patří k nim ještě báseň Dělnice (vznikla také roku 1934, ale vyšla až mnohem později) – a vlastně i Staří dělníci S. K. Neumanna (vyšli roku 1935). Řetězovou reakci začaly Staré ženy, pětidílná litanická skladba o 169 nerýmovaných verších, inspirovaná osudem Halasovy milované báby, která ho vychovávala. Básník tu vroucně soucítí s truchlivým stářím, jež končí vykoupením – smrtí. Oslavuje jednotlivé části starého ženského těla: oči, ruce, vlasy, klíny a tváře.  Jako protějšek k lyrickým Starým ženám vznikly pak Dělnice, opět nerýmovaná, na rozdíl od Starých žen dynamicky pojatá oslava už jednoznačně proletářských žen o 69 verších (všimněte si „baťovských“ devítek na konci počtu veršů ve všech zde uváděných Halasových básních). Zatímco F. X. Šalda označil Staré ženy za malé veledílo, S. K. Neumann, autor „krásných erotických básní“ shrnutých do sbírky Láska (1933), v nich viděl „maloměšťácký motiv, katolickou obrazotvornost a kňouravý pesimismus“ a jako polemický protějšek k nim napsal Staré dělníky (byli později zařazeni do Sonáty horizontálního života, 1937), kde oslavil staré dělníky, kteří netrpí pesimismem a mají dost sil na plnění každodenních povinností.

    No a pak přišly na řadu Mladé ženy, věnované Josefu Palivcovi, ironický protějšek Starých žen, věnovaných Lince a Antonínu Procházkovým. Halas obě básně vystavěl na stejném principu litanické nerýmované skladby (což byla společně s Dělnicemi výjimka mezi jeho básněmi té doby, které vykazovaly vysokou rýmovou frekventovanost). Jenže mladé ženy básníka inspirovaly k vysoce smyslovému vyjadřování až na hranici pornografie, jak mu vytýkali jeho kritici. Nadšeně apostrofoval – po vzoru Starých žen – prsty, ňadra, bříška, klíny a zadničky mladých žen (například: „ó klíny mladých žen / plné rozryvné touhy zřásněné vilností / v níž náš člunek tká trvání pokolení / v taktu ještě ne – ještě ne – ještě ne“…) A to Halase vedlo k rozhodnutí nezařadit Mladé ženy do žádné sbírky, což, jak výše uvedeno, nijak nezmenšilo inspirativní sílu této básně. (Zatímco předchozí Thyrsos už podle básníkova názoru tuto hranici překročil, takže byl z díla navždy vyřazen – viz ukázku z básně Chuťové lásky: „Něžně se dotýkejte když nastaví štít klína / chutnejte dlouze šťávy rozkroku / pijte až k opilosti tato vzácná vína / a chutě stupňujte rok od roku“.)

    Pokud tyto verše někomu – i v dnešní mnohem osvícenější době – připadají přes míru (například brněnští „Slušní lidé“ by mohli mít výhrady), toho lze upozornit například na zcela nedávno vyšlou knihu Teddyho Waynea Samotář, kde se v jedné epizodě píše: „Dívka napravo ode mě zdvihla ruku. ,V mnoha těch reklamách mají ženy ohromná ústa a zřejmě jde o izolaci hlavního netabuizovaného tělního otvoru,´ řekla. ,Ženská ústa přijímají jedlé věci, které představují falus.´“

    Naštěstí naše společnost není složena jen ze samých gentlemanů a dam, kteří a které nikdy neurazí city druhého či druhé a striktně respektují přísně vymezené hranice svého stavu. A buďme vděčni těm, kdo nás zbavili obručí mračnopozorného náhledu na vše ve světě a navodili volnější pohled, jenž se nechce nechat svazovat různými takzvaně genderovými přístupy typu MeToo. A samozřejmě nejen v reklamě.

    Jan Skácel ve své svrchu zmiňované Nikoli apologetice vyjádřil naději, že čtenáři dovedou vážit na vážkách jemných a spravedlivých. Názvem své knížky Třináctý černý kůň narážel na pověru, že třináctý kůň, je-li černý, přináší smůlu. On ten název volil jako protějšek titulu své předchozí knížky Jedenáctý bílý kůň, kde šlo o jinou pověru, že mezi potkanými koňmi ten jedenáctý přináší štěstí, pokud je bílý.

    Tak abychom začali počítat…

MICHAL ŽÁK