Mudrování nad Mirandolinou

    Bělovlasý, dirigent Václav Nosek meditoval nad sklenicí bílého vína: Mirandolina je opera – hračička. Martinů ji skládal sobě pro radost. Dle hříčky Hostinská Carla Goldoniho si napsal libreto.

    Mirandolina se svým milencem Fabriciem vlastní kdesi na pobřeží Itálie hotýlek. Chytrá hoteliérka láká na svou krásu bohaté hejly a bdělý vrchní Fabricius vše kasíruje. Tři boháči – hrabě, markýz a rytíř se bohatými dary uchází o přízeň Mirandoliny, žárlivý Fabricius roli pasoucího pikolíka nezvládá. Toť příběh téměř operetní. I hudba je lehoučká na poslech. Noty se jen sypou. Sypou se jako zrní z děravého pytle. Martinů byl hračička a bohem nadaný skladatel. Žertéř, lyrik, lehounký milostný ironik… Ovšem rozlousknout Mirandolinu pro jeviště je oříškem velmi těžkým. Jen prvotřídním kumštýřům se to může podařit.

    Václav Nosek sklenici bílého dávno dopil. Jeho Mirandolinu jsem slyšel i viděl. Oříšek byl rozlousknut parádně. I když jeviště Janáčkova divadla se mi tehdy zdálo být hodně veliké. Inscenaci režíroval Norbert Snítil a titulní roli zpívala Sylvia Kodetová.

    Na představení studentské Komorní opery do Divadla na Orlí chodím rád. Už při vstupu mě ovane atmosféra slavnostnosti. Usměvavé dívenky vytisknou vstupenku, podají na křídě natištěný program, líbezné uvaděčky nabídnou místo, slavnostně oděné manažerky podají ruku, na požádání poskytnou informace, profesorský sbor skrývá pod radostnými tvářemi napětí… Vždy si připadám jako na sletu spřízněných duší…

    Na oponě se vlnily palmy, pod nimi, skrytý v hluboké jámě sídlil orchestr i s dirigentem. Ladili a kolem své jámy měli zábradlí. I z toho jejich vrzukání se zdála sálat slavnostnost. Vedle mě seděla Karolína Žmolíková, kousek za mými zády Ivana Pavlová, svátečně obléknuté pěvkyně, představitelky Mirandoliny. Sličné Karolíně tuze slušela krajková róba. Její profesorka měla strach, aby se slečna studentka nenastudila a já zalitoval, že tuto vytáhlou, štíhlou krasavici neuvidím na jevišti…

    Palmy se zavlnily, prohnuly a promítly se na stěnu horizontu a odkryly hotelovou recepci z rákosu. Podlouhlý bar, okrasný blok s obdélníkem svítících žárovek, křesílka, stolek. Z jámy se dral tok záletné hudby. Sjížděli se hosté. Noblesní hrabě v oděvu mléčné kávy a hubený, kníratý markýz v obleku barvy pepř a sůl. Zpívali duet v očekávání milostného dobrodružství. Barman Fabricius je vítal zpěvně a úslužně. Tvářil se šibalsky.

    Mezi zpívající trio vstoupila statná majitelka hotelu Mirandolina. Její bohatě barevný, povlávající šat voněl orientem, při pohybu odkrýval vnady nohou, ba někdy i hýždí…

    Do hry se vmísil sportovní asketa – rytíř, zapřisáhlý odpůrce ženských vnad. Zatímco hrabě s markýzem se ve dvoření Mirandolině trumfovali, rytíř proklamoval svůj nezájem.

    Zpívání to bylo laškovné a lahodné. Líbezné, měkoučké popěvky Bohuslava Martinů ovládly diváky. Dobře bylo i těm na jevišti. Hráli a zpívali lehce, s chutí. Sálala z nich radost.

    Mysl mi uletěla na vysokou kostelní věž v Poličce. Rodná světnička skladatelova a hluboko dole Českomoravská vysočina, kolébka jeho hudby. Střechy domů, pole, louky, kopce, lesy, klikatící se řeka, dálky, a na kopečku malý hřbitov.

    Noty se „dosypaly“, studenti dopěli, potlesk byl dlouhý, kytic mnoho.

    Ve foyeru i před diváckou šatnou jsem zaslechl: …vadila mi kapela, jsou to velké operní naděje, režie byla dobrá, protože pěvci hráli dobře, civilně, Fabrizio a rytíř zpívali znamenitě, suverénní Mirandolina, dobře vyslovovali, vzali si velké sousto, distonovali… Studentka operního manažerství řekla: Jsem nadšená. Jsem hrdá na naše dnešní představení. Bylo skvělé…! Ano, slečno, vaše radost je oprávněná, ať se vám daří i nadále…!

    Začínala noc divadel a na mne padla únava. V tramvaji lidé sledovali mobilní obrazovky, mlčeli a byli nervózní. V Belgii vyhlásili mimořádný stav. Stíhají teroristy…

JAROSLAV TUČEK, 22. 11. 2015. Brno-Komín.

    Bohuslav Martinů – Mirandolina. Libreto podle hry Carla Goldoniho napsal Bohuslav Martinů. Překlad libreta Rudolf Vonásek. Režie: Vendelína Osvaldová. Dirigent: Marek Klimeš. Asistent dirigenta: Joel Hána. Výtvarník scény: Jaroslav Záděra, j.h. Výtvarník kostýmů: Eliška Lupačová Ondráčková, j.h. Dramaturg: Zuzana Fischerová. Video-art: Petr Hloušek, j.h. Inspicient: Natálie Gregorová. Hudební nastudování: doc. Mgr. Tomáš Krejčí, Marek Klimeš, Joel Hána. Produkce: Petra Soukupová, Kateřina Kosáková, Lenka Murasová. Asistentky produkce: Dominika Machalíčková, Adam Lyčka. Osoby a obsazení. Mirandolina: Pavla Radostová (Ivana Pavlů, Karolína Žmolíková). Hortensia: Martina Forgáčová (Jana Dvořáková, Zuzana Barachová). Dejanira: Pavla Mlčáková (Klára Varmužová, Eliška Ouředníčková). Fabrizio (Servitore di Cavaliere): Michael Robotka (Ondřej Špaček, j.h.). Conte Albafiorita (hrabě): Martin Javorský (Lukáš Hacek). Cavaliere Ripafratta (rytíř): Tadeáš Hoza (Jiří Ulrych). Marchese Forlimpopoli (markýz): Michael Marhold (Ondřej Musil, j.h.).  Premiéra 21. 11. 2015, Divadlo na Orlí. Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Komorní opera HF JAMU.