Lepší trdlem bíti nežli trdlem býti

    Povyšovat se nad druhé tím, že je ponížím na úroveň věcí, zvířat, „nečistých“ částí těla a podobně, je záležitost stará jak lidstvo samo. Některá hanlivá, ale i v podstatě něžná pojmenování přetrvala věky a hned tak z povědomí nezmizí. A to včetně těch, jejichž původ jsme už dávno zapomněli, popřípadě se nám už z paměti vytrácí, k jakému nástroji, náčiní či nářadí vůbec dotyčného přirovnáváme. Nebo snad si běžně uvědomujeme, co to bylo například motovidlo či trdlo? S motovidlem je to celkem jednoduché: jde o nástroj, na který se navíjí nit motáním. Ale zvukomalebně a legračně znějící trdlo má hned několik významů.

    Předně je to palička či palice na tření a roztírání (máku, lnu) ve stoupě nebo v moždíři, nebo taky moutev čili tlouk na stloukání másla. V současnosti se opět do módy dostal trdelník, pečený z těsta navinutého na kolík či válec čili trdlo (to je druhý význam). Třetí význam je přenesený: Ty jsi ale trdlo (kus trdla) – tak říkáme nemotornému, neobratnému či přímo hloupému člověku. Čtvrtý význam najdeme v rybářském názvosloví: trdlo, jinak též trdliště, je místo, kde se třou ryby.

    Další dva významy už v dnešních slovnících nenajdeme. V prvním případě jde o jednu z žerďových zbraní husitů vytvořenou z hospodářského nářadí, kam patří cep, kosa a různé typy palic, jako byly kyj, trdlo, řemdih a palcát. Dokládá to úryvek z dobové protihusitské satiry: „Což nedovedú říci řečí, / toť chtie přemoci sečí, / pěstí, trdlem, palicí, / kyjem, mečem, sudlicí.“ A konečně (zatím) poslední význam nezaznamenaný ve slovnících je nasnadě: trdlo je jedno z nespočetných synonym názvu penisu.

    Pojem byl odvozen od staroslověnského slovesa trěti – tříti (později též dříti), což původně znamenalo nejen otírat se, ale i drhnout (len), mlít (ječmen), pářit se (o rybách), trpět (hladem, bídou, nouzí), ale také řezat (prkna), jak to známe z básně Dřěvo se listem odievá, vzniklé kolem roku 1400: „Zvolil sem sobě milú, / ta tře mé srdce pilú. / Pila řeže, ach bolí, / a tvójť budu, kdeť sem koli.“

    Stejný původ mají i pojmy trdelnice či trdlovka (jitrnicová polévka, jinak též podhrdlovka – vařená z podhrdlí prasete, na Moravě běžně zvaná prdelačka), už zmíněné trdelník a trdliště a taky trdlovec (vysoký dort ve tvaru sukovatého kmene, pečený z těsta na otáčejícím se válci) a trdlovačka, odvozená z trdlovat – tančit, většinou nemotorně, poskakovat, točit se jako trdlo v stoupě. Ostatně trdlo je zastoupeno i v dalších lidových rčeních, jež sesbíral Jaroslav Zaorálek: někomu trdlem hlavu holiti znamená bít ho; a neholíť se oni trdlem znamená nemají se špatně, nejsou nuzáci. A říct o někom, že je trdlej? To je jako pošahanej, máklej, trhlej… a tak podobně. Inu, čeština je jazyk vtipný, a tak není divu, že z komičnosti trdla těží ve svém názvu například značka dětského oblečení, pánského trička či dámské sukně a také pardubická folk-folklorní hudební skupina...

    A jaké si z toho vzít poučení? Na to si stačí znovu přečíst nadpis tohoto článku.

MICHAL ŽÁK