Posezení nad knížkou Jaroslava Štěpaníka

Je o čem přemýšlet, je i důvod k zasmání

17.06.2014 18:25

    Na pozvánce bylo uvedeno: „Podvečer nad knihou Jaroslava Štěpaníka Od andělů k žízni. Aforismy s ironií a humornou nadsázkou vystihující dobu minulou i současnou přiblíží autor společně s Jaroslavem Tučkem.“

    Aby bylo hned zkraje jasno: Řeč je o komponovaném podvečeru (nebo chcete-li – přátelském setkání příznivců milého a přívětivého humoru) v Mahenově památníku v Brně. Jaroslava Štěpaníka znám už hezkou řádku let, často se spolu setkáváme, čtu jeho novinové články a knížky. O práci herce a režiséra Jaroslava Tučka mám taky zcela jasno. Když se tedy všechno vzájemně propojí a zasadí do příjemného prostředí Mahenova památníku, je rozhodnuto: U toho nemohu chybět…

    Besedy v Mahenově památníku jsou vždy milé a přátelské. Alespoň já mám takovou zkušenost. Setkávají se tu lidé nejrůznějších profesí a – když to řeknu velice jednoduše – s návštěvníky se dělí o své zážitky a zkušenosti. Za stoleček na pódiu občas usednou i kolegové, které znám dlouhá léta. Nebo si aspoň myslím, že je znám… Když pak začnou vyprávět nebo předčítat ze svých knížek a odkrývat své nitro, žasnu, jak málo jsem toho o nich věděl.

    Nedávno se v Mahenově památníku vyznávala ze své lásky k Vysočině novinářka Věra Rudolfová, autorka knížky Kraj návratů a vzpomínek. Bylo to velice příjemné setkání. Tento týden přišel kolega Jaroslav Štěpaník se svou knížkou Od andělů k žízni. Pro nezasvěcené: Autor se věnuje aforismům už dlouhá léta. Zveřejňoval je v nejrůznějších novinách a časopisech, mnohé zazněly prostřednictvím rozhlasových vln i z éteru. Nejlepší ze svých epigramů, aforismů, dobových výrazů a termínů vybral, abecedně seřadil… a na světě byla knížka. Vše podává s humornou nadsázkou, často i s ironií a sarkasmem, vystihujícím nejen dobu minulou, ale i čas, který právě prožíváme.

    Ukázky z knížky Od andělů k žízni prezentoval autor společně se známým brněnským hercem Jaroslavem Tučkem. A protože šlo o humor, oba protagonisté pojali své vyprávění s vtipem, legrací a elegancí jim vlastní. Na akordeon doprovázela studentka JAMU, budoucí režisérka Zuzana Patráková. Omluvila se, že její harmonika je rozladěná. Ale i to docela zapadlo do příjemného programu onoho pondělního podvečera. Chvílemi jsme se smáli, chvílemi přemýšleli. Koneckonců – epigramy a aforismy by měly vést k přemýšlení.

    Některé „průpovídky“ ze Štěpaníkovy tvorby jsou obzvlášť povedené: Chlubila se facce facka: Já jsem od doktora Macka. – Jednotní bývají ti, kterým je všechno jedno. – Někteří se chovají tržně, někteří ještě hůř. – Mnoho povolaných. Málo povolených…

    Ještě dlouho po skončení „oficiálního“ programu jsme si s oběma Jaroslavy povídali. Bylo o čem. Jaroslav Tuček napsal spoustu vzpomínek z divadelního prostředí, je autorem mnoha komponovaných pořadů, vydal knížku „Vzpomínky antihrdiny aneb S Provázky, Hady a Martou na provázku“, má bohaté divadelní zkušenosti. A kolega Štěpaník prožívá pestrý život – od dělníka v brněnské Chiraně až po psychologa, pedagoga a novináře. Napsal několik knih, věnuje se kulturnímu dění v Brně a širokém okolí.

    Knížku Od andělů k žízni nelze přečíst – jak se říká – jedním vrzem. Je u ní zapotřebí přemýšlet. Myslím, že Jaroslav Tuček to charakterizoval naprosto přesně. Vezmete si ji večer před spaním, a když vám spadnou víčka, nic se neděje, zítra můžete pokračovat. A zase bude o čem přemýšlet, bude i důvod k zasmání…

JAROSLAV BOBEK

Foto: Petr Michl