Dnes Uherský Brod, a co zítra?

25.2.2015 19:25

    Tak co jsme tu ještě neměli, tak už tady máme. Hororové situace se nám vyskytují nejenom v Americe nebo zemích Blízké východu, ale pro tentokrát i v Uherském Brodě. Co se tam stalo, je důvěrně známo, a noviny mají nepřeberný prostor k rozepsání se. To je nyní, ale celý případ má svůj počátek úplně někde jinde. A to před dobrými pětadvaceti lety v době vzniku nového politického systému naší republiky. Pěkně udělaná westernová parodie Limonádový Joe, v níž kulky bzučí a krávy cituplně bučí, byly vystřídány tvrdými akčními filmy, v nichž z bývalé doby vymizely citem rozbučené krávy v JZD, ale kulky nám zůstaly, a to v míře více než vrchovaté. Nemám teď na mysli až tolik tragickou událost na východní výspě České republiky, ale množinu nositelů zbrojního průkazu i zbraně samotné rozmnožené geometrickou řadou, jejíž nositelé v usilovném a houževnatém tempu pálí na vzniklých střelnicích možná více než ostrostřelci za I. světové války u Verdunu. Kdekdo má dnes zbraň, zásobu munice v kapse nebo v šuplíku od psacího či nočního stolku.

    K čemu, k obraně? Dovolte, abych se zasmál a posloužil vlastním poznatkem.

    I já tehdy, o ono čtvrtstoletí mladší a zároveň naivnější, jsem si rovněž pořídil zbraň. Dodnes si kladu otázku, proč jsem z ní nikdy nevystřelil, nejenom po někom, ale ani na cvičné střelnici? Docílil jsem tím však jednoho zajímavého poznatku. Jednoho dne jsem obdržel specificky zbarvenou obálku, kdy po přečtení jejího obsahu jsem se dozvěděl, že se mám dostavit na Policii České republiky a vzít si svou zbraň za účelem jejího uložení do policejního depozitáře, příslušný finanční obnos pro pokrytí předepsané pokuty a veškeré průkazkové náležitosti spojené s mojí, nikdy mnou naplněnou střeleckou činností v zájmu obrany mé osoby.

    Protože byla nová doba a i na policii se mohlo o mnohém už otevřeně hovořit, tak jsem se zeptal policejního praporčíka, proč je mně zabavena zbraň, z níž jsem ani jednou nevystřelil? S pokutou jsem souhlasil, protože jsem v uvedeném termínu na zbrojním průkazu si jej nenechal prodloužit. A namítal jsem, jak je nakládáno s opravdovými gangstery, kterých je v tomto státě více, než by bylo zdrávo a kteří mají na černo překoupené zbraně a pálí po sobě jako v nejakčnějším filmu, jakto že se s nimi nic nedělá? Tvář zkušeného policisty se na mne usmála a oslovený odpověděl, že jsem pozván, protože mně mají registrovaného, ale gangstery registrované nemají, a proto je nikam ani zvát nemohou. A prý kdybych chodil na střelnici, že bych musel předkládat průkaz, a buď já, nebo odpovědný pracovník střeleckého areálu by si všimnul, že datum mého povolení se chýlí ke konci.

    V těchto slovech bylo hluboké moudro a pravda zároveň a mně nezbývalo nic jiného než provinilé zapýření. Po složení pokuty, nového se učení příslušných testů, složení zkoušky jsem obdržel zbraň zpět.

    Avšak k uvedeným staronově nabytm atributům jsem přidal i jeden poznatek. K čemu je vlastně obyčejnému civilistovi zbraň na obranu? Mohu být v kuchyni, v práci, u televize a mít kvůli své obraně pořád zbraň v ruce s prstem na spoušti nebo alespoň zavěšenu jako kovboj kolem pasu? Samozřejmě, že by se jednalo o holý nesmysl. To si může dovolit pouze útočník, který jde na jisto za kořistí. Pro něho má zbraň význam, ale pro obránce nikoli. A to jen pro prostý a logický důvod, že když na nás někdo namíří pistoli, tak by byla prostoduchá hloupost hledat svou obrannou střelnou pomůcku po kapsách či různých šuplíkách, protože než bychom ji našli, odjistili a namířili, tak bychom byli nejméně desetkrát provrtáni jako řešeto. Tedy obránce, byť mající zbrojní průkaz i zbraň, nemá proti útočníkovi, který se před nám zjeví ve stavu plné pohotovosti ke střelbě, vůbec žádnou šanci a jeho případné snaha o obranu, je pouze kontraproduktivní počin, který mu může pouze urychlit odchod na onen svět. Z uvedeného vyplývá jedna souvislost, že používat zbraň budou – mluva je stále v civilní oblasti – používat pouze útočníci, a stalo se tomu tak i v Uherském Brodě. A jestli jsou registrovaní či neregistrovaní, zda mají tzv. lékařské prohlídky typu slyšíte, vidíte, a když ano, tak si tedy klidně střílejte, je úplně jedno, protože jestli někoho chytne „rapl“ nebo touha po něčím majetku apod., tak je stejně nic od jejich záměru neodradí.

    A tím, že jim nová doba dala do ruky možnost svůj nekalý, případně zločinný záměr realizovat pouze prostřednictvím pohybu prstem, tak se vždy najde někdo, kdo tak učiní. A zde se stala velká chyba. Kdo je na vině? Jak je položena jednoduchá otázka, tak úměrně tomu je i snadná odpověď, neboť jsou v tom opět peníze. Zbrojařský průmysl je mocné lobby, které rádo pustí velký peníz v prosazování svých záměrů. Jistou zárukou by byl všeobecný zákaz nošení zbraní nyní, a v době kdy došlo k jejich povolení k nepovolení této novoty v době, kdy platil zákaz být vlastníkem zbraně, která slušným lidem nikdy nepomůže, ale je záměrným prospěchem pro sortu lidí odlišného zaměření. Ale přijít nyní s takovým návrhem, tak to vyjde na stejno, jako se dostavit na hřbitov s křížkem po funusu.

    Podívejme se na celou záležitost odlišnější optikou. V tomto státě máme mnoho zákonů, předpisů a k čemu slouží především? V naprosté většině k tomu, aby se obcházely! Stačí jet po silnici jakéhokoli charakteru povolenou rychlostí a poměřovat naše tempo s vozy, které nás předjíždějí.

    A to jsou si přitom řidiči vědomi, že jim hrozí pokuta a ne malá, ztráta bodů, případné odebrání řidičského oprávnění a náročné přezkoušení.

    A přesto se jezdí jako na závodní dráze bez ohledu na cokoli. Mnohé lidi prostě nelze udržet, a dodejme, že jejich počet se navyšuje.

    A nyní si představme, že má někdo v ruce, třeba i legálně drženou zbraň a popadne jej touha po někom vystřelit. Co jej zadrží? Předpis, zákon, uvědomění si následného rizika postihu? Připočteme-li k tomu současnou výchovu a navyšování ega jednotlivce, tak vůbec ne, protože v takovém případě se napřed jedná a teprve potom myslí. A takových lidí není vůbec málo. Alkohol, drogy, stresy, produkce akčních filmů jsou pohonnou silou, při jejíž působnosti to někde praskne. Tentokrát to bylo v Uherském Brodě, kde to bude příště?

JIŘÍ V. ŘEZÁČ