Znojemský festival ukončil letos Don Giovanni s Adamem Plachetkou

    Letošní ročník znojemského festivalu se konal již po dvanácté a to ve dnech 7.–24. července. Geniální myšlenka propojit všechny druhy hudby s nabídkou skvělých znojemských vín od domácích výrobců, se těší velkému zájmu návštěvníků Znojma a umožňuje realizátorům inscenovat i náročnější repertoár, jakým je bezesporu opera. Zájem o festival umocňuje jistě i to, že patronem je vynikající houslista Pavel Šporcl.

    Ve spolupráci s dirigentem Romanem Válkem a jeho Czech Ensemble Baroque jsou v jízdárně Louckého kláštera každoročně uváděny zajímavé opery. Letos inscenátoři sáhli po opeře sice notoricky známé, ale z dílny mistra, od jehož narození uplynulo letos 260 let – Wolfganga Amadea Mozarta. Jeho Don Giovanni je nazýván operou oper a v inscenaci vystoupili sólisté zvučných jmen i hlasů. Největším lákadlem se stal jistě mladý český basbarytonista světové pověsti, Adam Plachetka.

    Ten se představil jako prototyp svůdníka ve Znojmě již před deseti léty. Tehdy ještě nebyl znám jako sólista Vídeňské státní opery, ani z přenosů z Metropolitní opery. Dnes je již vyzrálým pěvcem a jeho již světové renomé spolehlivě přitahuje publikum. Jeho protipólem v roli Komtura byl welšský basista Richard Wiegold, sólista Královské opery Covent Garden v Londýně a Lyrické opery v Chicagu, jeho protihráčem i parťákem v roli Leporela byl Boris Prýgl. V roli Donny Anny se představila Jana Šrejma Kačírková, jejího snoubence, Dona Ottavia zpíval polský pěvec Krystian Adam. Donnu Elvíru ztvárnila Kateřina Kněžíková, na kterou lze prozradit, že je manželkou Adama Plachetky a tak není divu, že si svá dueta i herecky velmi užívali. Jako Masetto vystoupil Jiří Miroslav Procházka a Zerlinu zpívala Lenka Cafourková Ďuricová. Ve všech případech šlo o výjimečné výkony, které se vzájemně posilovaly a kterými se sólisté vzájemně inspirovali.

    Hvězdné obsazení spolupracovalo pod vedením francouzské režisérské dvojice Constance Larriez a Didier Girauldon. Jejich společná tvorba začala právě ve Znojmě a to v roce 2014, kdy spolu připravovali operu Platée. I v případě Dona Giovanniho prokázali schopnost vyjít se střídmou výpravou a úspornými akcemi a přesto se na jevišti stále něco dělo, nikdy divák neupadlo do nudy a nikdy nebyly akce přehnané a mimo účel libreta či Mozartovy hudby. K tomu se přidal cit pro potřeby pěvců a smysl pro půvab a nadsázku.

    Hlavní vůdčí silou opery je ovšem hudba. Mozartovy melodie jsou notoricky známé, ale v podání dirigenta Romana Válka a jeho Czech Ensemble Baroque dostaly šťavnatost a energický náboj. Občas měli protagonisté, zejména Adam Plachetka a Boris Prýgl co dělat, aby se vyrovnali s ďábelským tempem a výslovností a bylo na nich vidět, že si závody užívají. „Je to přesná interpretace, jaká se dělala v Mozartově době. Tehdy bylo běžné, že opery mají rychlé tempo, aby se divák nenudil. Opery Rossiniho jsou toho důkazem. Jenže pak se začal klást důraz na bel canto a všechno po tempové stránce jaksi zpohodlnělo. My se vracíme k autentičnosti,“ tvrdí dirigent. Použil i autentickou podobu závěru opery, kdy po pádu Dona Giovanniho do pekel nastoupí celý ansámbl k finále, které se v dalších inscenacích běžně škrtá. Je to naučení, jak operu pochopit a jak žít, aby se poctivý člověk do pekel nedostal.

    Inscenace ve Znojmě se konala ve třech provedeních a vždy byla jízdárna Louckého kláštera beznadějně vyprodaná a vždy provázely operu nadšené ovace. Operní stagiona ve Znojmě tak již má svoji tradici a reprezentuje město Znojmo jako město znalců vína, umění a životního elánu.

KARLA HOFMANNOVÁ

Foto: V. Otruba