Za svět krásnější
28.02.2014 12:00
Postavit město tak, aby lidé se v něm cítili bezpečně a byli šťastní. Tento Aristotelův požadavek se lidstvo snaží naplnit odnepaměti, ale ne vždy se to daří. Pomiňme nyní hledisko bezpečnosti, které závisí na mnohdy až nelidském rozvoji techniky, a soustřeďme se na aspekt onoho štěstí, s nímž úzce souvisí prožitek krásy. Jeho podstata zůstává stejná, i když může být vzbuzen různými podněty.
Dvacáté i naše století si libují v nonkonformismu, jenž se snaží na hlavu porazit „přežilý“ tradicionalismus. V mnoha oblastech umění se mu to (mnohdy ovšem dočasně) daří. Ale jak je tomu v architektuře a urbanismu, kde se krása snoubí s užitečností? Vždyť i sebekrásnější budova a město musí především sloužit lidem. Moderní svět sice vyžaduje moderní názory a vytváří moderní potřeby, nicméně náš vztah ke způsobu stavění zůstává víceméně tradiční: dokážeme většinou ocenit (hyper)moderní stavbu, ale trvale v ní bydlet bychom nechtěli (viz vila Tugendhat).
Do analýzy úlohy vkusu v diskusi o architektuře se důkladně pustil Martin Horáček, který se jako přednášející na Vysokém učení technickém v Brně a na Univerzitě Palackého v Olomouci zabývá architekturou a památkovou péčí. Výsledky svého bádání vtělil do knihy Za krásnější svět: Tradicionalismus v architektuře 20. a 21. století. Na vysoké stylistické úrovni a přístupnou formou v ní podal objevný přehled osobností, jež v daném období ve světě i u nás dále zastávají tradicionalistický přístup v architektuře a památkové péči a spoluvytvářejí tak prostředí příznivé pro život lidí. Vědeckou teorii dokládá i 760 fotografií, většinou pořízených autorem na mnoha místech světa. Obsáhlá velkoformátová publikace tak umožňuje nejen odborníkům, ale i všem zájemcům o architekturu a životní prostředí vyznat se ve zdánlivém rozporu mezi sympatiemi k tradičním stavbám na jedné straně a potřebami nové doby na straně druhé.
Horáčkovu knihu Za krásnější svět vydala na konci roku 2013 ve spolupráci brněnská nakladatelství VUTIUM a Barrister & Principal a slavnostní křest se odehrál 25. února v aule Centra Vysokého učení technického v Brně. Knihu do života uvedli ředitel nakladatelství VUT Karel Blažek a šéfredaktor nakladatelství Barrister & Principal František Mikš, který odkryl i zajímavé paralely Horáčkova spisu se svou knihou Jiná modernita, kde na příkladu tvorby malířů Braqua, Beckmanna, Kokoschky a Balthuse řeší analogické téma ve výtvarném umění: nutnost přehodnocení dosavadního způsobu výkladu vývoje moderního umění. Martin Horáček pak v dialogu se svým kolegou Václavem Kočím představil publikaci i cestu k jejímu vzniku. Zajímavé je, že prvotním impulzem k napsání knihy se stala autorova návštěva Špilberku a jeho rozpaky nad tím, do jaké škatulky vlastně zařadit tamní kapli – je gotická, nebo moderní? Aby tohoto váhání ušetřil dnešní návštěvníky Špilberku (a nejen je), rozhodl se vytvořit jakýsi manuál k rozpoznání krásné architektury. A tím je kniha Za krásnější svět.
Křticí akce měla zajímavý doplněk. Návštěvníci si za doprovodu tria hudebníků URBAND pak ve skvěle renovovaných prostorách Centra, bývalého alumnátu (jak skvělé prostředí právě pro prezentaci Horáčkovy knihy!), mohli poprvé prohlédnout originální návrhy Horáčkových studentů z Ústavu architektury Fakulty stavební VUT na tradicionalistickou přestavbu vily Tugendhat. Studenti popustili uzdu své fantazii a navrhli „přestavbu“ ikony modernistické architektury v duchu všech možných slohů ve škále od Karlštejna po asijské pagody. Výstava s názvem RE-TUGENDHAT bude ve dvoraně Centra VUT k vidění do 7. března 2014.
A malý dovětek: Když návštěvníci dvojité vernisáže odcházeli, ve dvoraně Centra právě probíhala lekce tanečních. Halou kromě hudby znělo á-dva tři, á-dva tři… Ano, tradice pořád žije. I v moderní době.
MICHAL ŽÁK
