Za pouhých deset let
28.09.2014 11:30
Deset let je doba, která člověku ulétne jako nic, jen okolí vidí, jak za ty roky zestárl. Děti jsou výjimkou, dokáží neuvěřitelně vyrůst, i přejít z věku roztomilosti do puberty. K pozitivní proměně kousku prostředí, v němž žijeme, je deset roků skoro nic. Za deset let se u nás postaví pár kilometrů dálnice, vymění se vláda, a než se rozkouká a zinventarizuje problémy, už máme další. Deset let je zkrátka doba krátká.
Také v životě města. I nedlouhý čas je však možno naplnit, až se zdá, že něco tu není pouhé desetiletí, ale jako by existovalo odedávna, v povědomí obyvatel stalo se neodmyslitelnou součástí města.
4. října se bude v Městském divadle Brno slavit mladistvé desetileté jubileum. Premiérovými představeními muzikálu Vlasy (1.–3. 10. 2004) byla slavnostně otevřena nová divadelní budova pro hudební představení. Soubor se věnoval muzikálové tvorbě již předtím, muzikál si ovšem žádá větší prostor s vybavenosti nejmodernější technikou. To v činoherním sále na Lidické chybělo. Idea a vize však byly. Proměna v realizaci bývá mnohem složitější, zdaleka ne každý dokáže i ten nejlepší nápad prosadit a uskutečnit. Co předcházelo rozhodnutí, že v Brně se postaví velká, moderní, i na evropské poměry špičková muzikálová scéna? Jak se představila veřejnosti? Co a jak se tu těch deset let hrálo? To vše stojí za zaznamenání. K jubileu vychází výpravná publikace s názvem „10 let Hudební scény Městského divadla Brno“. Čtenář se dozví, jak myšlenka přišla na svět, jak se proměnila v dílo, jak mnozí podporovali a někteří pochybovali, co se dělo při stavbě, a pak na jevišti.
Divadlo a jeho přátelé se sejdou při slavnostním setkání vzpomenutého čtvrtého října. V režii Petra Gazdíka a pod dirigentskou taktovkou Dana Kalouska se odehraje představení, v němž se musí objevit něco z každého ze 48 titulů, které se v MdB za prošlé období hrály či dosud hrají. Pro realizační tým to není snadný úkol, na takové tu jsou však zvyklí.
Nejprve musela být postavena budova. V listopadu 2001 byly položeny základní kameny. Z příznačných míst: z Dolních Věstonic, místa vzácných paleontologických nálezů, nazvaného Karlem Absolonem Moravské Pompeje pravěku. A další: z Mekky muzikálu, z Brodwaye. Pomocnou ruku podal Miloš Forman. Premiérou podle jeho filmového zpracování muzikálu Hair se divákům nová divadelní budova otevřela. Významná ocenění přinesla architektům Romanu Machovi a Jozefu Kubínovi.
Za deset let, na sedadlech hudební scény, která pojmou 680 diváků, se jich vystřídalo 1 200 000! Městské divadlo se rychle stalo scénou, která přitahuje diváky širokého spektra, mívá prakticky permanentně vyprodáno, někdy na dlouho dopředu. Dodnes má na repertoáru Brouka v hlavě a West Side Story, premiérované v roce 1995, ještě před vznikem nové budovy. Vyprodáno bylo tehdy na tři roky dopředu! Ještě předtím – vzpomeňme, že v období po roce 1989 zájem o divadla přechodně citelně poklesl, se s problémem muselo vyrovnat i brněnské divadlo. Na tiskové konferenci vzpomenul ředitel MdB Stanislav Moša představení, které se hrálo pro čtyři diváky. S plným nasazením, od začátku do konce. Včetně upřímné děkovačky jako by sál byl plný, řady do posledního místa vyprodány. I to náleží k profesionalitě. Přidáme-li nosnou vizi, invenci, neúnavnou mravenčí práci, hledání a nalézání nezbytné podpory, množství jednání…, máme již jistou představu, jaké úsilí a vytrvalost předcházely vzniku nové brněnské hudební scény.
Než vše dospělo do zdárného konce, odehrála se řada nejrůznějších peripetií, dramatických událostí, kterým se ani mnohem menší stavba nevyhne. Divadelníci v rámci oslav možná na to téma mohli připravit malou dramatizaci. No, snad příště, při dvacetinách.
Těch, kteří se zasloužili, že v nové divadelní budově se před deseti lety ponejprv rozsvítila světla na scéně, je dlouhá řada. Stejně těch, kteří svým uměním prokazují, že je „na co svítit“, jak se kdysi na jiném místě a k jiné scéně trefně vyjádřil Rudolf Hrušínský. Všechny, kterým náleží uznání a dík, tu vyjmenovat nelze. Třeba však říci, že ústřední postavou, která věci uvedla do pohybu a udržuje v chodu jak pečlivě namazaný stroj, je ředitel MdB Stanislav Moša. V připomínce vzniku budovy a jedinečné brněnské hudební scény, nemůže chybět upřímná gratulace jemu osobně. Vizi dokázal přetavit v realitu a v realitě přesvědčit, že vize s ní nebyla v rozporu. Člověka mimoděk napadne, co vše by se dalo na různých místech za pouhých deset let zvládnout, kdyby na všech úsecích a řídících místech bez rozdílu byli kompetentní lidé, osobnosti s nosnou vizí a schopnostmi realizovat ji.
JAROSLAV ŠTĚPANÍK
Foto: archiv
