Violoncellista Jan Škrdlík hraje a také píše

    Žije ve Šlapanicích na Brněnsku, jeho virtuózní umění zná celý kulturní svět. Je označován za čelního představitele české violoncellové školy, píše také prózu, poezii, maluje obrazy a působí jako pedagog. Rok studoval u španělského virtuosa Luise Clareta v Barceloně. Ze španělštiny také překládá, ve španělštině píše.

    Jeho novinkou je sbírka čtyřiceti básní Dva milenci, kteří nevěděli, že jsou manželé. Autor ji věnoval své milované ženě Vítězslavě. Obsahově přesahuje od témat milostných až k aspektům duchovním. Křest nové sbírky proběhl v zaplněném brněnském Art klubu 31. října. U klavíru byla Dada Klementová, na housle hrál Pavel Fajtl, na violoncello Jan Škrdlík, jeho žena recitovala a také zpívala. Recitace se rovněž ujali Boris Hála a Ondřej Koláčný. Verše převedl Škrdlík rovněž do španělštiny a letos v srpnu obdržela španělská verze grant od mexické vlády, aby byla zhudebněna. V září inspirovaly básně fotografa Romana Hudce k vytvoření stejnojmenné kolekce fotoobrazů. Modelem mu stál autor sbírky a jeho žena.

    Jan Škrdlík mluví o novém superrealismu ve svém literárním díle. „Mně na realismu docela záleží. Mám pocit, že jsme zavaleni virtuální realitou a přemírou informací, která vytváří informační mlhu, která nás nakonec paradoxně vede do jakéhosi nereálného světa, přestože prvky nereálného světa mohou být tvořeny drobky reálných informací, ale výsledek je ireální,“ říká autor. Pojetí nového realismu vidí také v tom, že (realismus) hledá určitou metodu, jak třídit informace, jak vidět celkový obraz. Aby se člověk mohl zorientovat ve velmi složitém moderním světě. Uvádíme část básně Konec světa:

    Zachtělo se nám / spolu dojít / až na konec světa /
    pak jsme ale jednou pochopili / že už tam dávno jsme /
    Kam dál teď / kam dál teď, Lásko / půjdeme? / Všude kolem /
    září něžná světla / a hvězdy tady / – jsou tak nádherné //

    Ach, Lásko, co teď budem dělat / Co teď budem dělat //
    – s naším životem? //

    V roce 2017 Jan Škrdlík vydal ve vydavatelství Art Petra rovněž CD se skladbou Sanz Briz a úsměv v hlubinách času mexického skladatele Omara Rojase v podání smyčcového orchestru Brněnští komorní sólisté a anglického recitátora Richarda Wilsona. Sanz Briz je Škrdlíkova báseň o španělském velvyslanci Ángelu Sanz Brizovi v Budapešti. Tam v roce 1944 zachránil 5 200 Židů, je nositelem titulu Spravedlivý mezi národy. Báseň autor původně napsal pro Týden židovské kultury v Brně na podzim 2013, nyní je přeložena již do tří jazyků a mnohokrát byla provedena i v zahraničí. V roce 2014 byla publikována ve španělském univerzitním časopise Digilec, ve španělštině i v češtině. A v roce 2015 báseň studiově nahrál Alfred Strejček. Melodram na anglický text této básně napsal v témže roce americký skladatel židovského původu Hayden Wayne a o rok později vznikla již uvedená Rojasova skladba – na španělský text. Skladatel Omar Rojas také zhudební Dva milence.

    Z básně Sanz Briz a úsměv v hlubinách času citujeme:

    Sanz Briz se setkal / se životem /
    nad okrajem / temného hrobu /
    a probudil své srdce / v horké lázni /…

    Nevím, co ho vedlo, ale... /
    v tu temnou noc / stal se / velvyslancem Sefarditů…

    „Velvyslanec Sanz Briz přispěl k tomu, že v Budapešti zůstala vlastně celá polovina židovské komunity, je tam také spousta synagog, na rozdíl od jiných Němci okupovaných měst,“ připomíná Škrdlík. Do povědomí širší veřejnosti vstoupil tento všestranný umělec v roce 2007, kdy mu z ateliéru někdo odcizil vzácné violoncello – nástroj Adama Emanuela Homolky z roku 1842. Po odvysílání v televizním zpravodajství anonymní zloděj nástroj vrátil. Tento zážitek Škrdlík vylíčil v prvním videoklipu v oblasti instrumentální klasické hudby v dějinách, v krátkometrážním filmu Claude Debussy – Sonate pour violoncelle et piano. Je paralelně promítán k živé koncertní produkci. V současné době připravuje violoncellista turné s Brněnskými komorními sólisty do Anglie a Španělska.  (tr)

Titulní strana Škrdlíkovy zatím poslední básnické sbírky.