V hlavní roli Josef Karlík

    Zaplněný sál Malé scény Mahenova divadla byl ve středu odpoledne 18. prosince svědkem křtu sice nevelké, ale vnitřně nesmírně lidské publikace. Má mnoho autorů, jejichž příspěvky inicioval a uspořádal člen Syndikátu novinářů a publicista Lubomír Petřík. Publikaci nazval V hlavní roli Josef Karlík, je věnována známému herci a divadelnímu pedagogovi.

    Na scénu Malé scény uvedl autora Petříka člen činohry Národního divadla Brno Jan Grygar, uvítal rovněž jazzového kytaristu Milana Kašubu, jenž některé části aktu doprovázel svými improvizacemi. V obecenstvu jsme viděli další Grygarovy kolegy – Marii Durnovou, Vladimíra Krátkého i emeritní členku první brněnské scény Helenu Kružíkovou. Také herečku Aranku Lapešovou a herce Jiřího Jurku, dále Karla Mišurce z Městského divadla Brno, přišel i herec a bývalý šéf brněnského studia Českého rozhlasu Ivo Kučera. Ve výčtu hostí nesmějí chybět režisérka prof. Zoja Mikotová, dramaturg, režisér a pedagog JAMU prof. Miroslav Plešák, též jeho kolega Zbyněk Srba. Z osobností kultury se jen zdánlivě trochu vymykal hokejový internacionál a někdejší hráč slavné Komety Jaromír Meixner, jenž je rovněž jedním z autorů mnoha vyznání Josefu Karlíkovi. V první řadě seděl režisér a někdejší rektor JAMU Alois Hajda. Právě od Hajdy, jak uvedl Petřík v úvodním slovu a píše o tom i v úvodu, vzešel impuls k napsání knížky o Josefu Karlíkovi. Původně měla vyjít k jeho 90. narozeninám (19. března 1928), nakonec vychází k 10. výročí úmrtí (30. října 2009).

    „Knížku jsem dělal s rozpaky, nejsem teatrolog, jsem průměrný novinář,“ prohlásil skromně z jeviště Malé scény autor Petřík. Postupně, jak řekl dále, oslovil necelou stovku možných respondentů se žádostí o momentky ze života známého herce. Lidi od divadla, filmu, z televize i z jiných branží. „Téměř 70 jich odpovědělo, považuju to za slušný výsledek,“ sumarizoval Petřík a začal vysvětlovat, proč se knížka opozdila. Termín první schůzky s profesorem Hajdou měli sice již v září 2017, jenže Petřík byl v té době v Moskvě, kde utrpěl úraz jako ze špatného vtipu. „Spadl se mnou v metru nový výtah. Krásný, prosklený, najednou se to se mnou zaseklo a po několika zlomcích vteřiny udělalo žuch! Jeden obratel to odskákal, přiletěl jsem o tři týdny později a následně ještě marodil,“ vylíčil autor svoji anabázi.

    Publikum pak rozveselila Helena Kružíková, se stejným temperamentem, který předvedla při přebírání Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru Činohra za rok 2019. Nyní vyprávěla neuvěřitelnou story o tom, jak s Josefem Karlíkem zakládali v Brně Vysokou uměleckou školu (pozdější Janáčkovu akademii múzických umění).

    „I stalo se, že v Praze byla založena Akademie múzických umění, a protože byla revoluční doba, řekli jsme si, že když je Brno druhé největší město, musí tam být taky taková škola. Vytvořili jsme delegaci v čele s Karlíkem, on jediný z nás měl nějaké vzdělání, protože utekl ze sexty v Kroměříži, gympl nedodělal, my ostatní jsme měli jen základní školu. Já jsem byla vždycky ukecaná, tak jsem byla zvolena, abych to tam nějak glosovala,“ košatě začala úžasná paní Helena. Dále jen stručněji: Skupina mladých hereckých nadšenců z Brna, společně s Helenou a Josefem ještě mj. Květa Fialová a Luboš Černík, dosáhli na ministerstvu kultury přijetí u ministra Zdeňka Nejedlého. „Čekali jsme vznešeného pána a on přišel s prominutím dědeček nad hrobem…“ Nejprve prý prof. Nejedlý vyslovil údiv nad jejich přáním, nakonec však přece jen dostali dekret („štemply“) k založení vysoké školy v Brně. Tam v začátcích pomohl dramatik, básník, literární vědec etc. Frank Wollman, paní Helena připomněla i prof. Karla Bundálka, jenž tehdy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity dokončoval studium teatrologie a stal se pak jedním z prvních pedagogů mladých divadelníků. Jejich studium, podle paní Kružíkové, trvalo jen dva roky. A do smíchu publika dodala: „Byli jsme tak chytří, že jsme za tu dobu všechno stihli!“

    V úvodu knížky sděluje publicista Jaroslav Štěpaník, že tam najdete vzpomínky těch, kteří z těsné blízkosti mohli sledovat celou profesní i životní dráhu herce Karlíka. – Teatroložky Eugenie Dufkové, zmíněného již profesora Aloise Hajdy, kolegyně Heleny Kružíkové, emeritní ředitelky brněnského studia ČT Věry Mikuláškové, teatrologa a dramaturga Bořivoje Srby. Z dalších jmen alespoň některá: Igor Bareš, Jan Budař, Vladimír Fux, Arnošt Goldflam, Petra Hřebíčková, Zdeněk Junák, Vladimír Krátký, Jaroslav Kuneš, Jiří Pecha, Václav Postránecký, Karel Smyczek, Josef Souchop, Zbyněk Srba, Miloš Štědroň, Petr Štěpán, Milan Uhde, Jan Vlasák… Součástí publikace, doplňuje Štěpaník, jsou rozhovory se slavným hercem, některé jeho texty i dosud nepublikované dopisy a eseje Josefa Karlíka a Miloše Hynšta. Nechybí seznam rolí ze čtyřiceti tří brněnských sezón činohry. Curriculum vitae Josefa Karlíka sestavil nedávno zemřelý teatrolog prof. Josef Kovalčuk, ilustracemi vyzdobila Olga Plchová, grafiku obstaral Bedřich Maleček. Vydání knihy finančně výrazně podpořil prof. Alois Hajda s dcerou Táňou, přispěl i Syndikát novinářů jižní Moravy.

JAN TROJAN

Lubomír Petřík předává publikaci Heleně Kružíkové (v popředí). Foto: Anna Pecková