Uštknut hadem z ráje

09.05.2013 12:30

    Máte významné životní jubileum. Kolem vašeho obrovského stolu se sesedne jednašedesát přátel, kolegů, žáků a ctitelů a každý dá k dobru nějakou vzpomínku, historku, dojem… V případě hypoteticky stoletého (a třicet let mrtvého) literárního vědce, teatrologa a pedagoga prof. PhDr. Artura Závodského, DrSc., se těch jednašedesát vzpomínajících nesešlo u jednoho stolu, nýbrž každý z nich zasedl ke stolu svému a z podnětu profesorova nejmladšího syna Aleše dal své vzpomínce na jubilanta písemnou podobu. Všechny příspěvky pak utřídili a připravili k vydání profesorka Masarykovy univerzity Michaela Hashemi a její kolega z JAMU Miroslav Plešák. S mírným zpožděním (jubilant se narodil 19. prosince 1912 a zemřel 2. května 1982) tak světlo světa spatřil sborník Jubilejní benefice pro Artura Závodského, vydaný Masarykovou univerzitou s vročením 2012.

    Páně profesorova fotografie a kresebný portrét od Věry Fridrichové na obálce Josefa Ruszeláka tvoří působivý vstup do téměř stoosmdesátistránkového sborníku, jehož jednotlivé složky editoři prozřetelně rozdělili do čtyř oddílů, kde pak v abecedním pořadí na jubilanta vzpomínají kolegové a spolupracovníci, divadelníci, studenti a přátelé rodinní a jiní. To třídění je pomocné, protože mnozí studenti se posléze stali divadelníky a někteří i profesorovými kolegy a spolupracovníky. Jak z řečeného vyplývá, důraz je položen hlavně na teatrologickou a pedagogickou činnost Artura Závodského – přitom je zajímavé, že jednadvacet nestudentů-divadelníků poslalo nejkratší příspěvky; výjimkou je Gustav Oplustil, který obsáhle připomíná jubilantovy zásluhy o zrod a další úspěšnou existenci Beskydského divadla, založeného za okupace v Hranicích, jednom ze středoškolských působišť A. Závodského. Zato příspěvky jeho studentů obdivem a slovy nešetří, takže se podrobně dozvídáme, jak to chodilo na katedře divadelní a filmové vědy, kterou se prof. Závodskému podařilo na filozofické fakultě tehdejší Univerzity J. E. Purkyně obnovit roku 1963, jak obsáhlá byla oslavencova činnost publicistická a redaktorská a hlavně jak studenty inspiroval k co nejširšímu kulturnímu rozhledu a natrvalo se jim tak zapsal do vědomí. Z mnoha příspěvků probleskují i další osudy A. Závodského, například jeho pobyt v koncentračním táboře a přežití pochodu smrti, jeho život rodinný (v němž podstatnou roli hrála manželka Květa a tři synové Vít, Prokop a Aleš), ale hlavně život společenský, související především s divadlem. Častokrát je vzpomenut impozantní zjev „krásného Artura“ (všeobecně přezdívaného der schöne Artur), jehož stříbrná hlava nepřehlédnutelně zářila v divadelním šeru, i profesorova statečnost, velkorysost a schopnost empatie. Ne nadarmo se v mnoha příspěvcích opakuje slogan „díky, pane profesore“.

    Nezapomenutelné postavě brněnské kultury druhé poloviny 20. století vzdali hold spolutvůrci sborníku a další obdivovatelé profesora Závodského na slavnostním křtu sborníku dne 6. května 2013 v kavárně knihkupectví Academia. Netradiční křest – pokropením knihy vodou z Bezručova (a profesorova rodného) kraje – provedli Závodského synové Vít a Aleš, na něž podle Milana Suchomela profesor přenesl svůj furor theatralis. Podvečer vhodně doplnil Miloš Kročil recitací básní Labutinka od oslavencova oblíbence Petra Bezruče a Skácelovým holdem divadlu Pláč pro Hekubu. Možná trochu překvapivá byla známá operetní árie v podání Nadi Bláhové – ale zcela v souladu s tvrzením prof. Závodského (dle svědectví Libuše Zbořilové), že opereta je ve své syntetičnosti nejtěžší divadelní žánr a nelze jím tudíž opovrhovat.

MICHAL ŽÁK