Úspěšné premiéry v Městském divadle

13.10.2013 14:10

    Hned dvě úspěšné premiéry v rychlém sledu za sebou má Městské divadlo Brno. Muzikálová scéna představila v evropské premiéře Flashdance. Stejnojmenný americký hudební film získal v osmdesátých letech mimořádnou odezvu. Po letech v přepracované podobě, posílen novými melodiemi, se v podobě velké putovní shaw, i na divadelních prknech setkal ve Velké Británii se stejně nadšeným ohlasem. V současnosti se připravuje americké turné a uvedení muzikálu na Brodwayi. Mezi těmito dvěma událostmi na světové scéně hudebního divadla se nejnovější verze muzikálu v evropské premiéře představila v Brně. To nepochybně vypovídá o renomé, jaké si domácí hudební scéna za léta svého působení vydobyla. Působivé představení v režii Stanislava Moši stojí opravdu za to. Strhující taneční čísla a výborné, často dobře známé a „chytlavé“ melodie jsou samy o sobě zárukou úspěchu, hned zpočátku zaujme scéna zajímavě evokující prostředí tovární dílny. Jednoduchý, nikterak nový příběh, žánrově zapadá do „klasické“ syžetové kostry muzikálu jako následníka operety, může vyvolat smích i dojmout, jen se závěrem se autoři mohli snad trochu více potrápit a ukončit příběh s větší invencí. Brněnská inscenace působí jako homogenní celek, který osloví i strhne tancem a melodiemi širokou plejádu diváků. V první repríze představení (29.9.2013) upoutal soubor kompaktním výkonem, ústřední hrdinka v podání Ivany Vaňkové zářila v tanečních číslech, dobře zvládla i náročný pěvecký part, méně přesvědčivě a jistě působil v některých pasážích její muzikálový „třídní“ protipól a partner.

    Činohra představila v české premiéře Všemocného pana Krotta, černou komedii současného německého autora Martina Weissera. Ústřední postava je jakýmsi zosobněním kapitálu, ovládajícího svět, z něhož, snad až proti vlastní vůli, vytlačil i boha. Stárnoucí magnát Krott ovládá nitky světového byznysu již jaksi automaticky, mimoděk. Jeho bohatství, aniž by se již dvakrát snažil, bobtná, obchody se daří, i když padne rozhodnutí dejme tomu o prodeji ledniček Eskymákům. Přání zažít neúspěch, ať již skutečné či domnělé, je v zaběhlém soukolí soudobého světa nesplnitelné. Na lehátku v bizarní skupince tráví Krott čas čekáním na smrt či příchod vraha, ani ten si však netroufá přijít. Absurdní příběh zaujme od začátku do konce již pro citlivou režii (Hana Burešová) podtrhující zvláštní atmosféru podivného uzavřeného společenství v „zámku“ pod horskými velikány. Výborné jsou výkony všech herců, nejen Jana Mazáka v roli „nesmrtelného“. Velmi zajímavá je role číšníka: zpodobnění jedince v blízkosti a stínu mocných, jimž uvědoměle a promyšleně slouží, ve shodě se sociální rolí, kterou pro vlastní bytí se vším, co k tomu patří, převzal. Když všemocný Krott nabízí věrnému služebníku most ke sblížení a zdánlivému odstranění nerovnosti v podobě tykání, dočká se rezolutního odmítnutí. Zde má flexibilita služebníka přesnou hranici, kterou nelze překročit. Nejde samozřejmě o projev morální zásady. Z přijaté sociální role v zájmu vlastní osobní integrity a zachování daného stavu zkrátka nelze vystoupit. Pozoruhodnou postavu, která je stejně jako figura hlavního hrdiny jistým symbolem doby, výborně ztvárnil Michal Isteník. Všemocný pan Krott asi nebude „kasovním“ trhákem, je však zajímavou inscenací nabízející i látku k zamýšlení nad společenským systémem a dobou, kterou žijeme.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Foto: Jef Kratochvil