Úspěšná světová premiéra v MDB

17.05.2014 13:40

    Postava Dona Juana, volnomyšlenkáře, rouhače, romantika i cynika, především sukničkáře, který se stal synonymem pro lamače ženských srdcí, jak uvádí písemný materiál Městského divadla Brno „přímo vybízí k muzikálovému zpracování.“ S tím lze beze zbytku souhlasit. Hned úvodem možno říci, že vedení divadla a jeho soubor si může přičíst společný úspěch s týmem autorů, kteří „věčnému“ příběhu vtiskli podobu soudobého muzikálu. Podařilo se! Světových premiér je na tuzemských divadelních scénách vcelku dost, za hranice republiky či jen z místa, kde se odehrálo, však pronikne málokteré dílo. Brněnský Don Juan nepochybně hradby města Brna překročí, a je pravděpodobné, že vykročí i dál. Znít v angličtině, měl by šance větší.

    Napsat dobrý muzikál, zdánlivě lehkou múzu, není snadné. Spojit se musí tvůrčí autorský tým, který si rozumí a dokáže skloubit hudbu, dramatický text i verš v jednolitý celek tak, aby oslovil široký okruh diváků a posluchačů. Renomovaný tým stojící u vzniku Dona Juana netřeba představovat. Autor hudby: Vašo Patejdl, písňové texty: Eduard Krečmar, libreto: Ivan Hubač, producent: Martin Hrdinka.

    Dílo zaujme od počátku svižným rytmem od úvodních tanečních čísel, hudba ve svém celku je citlivě vyvážená, rezonuje s dějem a textem, a co hlavně: nechybí melodie zapamatovatelné, chytlavé, bez nichž se dobrý muzikál zpravidla neobejde. Texty písní jsou výborné, nejedna může vystoupit z celku hry a oslovit v samostatném provedení.

    Libreto představuje trochu jiného Dona Juana. Při zachování dobových kulis opouští příběh tradiční „mýtický kolorit“, akcent klade na psychologii hlavního hrdiny, bližší vnímání současného diváka. To vede k poměrně zásadní, avšak funkční korekci a změně „zažitého“ pojetí děje. Juanova promiskuita je vyložena citovým zklamáním, jak divák tuší, v podstatě fiktivním. Ostatně, pozdější silné citové vzplanutí přináší opět zklamání, ovšem nenaplněním „životní lásky“ jako důsledku tragické smrti. Zda by se Juan s „osudovou“ láskou oženil a společně s ní a kupou dětiček žil spokojeně do smrti, nebo po ránu zjistil, že ani ona není to pravé ořechové, může divák hádat. Don Juan tu není romantickou postavou na způsob někdejšího idolu – Fanfána v podání G. Philipa, spíše soudobým sexuálním štvancem hnaným potřebou dobýt území a ukojit puzení. Romantická stránka jeho letory zůstává zachována v percepci ženských protějšků. Ty umí omámit Juanova schopnost nepředstíraně vzplanout s upřímnou výmluvností přesvědčit o síle a opravdovosti citu, který ovšem po ránu vyprchá. Ženy pak jeho náručím procházejí tak trochu jako erotické figuríny. Děj muzikálu je srozumitelný, prezentovaný jednoduše, bez zbytečných odboček. Dynamicky, dramatickou zkratkou postupuje hudba s textem bez zbytečných prodlev k dramatickému vyvrcholení. Nevím, jak moc autoři škrtali či vyřazovali, hutnost díla však svědčí o tom, že se ubránili pokušení uplatnit vše napsané, třeba i to fakticky dobré, ubírající však na spádu děje. Výsledkem je i úměrná stopáž. Představení neunaví zbytečnou délkou, divák sleduje hru jedním dechem a v sedadle se zbytečně nevrtí.

    Samozřejmě, že muzikál nemůže žít bez výborného souboru, a takový Městské divadlo Brno má!

    Na předpremiérovém představení (16.7.2014) bylo publikum trochu „zakřiknuté“, v jeho průběhu zatleskalo aktérům sporadicky a váhavě. Závěrečný potlesk byl již spontánní a ve stoje. Don Juan se svým prvním divákům líbil.

    Hlavního hrdinu ztělesnil Petr Gazdík, kterému náleží dvojí chvála: nejen za dobře zvládnutou roli, ale také za úspěšnou režii. Tomáš Sagher, tradiční komplementární roli sluhy humorem vyvažující děj i rozporuplnou postavu svého pána, zvládl beze zbytku. Z mužských rolí bych vyzvedl tradičně výborného Ladislava Koláře. (Píseň o synech v jeho podání je jednou z melodií a textů, které diváka osloví a snadno vklouznou do paměti.) Ženy měly v muzikálu o Donu Juanovi, jehož náručím vlastně jen v poklusu procházely, trochu méně příležitostí. Nejvíce v roli či spíše dvojroli „osudové ženy“, (byť možná zdánlivé), Svetlana Janotová. Zhostila se jí brilantně, uznání za dobrý výkon však náleží všem nejmenovaným, celému souboru, včetně hudby a všech, kteří se na přípravě podíleli.

    Podle slov autora hudby V. Patejdla byl muzikálový Don Juan nabízen na více místech. Spolupráce s MDB vzešla mj. díky existenci zdejšího výborného souboru i z faktu, že brněnská muzikálová scéna jako jediná zaručovala představení s živou hudbou. Spolupráce autorského a realizačního týmu vyšla. Don Juan (světová premiéra 17. května v Brně) má šanci zaujmout nejen zde a v rámci republiky.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Dvě tváře alternující v roli Dona Juana. Vlevo: Petr Gazdík (s Alenou Antalovou), vpravo: Dušan Vitázek (se Svetlanou Janotovou). 

Foto: J. a T. Kratochvilovi