Tajbele a její démon v jamácké Martě

    Nositel Nobelovy ceny za literaturu Isaak Bashevis Singer (1904–1991) je autorem povídky, kterou přeložil a přepsal pro jeviště brněnský překladatel, dramatik a básník, profesor DIFA JAMU Antonín Přidal. Jeho dramatizaci příběhu „Tajbele a její démon“ uvedlo již dříve s úspěchem Divadlo U stolu (premiéra 2006). Nyní se hra dostává na repertoár Divadelního studia JAMU Marta. (Premiérové představení 29. listopadu.)

    Příběh lásky dvou mladých osamělých lidí je jednoduchý, avšak silný a jímavý, daří se mu tak vyznít v provedení studentů 4. ročníku herectví.

    Děj, v koloritu židovského prostředí, je příběhem nedlouhého milostného vztahu ústřední dvojice: majitelky obchůdku s oděvy Tajbele a chudého učitelského pomocníka Alchonona. Ona žije v nenaplněném svazku, bezdětná, manžel zvláštní samotář, ji bez rozloučení opouští. Osamělá mladá žena důvod nechápe, dlouho věří v návrat manžela, stále více se současně noří do vlastní obrazotvornosti, jitřené mystickou četbou. Monology Tajbele, v nichž vyjadřuje obavy, zda manžel má co na sebe a nestrádá, jsou silné. Jímavě vystihují sílu času společného soužití, v němž láska nejspíš ani nebyla, přetrvává však nejen pocit osamění, ale i starost o osud partnera.

    Alchonon, již od pohledu zanedbaný, trochu splašený šprýmař, nejspíš z vlastní vnitřní nejistoty také sám, marně hledá místo v životě. Pro Tajbele sotva zajímavý nápadník. A přece! Když odhalí její tajné fantazie živené nadpřirozenem, neváhá ani okamžik. Odhodí své ubohé šatstvo do posledního kusu, v šeru se před ní zjeví jako svůdný, pánovitý démon nabitý vášní, která nesnese odporu.

    Vypjatá erotická scéna, stejně jako následující pravidelné tajné návštěvy démona, jsou emotivně silné, přitom nenásilné, působivé. Oba představitelé dokázali všechny nuance vztahu zvládnout přirozeně a přesvědčivě. Dlouhá samota, zadržovaná touha i vášeň se přetavují v obapolný silný citový vztah, v lásku.

    Alchonon, v noci hypnotizující a milovaný démon, si přeje vyjevit pravdu, ve své všední, denní, skutečné podobě. Bude schopen takto Tajbele oslovit? Rozpozná snad ona sama, kdo byl návštěvníkem jejích nocí? Jak se příběh lásky démona a jeho Tajbele završí? Odpovědí se dočkají ti, kteří na pěkné představení, které končí okamžikem, kdy se postupně kladené kameny uzavřou do kruhu, přijdou. Rébus, zda Tajbele identitu svého démona rozpoznala snad sama, třeba již dřív, si musí každý divák romanticky laděného příběhu zodpovědět sám.

    Režisérem úspěšné realizace dobře napsané předlohy je Ján Tomandl. Představitelé hlavních rolí Kristýna Hulcová a Adam Mašura se s rolemi úspěšně a přesvědčivě vyrovnali, právem sklidili silný potlesk. A. Mašura upoutal zejména silou ztvárnění svého démona, K. Hulcová citlivě uchopila roli, zvlášť vynikala v jemnějších, lyričtějších, citem naplněných pasážích. Obě role skýtají množství možných valérů, nepochybně dávají prostor další cizelizaci. Trojice ve vedlejších rolích (Tereza Slámová, Agáta Kryštůfková, Martin Hudec) zastávala v podstatě komplementární úlohu, nezbytnou k dovysvětlení a posunu příběhu. Naplnila je v dobré a potřebné míře. Nejvíce možností skýtala Tereze Slámové v kreaci nedospělé a infantilní dívenky, nedočkavé příchodu ženství.

    Režii se podařilo vytvořit inscenaci s téměř magickou atmosférou, které napomáhala i hudba ze skladeb Jiřího Bulise. Realizační tým: Markéta Špetíková (dramaturgie), Stella Šonková (scénografie a kostýmy), Ondřej Jiráček (pohybová spolupráce), Veronika Čermáková (hudba), Anna Plevová (produkce), Jonáš Garaj, Petr Kupka, Lukáš Novotný (světla), Petra Gobelová, Jan Mach (zvuk).

    „Tajbele a její démon“ – představení v  Martě, které opravdu stojí za vidění.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Foto: archiv Studia Marta – DIFA, JAMU.