Švédské poledne Michala Žáka

10.02.2013 14:50

    V nedlouhém odstupu po „Kleci na vodu“ vydává Michal Žák (1943) druhou sbírku básní pod názvem Švédské poledne (Šuplík 2012). Sto pět stran textu je rozčleněno do sedmi oddílů (Návraty, Legendy, Sebrané básně, Hříčky a hříšky, Švédské poledne, Stěhovavá slova, V močálu řeči). Každý oddíl je uveden vstupní citací z myšlenek různých autorů. Stejně jako v prvé básnické sbírce autor potvrzuje, že síla jeho verše není v přetékající emotivní obraznosti, ale spíše v intelektuálním myšlenkovém pohroužení do vnitřních krajin člověka a jeho bytí. Žák je básníkem hloubavým, pečlivě až exaktně vážícím každé slovo a verš. Střídmost výrazových prostředků, snaha o maximum preciznosti vyjádření s úsilím o průnik pod povrch věcí a jevů s vytříbeným citem pro myšlenku i jazyk jsou předností i stylem autora. Žákův jazyk je úsporný, každé slovo je převáženo a podřízeno myšlence, v některých básních však autor dokáže funkčně uplatnit také slovní hříčku, využít i vázaný verš. Na prvý pohled překvapující název jednoho z oddílu i celé básnické sbírky „Švédské poledne“ shrnuje verše věnované městu Brnu. Totožný název jedné z  básní již sám o sobě evokuje známou pověst z dob obléhání města Švédy s legendárním zvoněním poledne již o jedenácté. Michal Žák se oběma vydanými sbírkami představuje čtenářům jako zralý básník osobitého a hutného výrazu, má čím oslovit čtenáře, kteří umějí číst beze spěchu a dokáží s každou z jeho básní na chvíli v zamyšlení „postát“. (j.š.)