Společná „diagnóza“ – Thálie

    Na letošní rok (hlavní oficiální akce se chystají na podzim) připadá sedmdesáté výročí založení brněnské Janáčkovy akademie múzických umění, sestávající nyní ze dvou fakult, hudební a divadelní. Zejména ta divadelní (DIFA) prošla v polistopadovém období výrazným vývojem. Jedním z jeho důležitých mezníků zůstává založení a nepřetržité úspěšné rozvíjení logisticky náročné prestižní akce – Mezinárodního festivalu divadelních škol Setkání/Encounter 2017, který se ve dnech 28. 3.–1. 4. t. r. konal již po sedmadvacáté.

    Prapůvodním hlavním předpokladem současného stavu se staly zásadní výukové a organizační změny po osamostatnění DIFA r. 1990 (dnes na ní ve třech akreditovaných stupních a řadě specializovaných oborů a ateliérů studuje okolo 360 posluchačů), její přestěhování na nové působiště, renovace školního Studia Marta nebo nedávné otevření moderně vybavené Hudebně-dramatické laboratoře Divadla na Orlí. Velkoryse koncipovaný festival se od té doby rozšiřoval a všelijak modifikoval, takže se i při své nynější statutem dané a tedy relativně stabilizované podobě vyhýbá nebezpečí stereotypu a rutiny. V průběžně zpřesňované koncepci snaží se tedy přehlídka „vytvářet prostor pro setkávání vysokých divadelních škol, předávat inspirace a zkušenosti napříč studenty a pedagogy“, umožnit vzájemnou výměnu metod a výsledků práce a rozvíjet diskusi o budoucnosti uměleckého školství celého světa. Každým jarem tak co možná nejpestřejší prezentace tvůrčích činností jednotlivých škol (především těch univerzitního typu) poskytuje šanci k reflexi prakticky zde demonstrovaných odlišných výukových postupů. Na DIFA se to nejnověji týká např. atraktivní oblasti informačních technologií, audiovizuální tvorby, světelného designu nebo tanečního, pohybového či klaunského divadla a výchovy. Při hledání netradičních forem dialogu představuje „Setkání“ tribunu svobodné kreativity s uplatněním fantazie a originálního experimentování, dává vítanou příležitost ke zkoumání a mapování proměn hereckého projevu a soudobého divadelního jazyka vůbec.

    S finanční podporou a záštitou hostitelského města, krajských, celostátních i mezinárodních orgánů, institucí a fondů řídila přípravu a průběh nabité pětidenní akce početná festivalová rada, při stanovené rovnosti hlasů složená z vyučujících a studentů. Našli se sponzoři a mediální partneři, zajišťující mnohostrannou propagaci rozhlasovými, televizními a video spoty, výstavou, svéráznými upomínkovými předměty nebo živými vystoupeními na ulicích a náměstích. Zahraniční zájem o vyhlášenou přehlídku (za celou dobu jejího konání se tu již vystřídaly inscenace ze čtyř desítek zemí), která se stala výběrovou záležitostí celoevropského dosahu, zůstává trvale vysoký (letos se s příslušnou textovou a vizuální dokumentací hlásili 34 zájemci). Kromě spektakulárně pojatého zahajovacího a závěrečného ceremoniálu zahrnul základní program 24 představení 13 škol ze stejného počtu obcí v 11 státech (většina souborů vystoupila dvakrát), dohromady asi dvě stovky účastníků z Evropy, Asie a Latinské Ameriky. Ohlášený hrající režisér Ebrahim Shakeri z íránského Teheránu nakonec z formálních důvodů neobdržel vízum. Mezi těmi, kteří v pořádku dorazili, patřili k „exotičtějším“ hosté z izraelského Tel Avivu a kolumbijského Medellinu. Zatímco některé školy v Brně hrály již několikrát, svou zemi zde letos poprvé reprezentovali studenti z moldavského Kišiněva.

    Účastnická nabídka byla různého tematického i žánrového zaměření podle vlastní dramaturgické volby. Viděli jsme tedy pestrý inscenační vějíř – od inovačních adaptací známých dramatiků (N. V. Gogol, J. Osborne) přes relativně soudobou produkci (E. Kästner, S. Kane, M. Visniec) nebo jevištní verze známých próz (F. Kafka, G. Orwell) po původní projekty a performance, v nichž sami autoři také vystupovali. Letošní „Setkání“ neslo zastřešující tematické zadání „Hard Choices? “ (Těžká volba?) a vyzývalo tak k prezentování samostatných zodpovědných rozhodnutí, tužeb a vizí. Kladl se důraz na zkoumání lidské identity v rozporuplném světě s přívalem informací ve všech oblastech nebo na palčivé otázky válečné a migrační, resp. i rasové a náboženské. Při nádechu dominujícího násilí či bezvýchodnosti spojené s vulgaritou (nebo naopak přítomnosti osvobodivé síly snu) pohled mladých na současnost nevyzníval právě optimisticky. Celková kvalitativní úroveň uplynulého ročníku nezdála se být mimořádná, nejedno originální vystoupení, vedené devízou nebát se zacházet do extrémů, zasloužilo by si nicméně detailnější pozornost.

    Vytrvalejší účastníci jako obvykle vícekrát denně přebíhali mezi čtyřmi hlavními dějišti – „Martou“, Divadlem na Orlí, Divadlem Husa na provázku a HaDivadlem. Bohatý tzv. Off-program s rozličnými interními prezentacemi JAMU, několika workshopy a dopoledními anglicky moderovanými diskusemi odbýval se též jinde (v učebnách DIFA nebo tanečním sále informačního, výukového a ubytovacího centra Astorka) a rovněž pamatoval na každovečerní bujaré párty (největší tentokrát v prostorách Buranteatru). Zodpovědnou přípravu a vcelku hladký průběh „Setkání“ za taktního dohledu pedagogů a starostlivé koordinátorky Denisy Sedláčkové zajišťovali jakožto integrální součást výuky sami posluchači, zejména z ateliéru manažerství a jevištní technologie. Nově ustavené funkce festivalového ambasadora se ujal absolvent JAMU, divadelní a filmový herec Josef Polášek. V pěti číslech česko-anglické verze vše recenzními glosami, rozhovory, fotografiemi i komiksovými kresbami sledoval v kolísavé obsažnosti zpravodaj Meeting Point s 21 (!) „řadovými“ a dalšími čtyřmi „nadřízenými“ redaktory, nadto šéfovanými Adamem Hartonem a Ilonou Pawerovou. Videa pak zprostředkovaly festivalový kanál YouTube a facebokové stránky.

    Ačkoli posláním nesoutěžní akce bylo nabídnout spíše různé fáze experimentálního hledání nežli definitivně dotvořené artefakty, osmičlenná mezinárodní odborná porota (téměř zcela inovovaná a poprvé společně sdružující zkušené profesionály i studenty), vedená maďarským režisérem Péterem Forgácsem, i dlouholetý ředitel festivalu prof. Petr Oslzlý, závěrem udělili několik individuálních cen za přínosy v oblasti autorské, režijní a herecké. Prosadila se především Thálie polská. Tradiční sošky MARTY putovaly – stejně jako loni – do Krakova (Weronika Kowałska z kompozice lidových písní Do hloubky) a Lodže (Maciej Musialowski jako protagonista Osbornova dramatu Ďábel v něm), dále pak do Vídně (herec Max Gindorff z inscenace Faedřina láska), Záhřebu (režisér Kafkovy Proměny Hrvoje Korbar) a švýcarského Verscia (interpret Santiago Bello v nastudování Nespavost). Obě české školy (pražská DAMU s „alternativním“ futurologickým projektem Pavilon) a hostitelská JAMU (ženským půvabem a pokerem ozvláštnění Gogolovi Hráči) vyšly opět naprázdno.

VÍT ZÁVODSKÝ