Slavná Funny Girl v Brně

    Asi bych si nevybavil jediné provedení některého ze světově proslulých muzikálů, které by na Hudební scéně MDB, vysloveně nevyšlo, nebo citelně oproti předloze pokulhávalo. Potenciál souboru je značný a to v dlouhodobém horizontu. Řada světových titulů muzikálové tvorby nabízí divákům v podstatě modernější náhradu starší operety. Uchopit „lehkonohou múzu“ tak, aby nepůsobila těžkopádně, zdařile skloubila zpěv s hereckým projevem, pohybem a tancem, aby výsledek nepůsobil „upoceně“ ale diváka oslovil „lehkostí“, může být někdy těžším oříškem, než inscenovat postmoderní drama.

    Velká část světových muzikálů byla úspěšně zfilmována, divadelní provedení na domácí scéně bývá běžným divákem přirozeně porovnáváno s nákladným filmem, obsazeném špičkovými aktéry. Na Brodway se našinec většinou nedostane, a tak chybí reálné srovnání. I laik si je vědom propasti mezi vynaloženými náklady a možnostmi hollywoodského velkofilmu a divadelní inscenací v tuzemsku. Na „prvý“ pohled a poslech si ne každý uvědomí rozdíl mezi filmem, kde se každá sekvence často mnohokrát „reprízuje“ a do konečné podoby technicky „dolaďuje“ a náročným živým představením, které musí herec, tanečník a zpěvák v jedné osobě zvládnout v „jednom zátahu“. O to větší uznání náleží divadelní inscenaci, která se s filmovým „vzorem“ vlastními prostředky a možnostmi úspěšně „srovná“.

    Funny Girl je kusem, který si neklade žádné vysoké intelektuální ambice, hlavním smyslem je nabídnout diváku relaxaci, zábavu, svižný děj, chytlavou hudbu. Na brněnské inscenaci jsem se byl při repríze 7. října. V paměti mnoha diváků je jedinečná filmová Funny Barbry Streisandové. V MDB se v ústřední roli střídají Radka Coufalová s Hanou Holišovou. Při mé návštěvě to byla první ze jmenovaných. Sled hudebních a tanečních čísel v rychlém sledu na pozadí jednoduchého, klidně řekněme „limonádového příběhu“, drží pozornost a baví až do závěru. Úspěch inscenace leží nejvyšší měrou na představitelce hlavní role. Ta je skutečně klíčovou a do maxima vytíženou postavou. Značné nároky klade role nejen na pěvecký výkon, ale i na pohyb a tanec, Funny musí přesvědčit polohami komickými, ale také lyrickými, chcete-li „melodramatickými“. V nedělním představení se to Radce Coufalové podařilo po všech stránkách v míře vrchovaté a plným právem sklidila velký aplaus. Velmi dobře jí sekundovali další ze souboru, uvedu alespoň Zdenu Herfortovou, Janu Musilovou, Ladislava Koláře, Igora Ondříčka, snad trochu výraznější mohl být představitel hazardního hráče, partnera Funny. Větší spád měla inscenace v prvé půli. Tak např. výjev z Labutího jezera byl působivý, mohl však být kratší. Za dobrým výsledkem stojí práce celého realizačního týmu, režie Pavla Fiebera, orchestr pod taktovkou Caspara Richtera, zaujaly kostýmy (Andrea Kučerová). Hudební scéna MDB opět přesvědčila, že úspěšně prezentovat světový muzikál a připravit inscenaci na velmi dobré úrovni, umí.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Foto: jef Kratochvil