Skutečný vrchol baletní sezony

    Nemělo by smysl vracet se k tomu, co již bylo o baletním představení “4 elements” v tisku i v naší webové revui napsáno, kdyby... Kdyby páteční bouřlivé ovace a obdivné výkřiky výrazně mezinárodního publika v hledišti brněnského Mahenova divadla tak spontánně nepotvrdily, že předpremiérové očekávání vrcholu letošní baletní sezony se vsklutku bohatě naplnilo.

    Kdybych měl hledat příčiny, musel bych asi začít u šéfa baletu Mária Radačovského, který dovede svých kontaktů z někdejšího působení v Mekce evropského baletu Nizozemském tanečním divadle využít k postupnému získávání špičkových choreografií do moravské metropole. Po nedávném úspěchu Kyliánova skvělého opusu Petit mort jsou to tentokrát dvě choreografie téhož autora, věnované mužskému a ženskému principu – Sarabande a Falling angels. Českou premiéru měla v Brně Gnawa – kulturou Maghrebu inspirovaná choreografie dalšího světově proslulého autora, valencijského rodáka Nacha Duata. Ten se páteční premiéry také osobně zúčastnil a spolu s Luisou Maríí Arias, která dílo s tanečníky brněnského baletního souboru nastudovala, sklízel nadšený aplaus. Podaří-li se Radačovskému tento trend udržet, má Balet Národního divadla Brno cestu na evropský baletní Parnas zajištěnu.

    Druhou příčinu úspěchu vidím ve velkém potenciálu brněnského baletního souboru. Nejen sólistů jako je Emilia Vuorio a Arthur Abram, Ilona Jeličová a Martin Svobodník, Martin Segeťa a mnozí další, kteří podali skvělé výkony, ale také členek a členů umělecky silného sboru. Vyjmenovat je není na malé ploše těchto poznámek možné, jeden citát však spolehlivě charakterizuje dojem z celku: “Nejde tu jen o jednotlivé výkony – všichni jsou skvělí a jsou to vynikající individuality,” ocenila výkon tanečnic v Kyliánově choreografii Falling angels Roslyn Andersonová, která patnáctiminutové dílo v třeskutém tempu, udávaném hudbou Steva Reicha (Drumming) v živém podání perkusistů souboru DAMA-DAMA nastudovala. Právě toto programové číslo vytvořené pro osm tanečnic – svého druhu pocta ženám umělkyním – bylo podle mne vrcholem celého večera. Disciplína a svoboda, řád a spontaneita, protipóly střetající se na scéně v omračujícím rytmu jakoby mechanického baletu spolehlivě prověřily schopnosti všech účinkujících. A neplatí to jen o této konkrétní choreografii. Schopnost tanečníků přecházet z čísla do čísla, z jedné atmosféry do druhé, střídat presto a rytmické staccato s vláčným andante byla obecně úctyhodná.

    Třetí hlavní příčinou úspěchu páteční hostiny pro divácké smysly byl skvělý podíl všech inscenátorů, scénografů – autorů kostýmů a světelného designu, na celkovém výsledku. To platí o Gnawě, Sarabandě i Padajících andělích, zejména však o choreografickém čísle Lukáše Timuláka Hidden order (Skrytý řád), kde spolupráce slovenského scénografa Petra Bi'laka, nizozemské autorky kostýmů Annemarie van Harten a především světelného designera Yutaky Enda (světelná atmosféra představení v mnohém připomínala spičková díla japonských filmových klasiků) nejvýrazněji spoluvytvářela celek baletního díla. Jestliže záměrem bylo sladění všech elementů tak, aby do sebe zapadly a tvořily harmonický celek příjemný jak pro oko, tak pro srdce, pak je třeba konstatovat, že záměr tu byl splněn na sto procent.

    Setkání představitelů vedení divadla a publika s inscenátory a tanečníky po představení ve foyeru Mahenova divadla muselo být tentokrát dvojjazyčné. Ještě nikdy snad nebylo na premiéře přítomno tolik umělců ze zahraničí, ani tolik “přespolních” odborníků, kteří přijeli jejich dílo zhlédnout. Snad si svoje dojmy z Národního divadla Brno nenechají doma pro sebe. Baletní událost s názvem “4 elements” samozřejmě stojí za vidění i domácím.  (jac)

Foto: Ctibor Bachratý