Rozmarné léto uprostřed zimy
26.02.2018 08:15
(Pár dojmů místo recenze)
Musím přiznat, že jsem šel na únorovou premiéru činohry Národního divadla Brno poněkud s obavami. Ne snad proto, že při cestě za Rozmarným létem do cirkusového stanu v brněnských Lužánkách mi praskaly pod nohama ledové zmrazky. Spíš jsem byl trochu v pochybách, co se asi stane s klenotem českého poetismu, zmocní-li se ho dnešní režisér, rozhodnutý využít při jeho divadelním provedení prostředky tzv. „nového cirkusu“. Tím spíš, že Vančurovo dílo, které od roku 1926 září mezi poklady české literatury (a jazyka) jako mistrovsky vybroušený briliant, zná dnes převážná většina národa hlavně ze stejnojmenného filmu režiséra Jiřího Menzla. A právě tento film nastavil jakousi interpretační laťku. Co s tímto nepsaným kánonem udělá přesazení děje do prostředí cirkusového stanu, kde divák očekává spíš hlučný pokřik klaunů než minuciózní odstíny rozhovorů, plynoucích stejně mírně jako řeka Orše v Krokových Varech? Nuže: byly to obavy zbytečné. Neboť způsob, jakým text uchopil režisér Jakub Nvota (na rozdíl od deštivého léta, vyhánějícího zájemce z plovárny Antonína Důry), byl v každém ohledu šťastný.
Proč? Těžko označit některou z mnoha příčin diváckého úspěchu jako hlavní. Stručně by se dalo říci, že režisér Nvota se opět projevil jako vulkán sršící mnoha inscenačními nápady, ale také jako osobnost, schopná dosadit správné lidi na správná místa. To se netýká jen scénografa Karla Czecha, který spolu s autorkou kostýmů Markétou Sládečkovou dokázal skvěle navodit představu poetického oživení, jež do nudného života maloměsta přináší cirkus – symbol voňavých dálek a tušených dobrodružství. Skvělý byl i výběr herců a režisérova schopnost motivovat je k výkonům mnohdy přesahujícím obvyklé limity členů činoherních ansámblů. To, co na visuté hrazdě předvedla ve snové milostné scéně Tereza Groszmannová v roli Kateřiny Důrové a Jakub Šafránek jako Arnoštek – předmět jejího chvilkového poblouznění – právem sklidilo hlasité ovace. V oné scéně, stejně jako v dalších vteřinách, které oba herci (a také Annette Nesvadbová v roli Arnoštkovy společnice Anny) strávili dynamickými výkony vysoko nad hlavami spoluhráčů, nešlo možná o špičkové artistické výkony. Ale ty nebyly cílem. Vždyť v cirkusový divácký idol se tu proměňovala poctivá měštka! A také Anna s Arnoštkem, údajně zcestovalí umělci, jimž tleskal velký svět, konali jen „tělesné cviky, jež mají do značné míry povahu duchovní“. V tom bylo kouzlo, rozmnožující klasické prostředky filmového herectví o další dimenzi.
Výborný Petr Halberstadt (Antonín Důra) a jeho spoluhráči Abé Roch (Martin Sláma) a Major Hugo (Michal Bumbálek) se nesnažili napodobit svoje filmové předchůdce, všichni společně však podali výjimečně vyrovnaný výkon, který se zapíše do paměti diváků stejně silně. Plný počet bodů si vysloužili také Hana Tomáš Briešťanská a Martin Siničák v mistrovských rolích dvou klaunů. Ti, nahrazujíce vypravěče a současně spojujíce publikum s prostředím cirkusové arény, osvědčili v tomto převážně málomluvném umění úctyhodnou zdatnost. Celek pak výborně doplňovala čtveřice multiinstrumentalistů v roli cirkusové hudby, pohotově reagující na dění v manéži. Výsledkem byl vzácně celistvý zážitek, který toto nevšední představení publiku poskytlo.
Diváci obdivovali velké nasazení herců, kteří od podzimu pod vedením Heleny Škovierové a Juraje Benčíka, odborníků na akrobatické a klaunské výstupy, trápili své svaly tak, aby jejich výkon byl hodný předních členů prestižního divadla i v poněkud netradičním prostředí cirkusového šapitó. Je však třeba také připomenout – po závěrečné děkovačce to zdůraznil také ředitel NdB Martin Glaser – kolik úsilí a potu stálo inscenování Rozmarného léta pod cirkusovým stanem uprostřed zimy také ostatní pracovníky divadla. Ty, kteří nejsou vidět ve světlech reflektorů. Výsledek byl nad očekávání a nápad vedení činohry využít v době rekonstrukce jedné z divadelních budov cirkusový stan přinesl s sebou ještě bonus: Brněnské publikum se díky tomu dočká mezinárodní přehlídky nového cirkusu, jejíž představení se budou prolínat s reprízami Rozmarného léta. To je výsledek, za který si celé NdB zaslouží potlesk svého města i po děkovačce.
A ještě jeden příjemný aspekt tohoto zimního divadelního počinu Národního divadla Brno stojí za povšimnutí: Vančurův manifest poetismu, jehož autorovi se dostalo kruté smrti z rukou německých okupantů naší země, a který jakýsi sovětský kritik svého času nechápavě označil za českou oslavu maloměšťáctví, působí jako pohlazení na duši. To pohlazení, které našinci citelně chybí nejen v tuzemském divadelním repertoáru. (jac)
