Svatba v bílé róbě je historicky vzato poměrně moderní záležitost

Řekněte své ano výstavě Ano v bílém

Muž se domnívá, že si vybral ženu. Ve skutečnosti si žena zvolí muže, jenž si ji pak vybere. Ortega y Gasset

Oženit se znamená zdvojnásobit své povinnosti a napůl omezit svá práva. Schopenhauer

Zklame-li se v lásce muž, zůstane starým mládencem. Zklame-li se v lásce žena, vdá se. Vauvenargues

    Jiří Suchý napsal v jednom svém písňovém textu: „…člověk se párkrát ožení a hned je mládí pryč…“ Ale i pro ty, kteří berou svatbu spíše jako nutné zlo, natož pro ty ostatní, jichž asi bude většina, je svatba chtě nechtě významnou společenskou událostí. A k významné společenské události patří − vedle dalších záležitostí, jaké představují například svatební oznámení, prstýnky a další šperky, hostiny a dary − především slavnostní společenský oděv. Právě ukázky starších i nejnovějších svatebních oděvů − zejména svatebních toalet nevěst − poskytuje návštěvníkům zajímavá a oku lahodící výstava Ano v bílém, kterou v prostorách královské Kaple na hradě Špilberku připravilo Muzeum města Brna ve spolupráci s Moravskou galerií v Brně a svatební agenturou Easy Wedding. (Otevřena bude do konce roku 2012.)

    V  hradní kapli a v dalších přilehlých prostorách si můžete nejprve prohlédnout vitrínu se svatebními oznámeními, kolekci dobových, ale i moderních šperků, současné svatební kabelky, ba i svatební tabuli, k níž to návštěvníka přímo láká si přisednout − ostatně v tomto prostředí se vám snadno vybaví představa, jak by tu vypadal svatební obřad: musel by to být velký zážitek. To vše je doprovázeno tematickými citáty, k nimž jsem si v tomto článku dovolil přidat i některé další. Nicméně těžiště výstavy je v ukázkách svatebních oblečení. Ty nejstarší vystavené róby pocházejí z 2. poloviny 19. století a jakoby navzdory názvu výstavy dokazují, že do té doby byla bílá barva nevěstiny toalety zpravidla výjimečná. Zejména měšťanské nevěsty se k oltáři vydávaly ve svatebních šatech z kvalitních − a tedy slavnostně vypadajících − materiálů (taft, krajky, a když plátno, pak bohatě vyšívané) hlavně v různých odstínech hnědé. Obecně platilo, že na svatbu si snoubenci vzali své nejlepší šaty. Z panelů výstavy se dozvíme, že tzv. bílá svatba bývala v minulosti výsadou nevěst z vyšších kruhů: v bílém se vdávaly dcery britské královny Viktorie (1819−1901, měla 4 syny a 5 dcer) a vlastně tak stanovily do budoucna zásadní módní trend, i když v tomto směru nebyly ani zdaleka první − v bílém se vdávala například i manželka dvou francouzských králů Anna Bretaňská (1477−1514), jejímž prvním ženichem byl nejprve Karel VIII., coby vdovu si ji později vzal Ludvík XII., ale našly by se i starší příklady... Autoři výstavy se neopomněli zmínit o tom, že v roce 1886 u nás došlo ke změně církevního zákona, podle níž mohly svatby probíhat i odpoledne, takže mnohé nevěsty se vydaly k oltáři v šatech, v nichž pak nastoupily na svatební cestu.

    Na výstavě dále najdeme svatební šaty z úplného počátku 20. století, z doby 1. republiky, z let 1950, 1988, ale i zcela dnešní modely…

    Všechny vystavené svatební róby jistě zaujmou muže i ženy, ale málo platné − zejména tzv. slabší pohlaví asi o něco více ocení nejen celkové zpracování svatebních rób, ale i různé detaily: ženy zřejmě přece jen více než muže osloví sukně krinolínového typu, sukně s tzv. „honzíkem“, přeštípnuté pasy, svatební kostýmky, závoje, vlečky, řasení, různé typy výstřihů, rozličné aplikace, šunkovité rukávy, všelijaké střihové finesy, kloboučky a turbany, jakož i rukavičky a třeba i ručně šité lodičky…

    V neposlední řadě, i když v poslední výstavní prostoře, zaujmou návštěvníky přehledné statistiky týkající se svateb u nás. Zmiňme alespoň některé. Tak tu například najdeme údaje o snoubencích podle jejich rodinného stavu v letech 1870−1989: ve všech sledovaných letech jsou plně zastoupeny dvojice svobodný muž x svobodná žena, svobodný muž x ovdovělá žena, ovdovělý muž x svobodná žena, ovdovělý muž x ovdovělá žena; sňatky rozvedených se objevují až od r. 1910 a hlavně pak ještě později. Inu, dlouho platilo − Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!  Zajímavý je i přehled věku snoubenců při 1. sňatku v letech 1880−1991: v r. 1880 byl průměrný věk ženicha 27,7 roků, průměrný věk nevěsty 25,1; v r. 1991 pak tento poměr činil 25,1 a 21,8. Výmluvná je i statistika sňatků a rozvodů v letech 1990−2011: v r. 1990 připadlo v ČR na 90.953 sňatků 32.055 rozvodů, v r. 2011 pak se uskutečnilo 45.137 sňatků a 28.113 rozvodů, což jistě souvisí s tím, že páry spolu žijí, mají i děti, ale do sňatku se nehrnou. A ještě pro zajímavost: v Brně-městě bylo uzavřeno v r. 1990 celkem 3.199 sňatků, rozvodů bylo 1.335; v r. 2011 pak 1.667 svateb a 960 rozvodů.

Lepší je špatně se oženit než dobře se oběsit. Lidové rčení

Dobře se pověsit − to vyloučí možnost špatně se oženit. Shakespeare

Je pořád ještě lepší být ženat než být mrtev. Moliére

    P. S.: V rámci doprovodného programu už sice módní přehlídky proběhly, zato se ale ještě můžete zúčastnit komentované prohlídky výstavy spojené s prezentací a prodejem šperků z dílny manželů Olivových, Jany Brzezinové a  Petra Hajdy, stejně jako kabelek Lucie Hlavinkové: tato akce se koná 29. listopadu 2012 od 15 hod. na hradě Špilberku v Brně.

JAN MERVART

Svatební páry v době 1. a 2. světové války.

Foto: archiv autora