Radost z advokátní kanceláře

29.01.2017 16:55

    V ulici Pellicově, pod Špilberkem, v Brně, v jedné z vil, nachází se Galerie 8A. Tak ji nazvali advokáti Kristina a Jan Škampovi. Obrázky jsou pověšeny na stěnách kanceláře, na pultech a kancelářských stolech keramika… Může se tam kdykoli v pracovní době, personálu prý to nevadí, dokonce je rád. Nyní zde najdete obrazy Michala Halvy a keramiku Klárky Adamové, rozené Babrajové. Optal jsem se, co je svedlo dohromady – zda spřízněnost duší, pohled na svět a politickou situaci, smysl pro humor či osudová přitažlivost… Prý to byli Škampovi: „Zdálo se nám, že Klárka a Michal budou ladit,“ povídají. Škampovi začali s výstavami ve své kanceláři v roce 1997. „Prvních pět let jsme zde představovali kamarády, pak jsme se stali oficiální galerií, vystavovatelé se střídají cca po třech měsících, už jich zde byla padesátka…“

    Michal Halva je Brňan a maluje na dřevo a jiné pevné materiály většinou akrylovými barvami a obvykle vzniknou obrázky veselé a hravé i s pomalovanými rámy. Vystavuje doma i po světě, hlavně v Japonsku, Japonci prý jsou také hraví a radují se z každé maličkosti. Optal jsem se, zda výstava v advokátní kanceláři, kterou, předpokládám, tu a tam navštíví i bohatší klientela, se nějak úročí i finančně. Michal Halva říká, že to zatím nepozoroval, a že s tímto záměrem u advokátů Škampových nevystavuje, i když ho malování a prodej obrazů živí, nemá, tak jako mívá snad většina výtvarníků občanské povolání s výtvarnem nějak příbuzné. Obrazy má rozsety po mnoha výstavních síních v českých zemích i ve zmíněném Japonsku. Ještě jsem se Michala Halvy optal, zda je nějak příbuzný se stejnojmenným šéfem jevištní techniky a kulisáků v Redutě z časů, kdy brněnská opereta měla ještě znamenitý zvuk a hráli a zpívali tam Veronika Butorová a baryton Vážanský a Inka Slavíková a dramaturgem byl Ivo Osolsobě, a režiséry Stanislav Fišer a Rudolf Kulhánek a šéfem stranické organizace soudruh Slavík, který potom odešel do Gottwaldova, kde umožnil zůstat u divadla a u divadelní tvorby dramaturgovi Ivo Plešákovi a v utajení i Ludvíku Kunderovi  a dalším režimu nepohodlným umělcům…

    Nuže, není.

    „Ale otázku, zda znám šéfa kulisáků v Redutě Jiřího Halvu jsem kdysi dostal i od Miroslava Horníčka, hostoval několikrát v Redutě a v roce 1999 mi napsal úvod ke katalogu k výstavě v Praze,“ říká Michal Halva.

    Miroslav Horníček tehdy charakterizoval Halvovy obrázky takto: Když jsem se setkal s Michalem Halvou a jeho obrazy, hned jsem věděl, že jsem se ocitl tak trošku v jiném světě. A já si myslím, že malování má toto poslání, uvádět člověka do svého světa a od začátku jsem se tiše radoval, protože jeho svět je zajímavý, vtipný, tak trochu komediální, barevný… osvobozuje mne ze šedi novodobých přístrojů… jsem mezi jeho obrazy šťasten, jsem rád, že jsem mohl s Michalem Halvou pobýt, popít červeného vína a popřát mu na další cestu životem a kumštem mnoho dobra…“

    Michal Halva krom malování skládá i drobné humorné básničky – tak třeba:

    Ve Zlaté kapličce
    dnes bude drama
    Já ve sklepení přikrčen
    hraju si se sirkama

    Ovšem v reálu nezapomíná doplnit své obrazy cenovkami…

    Klárka Adamová, rozená Babrajová, dcera výtvarnice Olgy Babrajové a tatínka sochaře Konráda Babraje, je o generaci starší než Michal Halva, přesto její keramika na výstavce u Škampů s Halvovými obrazy ladí, i Klárka má smysl pro humor, a ona sama je půvabná a vtipná. Když musí do Brna, jede hromadnou dopravou nebo svým autem. Žije a chodí do Sokola v Omicích. Je inženýrkou architektkou a mnoho let s maminkou Olgou měly ateliér, resp. dílnu a pec v Brně na Leninově, nynější Kounicově ulici. Klárka zde hnětla a pálila všelijaké líbezné i pitvorné hlavičky a postavičky a domečky, mozaiky a reliéfy, zdobila kašny, to vesměs ze šamotové hlíny, kterou si kdysi s maminkou za reálného socialismu kupovaly v Poštorné a samy zpracovávaly, a tu jemnou, co se pak točí na kruhu, nabíraly do kyblíků z výkopů leckde v údolní nivě brněnských řek, no, dnes už tohle všechno dostanete nahněteno v každém obchodně s výtvarnými potřebami…

    Na výstavce u Škampů uvidíte všelijaké její antropomorfní realizace – tak se odborně nazývají kousky, které spojují cosi z lidského těla a slouží přitom v domácnosti třeba jako květináče, mísy na ovoce nebo na bonbony, nebo jako hrníčky, konvice, solničky… Je to roztomilé a cenově přístupné, protože Klárka rozdává radost, což můžete vidět i na nástěnce u ní v ateliéru, má tam všelijaké slovní hříčky, např.: Ňaderný arsenál, nebo: Což neřekl ti hlad můj tisíckrát..., nebo: Sbírka předčasného umění, nebo: Pyskový mluvčí, nebo: Rakev střevního doletu, nebo: Cena GENITHÁLIE – za výjimečný výkon v lechtivé roli atd.

    Brněnská televize v roce 1992 natočila o ní a její mamince dokumentární film v režii Karla Fukse, dnes důchodce. Film již byl z televizního archivu vymazán.

Text a foto: LADISLAV VENCÁLEK