Praha – Prag 1900–1945

24.09.2013 21:25

    Praha (obdobně jako řada dalších měst v Čechách a na Moravě) byla dlouhý čas místem, kde spolu s obyvateli české národnosti žili Němci a Židé, kteří většinou tíhli k německému jazyku. Bilingvismus na různé úrovni byl poměrně rozšířený, mnozí obyvatelé, zejména z intelektuální a kulturní sféry, zvládali na velmi dobré úrovni oba jazyky. Soužití tří národností v různých historických údobích přinášelo peripetie, sváry i osudové střety, současně však přispívalo k porozumění, přinášelo cenné obapolně přínosné impulzy. Soužití dvou jazyků v jedné lokalitě nepředstavovalo jen prostou koexistenci, ale vedlo i vzájemnému obohacení tří společně žijících národností a kultur. Zásluhu mají literáti a překladatelé. Praha jako centrum českého kulturního a literárního života byla také významným centrem německé literatury. Připomeneme-li některá z velkých jmen české literatury, jako například Karla Čapka, Jaroslav Haška či Vítězslava Nezvala, můžeme na druhé straně vzpomenout kupříkladu Gustava Meyrinka, Franze Kafku či Egona Ervina Kische.

    Čas Prahy i dalších míst dvou jazyků skončil s tragickým koncem většiny židovských obyvatel a odsunem Němců z českých zemí jako důsledku předchozích událostí. Z pohledu historie a zejména pak současnosti a budoucnosti přátelského sousedství blízkých národů je na místě nezapomínat pozitiva někdejších těsných kulturních vazeb, vzájemný prospěch a přínos, které soužití kultur přinášely. Minulost až příliš jednostranně vykreslovala Němce jako jednolitou masu bezvýhradně podporující hitlerovskou agresi a opomíjela protivníky režimu, kteří končili v lágrech nebo proti režimu vystupovali ze zahraničí. Obdobně se cudně mlčelo, že řada významných osobností, jejichž mateřštinou byla němčina, pocházela z Čech či Moravy nebo byla svými životy s českými zeměmi spjata.

    Adalbert Stifter (1805–1868), významný spisovatel a malíř, byl rodákem z Horní Plané. Svým silným citovým vztahem k Šumavě, k lidem tu žijícím, stejně jako odporem vůči svárům mezi národy, může oslovit dnešek i zítřek. Ne náhodou jeho jméno stojí v názvu známého mnichovského kulturního institutu. Spolek Adalberta Stiftera se věnuje zkoumání německé literatury na území historických českých zemí, vzájemnému ovlivňování obou literatur a podporuje také kulturní výměnu.

    Ve dnech 20. září až 30. října 2013 se v Dietrichsteinském paláci Moravského zemského muzea na Zelném trhu koná výstava ve spolupráci se jmenovaným mnichovským spolkem a Německým kulturním sdružením v Brně. Přibližuje Prahu jako město dvou jazyků a literatur a to ve třech velmi odlišných historických obdobích: v čase na sklonku monarchie, v údobí První československé republiky a v době protektorátu. Pozoruhodná výstava k údobí nedávné minulosti přibližuje nejen českou a německou literární Prahu a spisovatele obou jazykových oblastí. Zvláštní a zaslouženou pozornost věnuje prostředníkům mezi dvěma jazyky a literaturami. Jsou jimi především překladatelé: pro běžného čtenáře často opomíjená jména či očima letmo přešlý shluk literek v tiráži knihy. Právě překladatelé jsou těm, kteří mají velkou zásluhu za zprostředkování vědomí a znalosti o sousedech hovořících jinou mateřštinou, o kultuře blízkého národa, bohatství jazyka, stylu a způsobu života i vidění světa.

    Pozoruhodná výstava Spolku Adalberta Stiftera přichází do Brna jako do třinácté a závěrečné zastávky putování mezi německými a českými městy. Přináší panely se zajímavým obrazovým materiálem, stručnou, věcnou, přehlednou faktografii a především hold všem prostředníkům myšlenky sbližování mezi národy. K výstavě byla vydána v obou jazycích reprezentativní publikace s doprovodným obrazovým materiálem. Hodnotná faktografická kniha o literátech a literatuře dvou jazyků v pohnutém dvacátém století je společným dílem německých a českých autorů.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Foto: Petr Michl