Prague Stuckists – obhajoba malby na Špilberku

    Muzeum města Brna nabízí od 17. února výstavu, která zaujme názvem, ale málokdo ví, co sousloví znamená. V době, která hýří konceptuálním uměním, se našli tvůrci, kteří preferovali malbu a tvrdili, že i dnes má své místo. Stuckistické hnutí vzniklo v Londýně a brzy se přeneslo do Prahy. Vznikli tak Prague Stuckists a vedle nich také brněnské centrum. Volné sdružení výrazných uměleckých individualit za posledních dvanáct let se po osobnostní stránce proměňovalo pod vlivem napětí mezi přívrženci konceptuálních a klasických přístupů. Dnes koexistují oba směry vedle sebe bez konfliktů a návštěvník galerií si může sám vybrat, co je mu bližší.

    Projekt Prague Stuckists zahrnuje jak malíře, tak i fotografii. Tu reprezentuje člen skupiny a současně kurátor výstavy Robert Janás, který je autorem textu v katalogu. Vyznává se zde ze svého přístupu, kdy akcentuje dokumentační polohu fotografie a snahu o zachycení specifické atmosféry místa, které dokumentuje, přičemž v hlavní roli vidí barvu a světlo a snahu o zachycení génia loci. Dalšími členy skupiny, jejichž díla jsou na Špilberku možno vidět, jsou Jan Spěváček, jeho krajinomalby a vodní hladiny, které poskytují příležitost pro meditaci. Lukáš Orlita je tu představen přes svoje abstraktní obrazy s fosforujícími barvami a motivy mostů, z nichž zaujmou geometrické struktury. Přičemž umělec pracuje i s 3D optikou. Tomáš Spevák je svým viděním spíš kameraman, jde o osobnost, která pracuje se specifickými barvami a s originálním rozvržením světla. Jednotícím prvkem jeho obrazů je destrukce a katastrofické akce, či chirurgické zákroky. Jde o proces dynamiky, obdobný akci na filmovém plátně. Dalším ze Stuckistů je Marek Slavík, představitel hyperrealismu, který je východiskem pro další sdělení. Dojem fotografie je rozostřen, práce s barvou a světlem vytváří specifickou atmosféru, jakési zlověstné sdělení. Igor Grimmich nese ve svých dílech expresivnější poselství, jasné tóny neodpovídají skutečnosti, ale významově ji mění. Městské scenérie připomínají spíš vědeckofantastické představy nebo futuristické projekty. V některých případech umělec použil fluorescenční barvy, které pod UV zářením svítí a získávají tak dvojí podobu, za denního světla a za tmy.

    Výstava na Špilberku bude až do 1. 5. 2016. Její návštěvu lze jen doporučit, je to osvěžující proniknutí do tajů a proměn výtvarné scény za posledních 15 let a divák zde najde spoustu konotací a inspirací pro pohled na výtvarné snahy současných umělců.

KARLA HOFMANNOVÁ

Foto: Miloš Strnad