Petr Uhl dělal, co považoval za správné

11.12.2013 22:35

    Nakladatelství Torst vydalo nyní pozoruhodnou knihu PETR UHL. Dělal jsem, co jsem považoval za správné. S jejím autorem Zdenkem Pavelkou se tento dvaasedmdesátiletý český levicově orientovaný novinář a politik v obsáhlém rozhovoru vrací do dětství, prožívaného v Praze a Janských Lázních, vzpomíná na své rodiče, školy a raná i pozdnější šedesátá léta uprostřed studentského dění, na hojné rozhlížení po světě za hranicemi, když to tehdejší režim umožnil, i na seznamování se s radikální evropskou levicí, zejména francouzskou. Bez hořkosti přibližuje své dva dlouhé pobyty ve věznicích, aktivity kolem založení Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných i dobu po listopadových změnách v roce 1989, kterou nehodnotí nijak laskavě.

    Už letmý pohled do textu nenechá nikoho na pochybách, že Ing. Petr Uhl je člověk veskrze politický a svět i jeho obyvatele poměřuje přísně a nekompromisně metrem svých levicových idejí, které nezviklala ani drsná léta reálného socialismu, nemilosrdně trestající jeho neoblomnou zásadovost, urputnou snahu po zlepšování společnosti a statečnost. Petra Uhla, který se v únoru 1990 stal generálním ředitelem Československé tiskové kanceláře, jsem měl možnost poznat jako vzdělaného, čestného, nesmírně pečlivého, spravedlivého skromného a kamarádského člověka. Po celou dobu působení v této funkci přijížděl každý měsíc do Brna k jednáním s generálním ředitelem ČTK na Slovensku Svetozárem Štúrem, jimž jsem býval přítomen jako zapisovatel. Po bezmála devatenácti letech jsem totiž brněnskou redakci ČTK opět vedl. Na jaře 1994 jsme s Petrem Uhlem, který byl tehdy vydávajícím redaktorem, ještě společně sloužili ve směně domácí redakce. Tehdy jsem se také u něho doma v Anglické ulici poprvé setkal s jeho manželkou Annou Šabatovou, později v Brně působící zástupkyní veřejného ochránce práv. Rád na tu večeři vzpomínám, a to nejen proto, že Petrova manželka je i vynikající kuchařkou a pozornou hostitelkou.

BOHUMIL HLAVÁČEK