Padesátka brněnské filmové vědy

20.10.2013 18:15

    V roce 1963, tedy před půlstoletím, byla na Filozofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně založena filmová věda jako nový studijní obor. Měla podobu fakultativního oboru, přihlásit se mohli studenti z jiných, ať již odborných či učitelských směrů studia. Nový obor se stal součástí Katedry slovanských studií, divadelní a filmové vědy vedené profesorem Arturem Závodským.

    „Otcem zakladatelem“ byl PhDr. Zdeněk Smejkal, absolvent studia oboru čeština – ruština, polonista, který v letech 1952 až 1958 působil v Polsku jako lektor českého jazyka. Zde vystudoval postgraduálně filmovou vědu a mohl také nasát čerstvější ovzduší a přece jen volnější intelektuální prostředí v porovnání s tuhými poměry u nás. Získal nejen znalosti z oboru, ale i inspiraci pro styl práce s filmovými příznivci a diváky, který rozvíjel a uplatňoval po návratu v Brně projekci filmů provázených zasvěceným slovem a diskusí s diváky. Filmové kluby takto pojaté přispěly nepochybně svým dílem k celkovému uvolnění charakteristickému pro šedesátá léta.

    Byl jsem v té době posluchačem psychologie, od dětství „kinařem“, film mi byl vedle četby všeho, co mi přišlo pod ruku, nejbližším a nejpřístupnějším uměním. Neváhal jsem ani sekundu a přihlásil se. Dodnes mám v paměti přátelskou atmosféru, kterou dokázal Zdeněk Smejkal vytvořit. Výuka měla ráz diskusních seminářů, které nenásilně moderoval a upřesňoval fakty. Byl nesporně jedním z těch pedagogů na tehdejší filozofické fakultě, kteří požívali přirozenou, neformální autoritu. Filmovou vědu jsem navštěvoval dva roky, z ryze praktických pracovních důvodů jsem nepokračoval dál, doba začátků oboru byla však pro mne nesmírně zajímavá a inspirující. Byly to vskutku pionýrské časy. Vzácností byly staré Smržovy Dějiny filmu, netrpělivě se čekalo na ty od G. Sadoula, existovalo něco málo monografií (např. k Chaplinovi), vycházel však výborný časopis Film a doba. Mnohé filmy, ať již archivní či soudobé, bylo možno zhlédnout jen díky aktivitě Zdeňka Smejkala. Pro běžného diváka byly prakticky nedostupné.  Stojí za připomínku, že v těch letech ještě neexistovalo Bio Illusion a Ponrepo, které se později specializovaly na pravidelné promítání starých filmů. Z období šedesátých let je třeba vzpomenout také působení spisovatele Pavla Švandy, profesora JAMU. V té době byl ředitelem kina Družba (Kapitol) a autorem filmových recenzí pravidelně tištěných zejména v Rovnosti. V roce 1968 získal první doktorát z oboru Leonard Rajnošek a také zakladatel oboru Z. Smejkal. Tím vlastně skončilo rané údobí oboru v Brně. Smejkalova dizertační práce v roce 1972 již přijata nebyla. O dva roky později je již na fakultě trpěn v ústraní jako odborný pracovník. Kontinuita oboru je přerušena, zachovány zůstaly filmové projekce, k nimž mohl Smejkal za přimhouřených očí kompetentních pronést úvodní slovo.

    V polovině osmdesátých let bylo studium filmové vědy obnoveno, nejprve jako fakultativní, pak jako řádný obor. Představitelem tohoto období byl PhDr. Jaromír Blažejovský, širší veřejnosti známý jako filmový recenzent publikující zejména v Rovnosti, kde působil jako redaktor.

    Současný Ústav filmu a audiovizuální kultury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity vedený profesorem Jiřím Voráčem je s dávnými začátky oboru nesrovnatelný. Místo hrstky filmových nadšenců, studuje obor na tři stovky posluchačů. Vybavenost ústavu odpovídá soudobé úrovni a požadavkům výuky. Však od těch trochu až dobrodružných počátků uběhlo celé půlstoletí! Ústav na významné jubileum nezapomněl a připravil slavnostní říjnové setkání v kinosálu. Pozváni byli významní hosté, a také současní posluchači, i ti, kteří obor studovali v minulosti.

    Hostem nejvýznamnějším byl zakladatel oboru, docent Zdeněk Smejkal. Přiletěl z kanadského Vancouveru, kde již několik let žije. Přítomné zaujal svou příslovečnou vitalitou nijak nedotčenou rokem narození 1927 a nejednou rozesmál osobitým vtipem. Také druhý host dorazil z Kanady. Jan Uhde náležel k prvním posluchačům oboru. Emigroval v osudovém roce 1968. Na University Waterloo v provincii Ontario, kde působí dodnes, se stal profesorem filmové vědy. Své vzpomínky přidal dr. Jaromír Blažejovský, který na Ústavu i v současnosti působí.  Také on, obdobně jako předchozí řečníci, volil spíše osobní vzpomínku jen volně vázanou k historii brněnské filmové vědy. Moderátorem slavnostního setkání byl vedoucí ústavu profesor J. Voráč, který věcně doplňoval jednotlivé výstupy stručnými faktografickými poznámkami charakterizujícími jednotlivé etapy oboru na brněnské půdě. Následovala neformální prohlídka ústavu, mnozí účastníci (včetně mne) uvítali i exkurzi po staveništi. Ti dříve narození s pocitem údivu, snad i pýchy, jak se naše kdysi maličká rodinná fakulta rozrůstá. Podvečerní nabídkou byla projekce filmů a spotů – prací studentů oboru. Komu zbylo v nabitém programu trochu času, zobl si z bohaté nabídky občerstvení, vytrvalci zasedli večer k Čápovi, legendární hospodě, která pamatuje asi vůbec nejvíc a to nejen z okruhu filmové vědy. Zde byl čas k diskusi, na niž při zasedání příliš prostoru nezbylo. Padesátka brněnské filmové vědy se vydařila. Založena byla kronika ústavu, organizátoři při loučení důrazně a upřímně zvali na sté výročí. Omluvenky se nepřijímají…

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Foto: Archiv Ústavu filmové vědy a audiovizuální kultury