Osmdesátníci, které folklor stále baví
Dvě výrazné a dodnes aktivní osobnosti folklorního dění v Brně rozšiřují právě v tomto letním měsíci řady osmdesátníků: 4. července doc. Ing. Oldřich Kilián, CSc. A 30. července Milan Holzapfel.
Oldřich Kilián
„Mé zdraví je přiměřené věku. Zlomený obratel, vidím jen na pravé oko, trochu pajdám,“ svěřuje se rodák z jihočeských Mirotic Oldřich Kilán. Co nevidět mu vyjde kniha, samozřejmě i o muzice. Neboť s hudebními vlohami po otci už v šesti letech hrál na housle. Se zkušenostmi člena studentského orchestru píseckého gymnázia se uplatnil v cimbálové muzice Celoakademického souboru (CAKS) na Vojenské akademii v Brně. Více než tři desetiletí působil v souboru slovenských lidových písní a tanců Poľana na brněnském Vysokém učení technickém, v jehož cimbálové muzice byl primášem a vychoval přes 170 muzikantů. Přitom 18 roků hrával terc s cimbálovou muzikou brněnského Valašského krúžku a navíc byl jedním ze zakládajích členů a tercášem Brněnských gajdošů. Se svými vrstevníky se schází v Akademické cimbálové muzice Morava, hrající pro zpívající příznivce a důchodce, pro které sestavil a rozmnožil zpěvník se 150 texty písní z různých regionů. Je jejím primášem. A v další cimbálové muzice, Dúbravěnce, která mívá častá veřejná vystoupení, je tercášem i kontrášem. Naučil se hrát také na Böhmovu příčnou flétnu.
S pracovními zkušenostmi ze slévárny i konstrukční kanceláře kuřimského závodu Továren obráběcích strojů (TOS) se Oldřich Kilián vydal na pedagogickou dráhu. Na katedře pedagogiky Vysokého učení technického vzdělával inženýry, kteří se rozhodli stát učiteli odborných předmětů. Dodnes je tam předsedou komise u státních závěrečných zkoušek absolventů doplňkového pedagogického studia. Takové komisi předsedal i na Mendelově univerzitě a jako externista spolupracuje s Pedagogickou fakultou Masarykovy univerzity při vedení bakalářských a magisterských prací dálkového studia.
Oldřich Kilián procestoval s folklorními soubory celou Evropu. Od Anglie až po Rusko a Turecko. Máme společné zážitky z Německa, Lucemburska, Belgie a Nizozemska. Tam jsme vytvořili nezapomenutelné folklorní duo Travex. Obdivuhodné jsou Kiliánovy rozsáhlé kronikářsky vedené paměti. Psal je, vytrvale a pečlivě doplňoval výstřižky z novin, fotografiemi, promočními, svatebními i úmrtními oznámeními. Soustředil a glosoval vše, co se kolem „jeho“ souborů dělo, co právě nesla doba. Nepoztrácel ani své diplomy, čestná uznání, zlaté, stříbrné i bronzové medaile za pedagogickou, společenskou a kulturní aktivitu. Obdržel čestný titul Zasloužilý pracovník kultury a Universitas magnomoraviensis straecerom ho přijala do řad nositelů moravských hudebních tradic, když mu udělila titul MUStr.
Milan Holzapfel
Milan Holzapfel má za sebou 62 roků působení v brněnském Valašském krúžku, 42 roků v souboru Brněnští gajdoši, 35 roků v Brněnském Valášku a 10 roků v Jánošíčku. Klidu si nedopřává, oslavu osmdesátin hodlá o měsíc odložit. Denně si čtyřikrát píchá inzulín a spolyká 24 prášků. Protože Valašský krúžek nemá od úmrtí ing. Ladislava Bezděka v červenci 2001 nového starostu Milan jako jednatel supluje i jeho funkci.
Do krúžku přišel v roce 1950 jako tanečník. Po vojně a účinkování v armádních souborech Vítězná křídla a Turbína se do krúžku vrátil a když časem chyběl cimbálové muzice jeden houslista, stal se muzikantem. Na housle uměl hrát a tak kontroval i zpíval. Violovým kontrášem a sólovým zpěvákem je dodnes. Tvrdí, že zná a v repertoáru má 300 písní. Rád mu věřím, protože se s ním znám od roku 1981, kdy jsem se stal členem výboru a dramaturgem krúžku. Byl jsem svědkem Milanových úspěšných vystoupení na festivalech a slavnostech i v Belgii, Anglii, Itálii a Rakousku.
V roce 1955 se Milan oženil s Mařenkou, s níž se poznal v krúžku a žil s ní až do jejího skonu v roce 1982. Jejich syn Milan junior, letos padesátiletý, nepadl daleko od stromu. Stal se platným kontrášem i kontrabasistou, což mohly potvrdit jak Valašský krúžek, tak Rozmarýn. Otec však nepečoval jen o hudební výchovu svého jediného potomka. V dětských cimbálovkách Brněnského Valášku a Jánošíčku se věnoval vzdělávání mladých houslistů, kontrabasistů, cimbalistů i dudáků. Vyučený cukrář, který byl i zlepšovatelem a zůstal věrný svému řemeslu až do důchodu, je také vynikajícím fotografem. Archivuje více než 8500 negativů, zobrazujících historii Valašského krúžku, a další tisíce snímků dokládajících dění v jiných folklorních souborech. Hotových fotografií má asi 7000. Se soubory absolvoval přes 3000 vystoupení po celé republice i v zahraničí a vydával občasník Jalovec.
BOHUMIL HLAVÁČEK