Odstartováno! Festival Janáček je v plném proudu

24.11.2014 15:40

    Čtvrtek 21. listopadu 2014 se stal památným dnem v novodobé historii Brna. Odstartoval Festival Janáček. Tedy pravda, že již čtvrtý ročník, jenže tentokrát to divadelníci i hudebníci vzali od podlahy.

Konference Opera Evropa

    Den předem, ve čtvrtek 20. listopadu, se budova Reduty rozzářila a rozezněla mnohojazyčným hovorem. Ve všech sálech mnoho lidí živě diskutovalo, jak to s tou operou bude dál, jaké máme společné problémy a jak si je můžeme vzájemně pomoci řešit. Lidé spjatí profesně s operou byli fascinováni prostředím a i na chodbách se konzumovalo a i tady diskuse neustaly. Sešli se tu totiž delegáti konference Opera Evropa, což je pro Brno událost téměř zázračná. Asociace operních evropských domů své konference realizuje po celé Evropě, pokaždé v jiném městě. V České republice by to byla samozřejmě Praha, ale když v Brně je Janáček a má narozeniny! Rozhodnutí padlo, konference bude zde a bude veliká. Další den už bude v Ostravě a vezmeme to přes Hukvaldy!

V předvečer Festivalu Janáček

    Ale předtím ještě ochutnáme folkloru, ze kterého Janáčkova hudba vychází. Tentýž večer v Mahenově divadle spolu s Ivou Bittovou a jejím synem Antonínem Faitem a k tomu legendární BROLN, to je ta správná atmosféra Brna! Ale také zahájíme slavnostně vážně a na Nové radnici spolu s významnými osobnostmi města. Jenže tady se trochu akce spolu nepotkaly, účastníci konference ještě živě rokovali, když v Rytířském sále zněly slavnostní projevy, poněkud rozvleklé, díky primátorovi, kterému bylo zjevně líto, že je to jeho festival poslední, a vzal si na pomoc Milana Kunderu a jeho vzpomínání. A po projevech soubor Janáček Ensemble přednesl 2. a 4. větu z Janáčkova Mládí, aby bylo zahájení stylové. Je nutno dodat, že hráli procítěně a bezchybně, jen celá atmosféra jako by se zasekla v čase.

Věc Makropulos

    Skutečné zahájení tedy bylo na večerním představení v Janáčkově divadle. Premiéra Janáčkovy Věci Makropulos byla nejočekávanější událostí. Dokonce k ní zurčela zbrusu nová a krásná fontána před divadlem, nedávno zprovozněná! Nebylo to sice v plánu, ale vzhledem k poměrně teplému počasí se pro tuto slavnostní událost fontána spustila. Zde se už potkali brněnští diváci se zahraničními účastníky konference i s mimobrněnskými, zejména pražskými divadelními a hudebními znalci. Vedení divadla přivítalo i legendární brněnskou Emilii Marty, pěvkyni Marii Steinerovou, jen škoda, že poctu vzdávajícímu publiku zůstala skryta v temnotě divadelního sálu.

    Opera se hrála v hudebním puristickém vydání, janáčkolog Jiří Zahrádka připravil edici, která se snaží zachytit nejvěrohodnější podobu Janáčkova díla, očištěnou od všech pozdějších úprav, které měly tehdy Janáčkovu hudbu lépe přiblížit uchu publika a pěveckým schopnostem pěvců. Dnešní verze je tedy skutečný Janáček!

A jak se povedla?

    Dirigent Mirko Ivanovič, nastávající šéfdirigent Janáčkovy opery, se položil do partitury s veškerou vervou a profesionální vážností, vybičoval orchestr k preciznímu a sevřenému výkonu. Pokud jde o zvuk orchestru, nejlepší a nejkoncentrovanější zážitek měli tradičně ti, kteří seděli na balkoně. Publikum v přízemí zase více vychutnávalo kvalitu pěveckých hlasů, které jsou v inscenaci všechny vzácně barevně i nosností vyvážené, není tu menších či větších výkonů. Režisér David Radok ji pojal veristicky a civilně, v kulisách i reáliích 20. let. Vztahy mezi postavami jsou upjaté, uvolňují se pomalu. Překvapí o to víc nahý Pruss sedící na posteli a chvatně se oblékající, Marty popíjející z lahve a rychle ztrácející zábrany hovořit o svém osudu, či její záchvaty mrtvolného strnutí. Historicky věrné a krásné kostýmy hlavní představitelky, včetně nesčetných paruk, bylo to jediné, co lahodilo divákovu oku. Zato uchu lahodily hlasy pěvců, i když paradoxně právě představitelka Emilie Marty s hlasem poněkud zápasila. Podepsala se na ní únava ze závěrečných zkoušek, je to vypjatý part a role nejsou alternovány. Velký risk, uvážíme-li, že letošní podzim přeje chřipkám! Inscenaci čeká jen pět repríz a bude stažena. Tolik úsilí a peněz a jen pětkrát? Koprodukce s operou v Göteborgu zajistí její další krátký život. Opravdu je to efektivní?

    Úsilí sólistů se jistě zúročí na jiných scénách v jiných inscenacích této skvělé opery. Švédská sopranistka Gitta-Maria Sjöberg ji má zažitou a je v ní odporná a krásná zároveň, tedy přesvědčivá. Výborný pěvecký výkon Aleše Brisceina dal Albertu Gregorovi chlapeckou vzdornou duši, Eva Štěrbová jako Kristinka je jímavá se zvonivým sopránem, dr. Kolenatý v podání Františka Ďurače je rázný a průrazný, Svatopluk Sem jako Pruss kromě skvělého nosného pěveckého výkonu dokázal posunout nafoukanou figuru až po samé psychické zhroucení. Jen Josef Škrobánek, jako starý idiot Hauk, byl až příliš nažehlený štramák, dementního stařečka by v něm nikdo ani zdaleka nehledal...

Po představení

    Nikdo nikomu nebránil v účasti na společenském setkání, a proto ve foyeru divadla nebylo k hnutí. Radost z dobře odvedeného díla ventilovali pěvci, inscenátoři, diváci, představitelé dalších divadel v Česku i ze zahraničí, účastníci konference i vedení Národního divadla v Brně.

    Festival odstartoval velkolepě. Tak ať žije Festival Janáček 2014!

KARLA HOFMANNOVÁ

Foto: Patrik Bořecký