Nelze to vyloučit

    Pozoruhodným projektem České televize je cyklus publicistických dokumentárních filmů Neznámí hrdinové. V posledním listopadovém týdnu jsme na ČT 2 v premiéře a dvou reprízách mohli zhlédnout další z pohnutých osudů těch, kteří se vytratili z paměti obyvatel naší země nebo zůstávali skryti, neznámí. Tentokrát se svým životním příběhem představila paní Erika Bezdíčková. Režisérka Olga Sommerová neměla myslím tentokrát zvlášť náročnou práci a stříhat se asi enormně nemuselo. Erika Bezdíčková znamenitě vládne jazykem a dokáže svůj životní příběh vyprávět jasně, srozumitelně, věcně, s důrazem na uzlové body bez zbytečného zabíhání do detailů či naopak obecností, nenechává se strhnout emocemi. O to víc nabývají její slova na účinnosti. Děj téměř třicetiminutového snímku probíhá chronologicky od šťastného, ovšem krátkého dětství v dobře situované židovské rodině v Žilině, pak Slovenský štát, odvlečení rodiny gardisty, Ilava, Osvětim, útěk z pochodu smrti na sklonku války, pak návrat: Praha, Žilina…

    Erika ztrácí celou rodinu, smrti uniká nejméně dvakrát osudovou náhodou, kterou však nese v sobě navždy jako bolavou otázku. Při Mengeleho selekci je odtržena od matky. – Co kdybych se jí pevněji držela? Při apelu ji přítelkyně, která se třese zimou, prosí o výměnu místa. Pak se při osudovém „rozpočítávání“ právě toto místo řadí k těm, z nichž zástup směřuje k plynové komoře.  Je bolestnější smrt, nebo být z  nejbližších tím jediným přeživším? Po návratu domů, zjišťuje Erika, že nemá nic, nikoho, žádný domov. Z někdejšího bytu, kde rodina žila poslední čas před odvlečením do lágrů, ji vyhání (jak příznačné pro dění v tomto světě) opět gardista…

    Erika Bezdíčková beseduje s mladými lidmi o době pro ně vzdálené, přitom vlastně nedávné. „Mohlo by se něco takového opakovat?“, táže se jedna z posluchaček. „Nelze to vyloučit“, zní odpověď, s níž lze bohužel jen souhlasit.

    Erika si užila své i v následujícím režimu. Kdysi jako mladá dívka z dobré rodiny měla před sebou jasnou životní dráhu směřující ke kultivované, všestranně vzdělané dámě, která vstřebá kulturní dědictví daného prostředí, na něž plynule naváže. Stala se takovou sama vlastním úsilím za podmínek dnes až nepředstavitelných. (jš)

(Dokument o pohnutém životním osudu naší kolegyně, členky Syndikátu novinářů Eriky Bezdíčkové, možno zhlédnout prostřednictvím internetu ze záznamu ČT.)