S archeologem Luďkem Galuškou o výstavě Cyril a Metoděj − Doba, život, dílo

Moravské zemské muzeum připomíná památky i tradice byzantské misie

25.04.2013 14:10

Moravské zemské muzeum nabízí návštěvníkům velmi zajímavý, obsažný a inspirativní výstavní projekt věnovaný cyrilometodějské misii, který lze zhlédnout v Domě šlechtičen v Brně, Solniční ulici, a to až do konce září tohoto roku. O této zdařilé výstavě jsme při příležitosti jejího otevření hovořili s doc. PhDr. Luďkem Galuškou, CSc., vědeckým pracovníkem MZM, předním odborníkem na období Velké Moravy a jedním z hlavních organizátorů projektu.

Co bylo hlavním cílem celého projektu a s jakými záměry jste přistupovali k jeho realizaci?

    Výstavní projekt nazvaný Cyril a Metoděj − Doba, život, dílo byl pochopitelně inspirován zejména 1150. výročím příchodu byzantské misie, v jejímž čele stáli velmi vzdělaní bratři Konstantin, jenž na sklonku života přijal jméno Cyril, a jeho starší sourozenec Metoděj, na území Moravy. Ale tento projekt je zároveň součástí většího projektu, který bude mít hlavní vyústění na přelomu let 2014 a 2015, projektu označovaného názvem Národní kulturní identita, jehož výsledkem bude velká a velmi reprezentativní výstava Velká Morava. Ta bude prezentovat jednak téma christianizace ve střední Evropě a roli Cyrila a Metoděje v tomto procesu, ale zároveň chce ukázat význam prvního státního útvaru západních Slovanů, který v době obou bratří byl snad nazýván knížectvím Moravanů, či jen Morava, případně panství nebo království Rostislava a později Svatopluka, ale pro něhož se v historii ujalo označení Velká Morava, jež poprvé použil byzantský císař Konstantin Porfyrogennétos zhruba v polovině 10. století zřejmě pro státní útvar v době knížete Svatopluka ze druhé poloviny 9. století.

Vraťme se ale k aktuálnímu projektu. Výstavy na téma Velká Morava se pořádaly už dříve, sám se pamatuji na tu, která byla uspořádána v roce 1963 v brněnském Domě umění. Vychází ta současná rovněž ze starších vzorů?

    Musím říci, že výstava tematicky věnovaná životu a dílu obou věrozvěstů v České republice vlastně nikdy nebyla. Samozřejmě se odkazy na Cyrila a Metoděje objevovaly i dříve, ale vždy se jednalo o součást nějakého šířeji pojatého projektu. Vyplývalo to i z dobového kontextu: za bývalého režimu se otázka christianizace a Cyrila a Metoděje coby církevních představitelů moc „nenosila“. A v ještě dřívějším období tzv. První republiky zase nebyly k dispozici skoro žádné nálezy, i když ani dnes nemáme mnoho takových archeologických předmětů, které by byly bezprostředně spjaty s působením cyrilometodějské misie. V zásadě to lze konstatovat například u byzantské mince císaře Michala III. nebo křížku s řeckým nápisem, který asi těžko mohl nosit nějaký latinský církevní hodnostář či kněz z Bavorska nebo severní Itálie, případně lze uvést i úlomky skleněných lampiček, které jistě nepředstavovaly obchodní import, ale které si misie z Byzance dovezla sama.

Symbolem spojení minulosti s dneškem, historické kontinuity a uvědomování si odkazu dějinných osobností je i místo uložení jejich ostatků. Zatímco místo Cyrilova hrobu v Římě je známo, veřejnost občas vzruší zpráva o tom, že na určité lokalitě byl zřejmě nalezen hrob Metodějův. Určují či alespoň napovídají v tomto směru něco bližšího nejnovější výzkumy?

    V Metodějově životopisu, jednom z nejdůležitějších hagiografických děl velkomoravské epochy, jehož autorem byl zřejmě někdo z učedníků obou bratří, se sice o hrobu Metoděje píše − měl se nacházet ve velikém chrámu Moravanů, který byl zasvěcen svaté Bohorodičce, a to ve zdi po levé − ale z jakého pohledu? − straně za oltářem, další pramen vzpomíná, že byl pohřben v rakvi, ale podle těchto údajů se ono hrobové místo přesně lokalizovat nedá. Z doby Velké Moravy máme odkryto více než dvacet sakrálních staveb, z nichž v úvahu přicházejí zejména dvě: kostel č. 3 čili trojlodní bazilika s přístavbami v Mikulčicích-Valech nedaleko Hodonína − největší objevený kostel, a centrální kostel s přístavbami v sakrálním areálu na výšině v Uherském Hradišti-Sadech, v němž se nachází i samostatná stavba typu rotundy, dlouhá dřevěná halová stavba a sídliště o šestnácti srubech. Podle mého názoru nemáme na Velké Moravě pravděpodobnější místo pro Metodějův hrob, než jaké představuje uherskohradišťský kostel, v němž byla ve zdi za oltářem objevena zřejmě hrobová dutina. Ale jistotu nemáme.

Byzantská misie bývá někdy kladena jen na jednu ze stran v rozdělení světa na Východ − Západ, a to i v dnešní době prosazování ekumenických přístupů. Bylo toto černobílé rozdělení tak chápáno i před 1150 lety?

    Podle mého názoru takový přístup tehdy nesehrával v podstatě vůbec žádnou roli. Je to doba ještě vlastně nerozdělené církve, teprve se začínají vytvářet určité rozpory vedoucí k rozdělení církve na východní a latinskou západní. Vždyť tehdy třeba i byzantský patriarcha Ignatios uznával papeže Mikuláše I. za hlavu církve, i když ovšem stejný názor nezastával ani císař Michal III., ani patriarcha Fotios, jejichž podíl na cyrilometodějské misii byl rozhodující. Myslím, že oba věrozvěsti vyznávali prostě jednu víru, jedno křesťanství. Ostatně − do staroslověnštiny klidně zapracovali již zažité latinské či staroněmecké výrazy, s nimiž se setkali v místě své misie.

Na závěr bych poprosil o upozornění na nějaký zajímavý a nedávno objevený předmět, který si návštěvníci mohou na výstavě prohlédnout a neměli by ho přehlédnout.

    Vybrat jediný předmět samozřejmě není jednoduché, protože všechny vystavené exponáty jsou zajímavé a mnohdy jedinečné, ale zmínil bych například pozoruhodný nález ze Slovenské republiky, kam Velká Morava zasahovala. Jedná se o měděné pozlacené destičky z počátku 9. století, tedy ještě z předcyrilometodějského období, z hradiska Bojná u Topolčian na jihozápadním Slovensku, odkud pochází i bronzový zvon. Pozlacené plakety s vyobrazením Krista, andělů a poustevníka jsou asi severoitalské provenience, mají zhruba dvacet centimetrů v průměru a pravděpodobně tvořily obklad malého přenosného oltáře, případně relikviáře. A z moravského území, konkrétně z Hluku, bych zmínil pozlacený přívěsek s vyobrazením lidské tváře a postranními rohy − zřejmě zpodobnění pohanského boha Velesa, pocházející z prostředí slovanského mohylníku z přelomu 8. a 9. století, který sice také není z éry cyrilometodějské, ale zato je vystavený poprvé.

Za rozhovor poděkoval: JAN MERVART

Archeolog Luděk Galuška (vpravo) s hercem Milanem Bahúlem, jenž ve filmu ČT o cyrilometodějské misii vytvořil postavu knížete Rostislava

Foto: archiv L. Galušky

Příspěvek J. Mervarta "Nahé jsou všechny národy bez knih aneb Příběh Cyrila a Metoděje" najdete zde.