Moravské zemské muzeum otevřelo nový výstavní prostor

09.04.2014 10:40

    Hlavní budova Moravského zemského muzea – Dietrichsteinský palác není nafukovací halou. Přesto, byť v historické budově ani centimetr plochy nepřibyl, vznikl nový – krásný a zajímavý výstavní prostor. Jak k tomu došlo?

    Vraťme se o několik roků zpět. V říjnu roku 1999 se v prostorách výše zmíněného paláce otevřelo Air Café – jedinečná kavárna spojující gastronomii s prostředím přibližujícím návštěvníkům hrdinství našich letců za 2. světové války v bitvě o Anglii. Kdo sem vstoupí, ocitne se v atmosféře doby, obklopen množstvím nejrůznějších materiálů, přístrojů, fotografií a artefaktů připomínajících naše letce ve Velké Británii. Možno říci: těžko může být Brňanem, kdo nenavštívil sbírky Moravského zemského muzea, jedné z prvních institucí svého druhu ve střední Evropě, ale i ten, kdo opomenul alespoň vkročit do Air Café.

    Kavárna sídlila do loňského roku v přízemí paláce, s okny do vnitřního nádvoří. V půli září loňského roku přesídlila, jak na svých webových stránkách uvádí, do „nových, reprezentativnějších prostor“. Do kavárny je to nyní také blíž. Po vstupu hlavní bránou pokračujeme dveřmi vpravo, které jsou dnes i vstupem do muzea. Zde se nachází také pokladna s prodejem vstupenek a suvenýrů.

    Tam, kde se Air Café, nacházelo dřív, je nyní zajímavý výstavní prostor. Nese název Sál Karla Valocha po světově uznávaném odborníkovi v oblasti paleolitické archeologie, dlouholetém pracovníku Moravského zemského muzea. Docent Karel Valoch (1920–2013) obohatil poznání naší nejstarší minulosti několika objevy významem přesahujícími hranice republiky. Na tiskové konferenci před otevřením sálu se o něm výstižně vyjádřil vedoucí Ústavu Anthropos doc. Martin Oliva asi takto:

    „Měli jsme, a máme v muzeu řadu vynikajících odborníků, i dost příjemných, milých spolupracovníků. Málokdo však spojoval obojí jako právě docent Valoch.“

    Měl jsem štěstí, že jsem mohl pana docenta osobně poznat. Vzpomínám na jeho ochotu, vstřícnost a skromnost, ale i na neuvěřitelnou aktivitu, dynamiku a pracovní nasazení, které si uchoval téměř do posledních dní. Nový sál nese dobré jméno. Otevírá se samozřejmě výstavou. Má název Grónské mýty a pověsti. Přináší ilustrace Martina Velíška k českému překladu inuitských mýtů a pověstí Knuda Rasmussena. Vernisáž proběhla 9. dubna, výstava potrvá do 11. května. Český překlad mýtů a pověstí je dílem Violy a Zdenka Lyčkových. Velíškovy ilustrace jsou syrové, drsné, a třebas i humorné, je z nich znát právě ten drsný sever.

    Výstava putovala Grónskem a Dánskem, byla i součástí Českých dnů na Faerských ostrovech. Nyní doputovala do Brna. Zprávy z jiných míst vyslovují uznání nad mistrnými kresbami, ojediněle se ozvaly i hlasy o krutosti ve spojení se sexualitou. Ovšem bezděčná krutost a drsnost dávných příběhů, v nichž nesnadno naleznout morální zdůvodnění, spravedlivou odplatu či trest, jsou právě součástí života Inuitů v drsném arktickém prostoru.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK

Foto z výstavy Grónské mýty: Petr Michl

Foto z tiskové konference: Jiří Smutný