Máte rádi Schuberta?

25.11.2015 17:55

    Když byl roku 1959 vydán román Françoise Saganové Máte ráda Brahmse?, strhl na sebe celosvětový zájem čtenářů a záhy i filmařů. Zfilmovaná podoba románu (1961 v koprodukci USA-Francie) ale dostala název Goodbye again (Znovu sbohem) – údajně z obavy, že Američané Brahmse moc neznají.

    Obávám se, že i my, laičtí ctitelé hudby, jsme na tom podobně se Schubertem. Tedy ne že bychom to jméno neznali, ale co z jeho díla je všeobecně známo? Samozřejmě Ave Maria. Ale kolik lidí si tu slavnou píseň spojí přímo se jménem autora? Pravidelnější návštěvníci koncertů znají některé Schubertovy písně (třeba Krále duchů na text J. W. Goetha) a klavírní sonáty, možná i smyčcový kvartet Smrt a dívka, symfonii h moll zvanou Nedokončená, hudbu k činohře Rosamunda. Ale horší už to bude s vrcholnými Schubertovými díly – Velkou symfonií C dur a mšemi As dur a Es dur. A ještě horší je, že se skladatelovou osobou se pojí některé mýty založené na nepravdách či omylech.

    Nedobrou situaci se rozhodl napravit brněnský muzikolog PhDr. Vojtěch Kyas (*1947) ve své monografii Franz Schubert. Mýty a nové pohledy. Vydalo ji Moravské zemské muzeum v Brně s vročením 2014 (ale vyšla nedávno), s obálkou Šárky Fridrichové a v grafické úpravě Lubomíra Červinky.

    Autor se Franze Schuberta (1797–1828) rozhodl přiblížit z českého pohledu. Svou práci rozdělil do pěti kapitol; název každé z nich grafik vtipně doprovodil Schubertovými neodmyslitelnými brejličkami. Začíná se pohledem na to, jak byly a jsou Schubertovy skladby přijímány v minulosti a dnes a jak skladatele hodnotili jeho mladší současníci Schumann a Liszt i ti, kdo ho už prakticky (Smetana) či opravdu nezažili (Brahms, Dvořák). Zajímavá je kapitola věnovaná rozkrývání mýtů o Schubertovi, k nimž patří záhady kolem Nedokončené, údajná ztráta Gasteinské symfonie a číslování jeho symfonií vůbec, nejasnosti kolem písní, předehry Rosamunda i oper či hledání moravských rodových kořenů atp.

    Pro české čtenáře je přínosná zejména kapitola o českých skladatelích ve Vídni a jejich vlivu na Schubertovu tvorbu, případně o vzájemném přátelství. Z polozapomenutí tak vystupují Jan Ladislav Dusík, Vojtěch Jírovec, Jan Václav Tomášek, houslisté Leopold Jansa a Josef Slavík a zejména pak skladatel Jan Václav Hugo Voříšek. Nechybí ani výroky skladatelů a muzikologů o rysech příbuznosti v tvorbě Schubertově, Smetanově a Dvořákově. Například Alfred Einstein o Prodané nevěstě prohlásil, „že vychází z raně romantické vídeňské hudby, ze Schuberta, a že je v ní málo toho, co by nemohlo pocházet od samého Schuberta“. Podobně největší ikonu české opery hodnotí i Walther Vetter.

    Zbývající kapitoly řeší genezi Velké symfonie C dur a vrcholných mší, zvláště v souvislosti se Schubertovou zbožností a posledními dvěma roky jeho života. Vojtěch Kyas také ve své knize neopomněl zdůraznit podíl brněnských umělců na interpretaci Schubertova díla: Petr Fiala s Českým filharmonickým sborem Brno provádí s úspěchem v zahraničí Schubertovy mše, klavírista Jaroslav Smýkal se specializuje na Mistrovy sonáty, klavírní duo Věra a Vlastimil Lejskovi zase nahrálo jeho čtyřruční dílo a oba manželé roku 1978 založili Mezinárodní Schubertovu soutěž pro klavírní dua v Jeseníku.

    Ostatně Věra Lejsková svou fotografií podstavce sochy Krista, stojící nedaleko rodiště Schubertova otce, obce Vysoká v masivu Kralického Sněžníku (foto je na str. 33), nám vlastně vysvětluje původ půvabné historky: místní občan nic nevěděl o nějaké Kristově soše, ale poslal autora knížky k soše „svatého Schuberta“; místní si toto jméno našli (ovšem coby jméno donátora onoho Kristova pomníku) právě v německém textu na soklu sochy. No a může-li mít „svatý Schubert“ svou sochu, co by nemohl mít i svůj vlak! A takový skutečně brázdí trať Praha–Brno–Vídeň–Graz. (Poslední konstatování už ovšem překračuje rámec článku, jehož úkolem je přiblížit Kyasovu knížku.)

    Autor svou práci zakončuje výrokem, že Schubert se zasloužil o ustálení romantického hudebního jazyka. A právem cituje Vítězslava Nováka, který neváhal prohlásit Schuberta „za největší, ryze hudební ingenium vůbec“. Takže je dobré občas si nechat otevřít oči přečtením knihy typu Kyasova Franze Schuberta, abychom věděli, kam zaměřit své kulturní zájmy (a jak odpovídat na otázku položenou v nadpisu tohoto článku).

MICHAL ŽÁK