Malíř Jiří Kosík: osobitý a svůj

25.08.2014 10:15

    Pod jednoduchým, avšak jasným a sdělným titulem OBRAZY – Jiří Kosík, vydalo brněnské nakladatelství Šimona Ryšavého obrazovou publikaci představující reprezentativní výběr prací brněnského malíře. Kniha formátu A 4 o rozsahu 64 stran obsahuje více než 80 barevných reprodukcí na křídovém papíře, které jsou výsečí z rozsáhlého díla rodáka z Brna (12. 11. 1951). Ti, kteří znají blíže Kosíkovo malířské dílo, vědí, že zdařilá a dobře vypravená obrazová publikace nemůže přirozeně zachytit všechny etapy a podoby jeho malby, poměrně se různící pojetím i formou zpracování.

    V úvodu monografie píše PhDr. Jiří Stehlík o Kosíkovi jako o „malíři magických barev i snových dějů, jehož divák vchází do vlastního nitra bez klepání.“ Lze říci, že tato věta vytržená ze zevrubnější zasvěcené charakteristiky malíře a člověka J. Kosíka vypovídá o tom nejpodstatnějším a může být klíčem k pochopení jeho tvorby. Ta, jak již řečeno, může až udivit, měnícím se stylem, jistou různorodostí. Vždy je tu však základní jednotící linka v introvertním pohledu autora na svět „zevnitř“. Kosík je expresionistou, který vkládá do obrazů vlastní vnitřní pocity, reflexe, významy. Část jeho tvorby je přímo značena snahou o překročení rozměrů našeho prostoru, o vstup „za oponu“ běžně vnímané reality (např. cyklus Vstup do čtvrtého rozměru). Do Kosíkových pláten se promítá jeho blízkost ke spiritualitě, mytologii, ale také např. k fantastice, prosakuje z nich poetické i magické vidění světa.

    Předchozí slova by mohla svádět k domněnce, že Kosíkova malba je vysloveně abstraktní. Obsahuje samozřejmě i ryzí abstrakci, většinou však jde o kombinaci abstraktního s konkrétním, častým výrazným rysem je fantasknost, mnohdy při tvůrčí hravosti. Předchůdců, kteří malíře inspirovali v různých etapách jeho tvorby, by bylo možno jmenovat víc. Nepochybně sem náleží Kamil Lhoták, Oscar Kokoschka a Joan Miró.

    Stejně jako se liší pohled malíře a způsoby jeho ztvárnění vlastního vidění, odlišné je i vnímání toho, kdo percipuje. Mě osobně zaujalo více obrazů z různých období malířovy tvorby, nejvíce snad ty, v nichž lze nalézt inspiraci obrazy K. Lhotáka. Kosíkovy barely někdy připomínající parníky na moři, pyramidy osamělé v jasně barevném prostoru s hrdou vlaječkou na samém vrcholku, někdy současně evokující náčrt lidské tváře, rozverné komíny, krajiny, do nichž vstupují útržky moderní doby a její techniky. Zajímavé, často s obsahem vtipu jsou jeho koláže, stejně tak malby s variacemi téhož prostoru. (Např. náměstí se stavbami a rozmanitými předměty v kombinaci historie se současností a dominantním sloupem uprostřed kompozice, na jehož vrcholku spočívá vlepené foto tváře světce, anděla či významné osobnosti.)

    Jiří Kosík se malbě věnuje dlouhá léta z vnitřní potřeby, svými obrazy dokáže oslovit a vzbudit zájem. Je členem Svazu moravskoslezských výtvarníků, vystavoval na řadě výstav, úspěšný byl i v zahraničí, kde řadu let působil. Jeho díla jsou zastoupena v rozsáhlé soukromé sbírce v Basileji (E. Duvalli). G. Eslingová z rádia Mnichov ho charakterizovala slovy: „generační souputník zrodu postdmoderny balancující mezi starým a novým, přesně na hraně hrozící zřícením. Výtvarný eskamotér – artista. To vše v lyrickém zabarvení.“

    Brněnský malíř J. Kosík je člověkem skromným, citlivým, spirituálně laděným, s bohatým vnitřním světem a  poetickým viděním, v němž nechybí humor. Monografie vydaná Š. Ryšavým je provázena nejen slovy jeho přátel, ale obsahuje také osobitá „poděkování světu“ samotného malíře, z nichž vyjímám:

    „Mým rodičům, protože jinak bych nebyl. Vládě ČR za placenou doživotní dovolenou. Ministerstvu financí za to, že si my boháči můžeme odepisovat daně. Všem zvířátkům na světě, že ještě jsou.“ Jiří Kosík je osobitý a svůj.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK