Ľubomír Feldek exceloval ve „svém“ Brně

    Když brněnské Centrum experimentálního divadla ohlásilo, že na jeho Sklepní scéně Divadla Husa na provázku vystoupí 28. dubna Katarina Feldek Band & Zvieratník, těšila se kulturní veřejnost nejen na vystoupení přední slovenské šansoniérky, ale i na jejího otce, básníka, prozaika, dramatika, autora literatury pro děti, překladatele a také člena brněnského uměleckého Sdružení Q Ľubomíra Feldeka, který se v úvodu představil jako člen KaFe Bandu a moderátor pořadu světových šansonů, jejichž texty přeložil do slovenštiny a jež bude jeho dcera zpívat za doprovodu kláves a saxofonu Richarda Šimurky a baskytary Iva Jankoviče (přičemž oba pánové, zvláště druhý z nich, i zpívali). A ten tajemný Zvieratník z názvu pořadu? To je titul Feldekova překladu básnické prvotiny Bestiář aneb Orfeův průvod Guillauma Apollinaira z roku 1911, který letos, v roce stého výročí básníkovy smrti, vyjde v trojjazyčném vydání – jako (po nedávném překladu Poeova Havrana) druhá publikace postavená na spolupráci Ľ. Feldeka a brněnského básníka a překladatele Ivana Petlana a s ilustracemi výtvarníků z ateliéru výtvarníků s handicapem KreAt. Dvojlisty s francouzskou, českou a slovenskou verzí pětiverší o domácích i exotických příslušnících fauny (s ilustracemi Petera Dunaje) byly rozvěšeny na provázku kolem celého prostoru Sklepní scény a slovenský překladatel je v průběhu pořadu obcházel a výběrově citoval společně se svým mladším českým kolegou, který měl k dispozici už svůj knižně vydaný překlad. Jak I. Petlan prozradil, byla ta společná česko-slovenská recitace domluvena až těsně před vystoupením.

    A ještě jedno výročí Ľ. Feldek připomněl. Před šedesáti lety, v dubnu 1958, vyšlo číslo slovenského časopisu Mladá tvorba, v němž debutovala tzv. Trnavská skupina, jejíž členové Ľ. Feldek, Jozef Mihalkovič, Ján Ondruš a Ján Stacho byli nazýváni konkretisty, případně i senzualisty či neopoetisty, protože způsobili převrat v poezii svým důrazem na vyjadřování konkrétních smyslových pocitů, na obrazotvornost, metaforu a experiment, což bylo v přímém rozporu s tehdejší schematickou podobou socialistického realismu a s jeho propagovanou funkcí agitační a propagační. A také dávali důraz na tvorbu pro děti a zejména na umělecký překlad. Tu dobu kolem roku 1958 Feldek nazývá „balónkové roky“ – vždyť tehdy vznikla taková populární díla jako film Červený balónek Alberta Lamorisse či píseň Dva modré balónky Bedřicha Nikodéma na text Jaromíra Hořce…

    To vše se zřetelně promítlo do tvorby Ľ. Feldeka, v níž překlady hrají mimořádnou roli, takže jeho dcera má o repertoár postaráno. Slyšeli jsme v podání Kafe Bandu několik slavných písní, mimo jiné Mŕtve lístie Josepha Kosmy na text J. Préverta, Žltý balónik, Šťastný deň, Nechce sa mi pracovať, Gershwinovu Summertime a další. A také Cole Porterův Darm Hot z muzikálu Kiss me Kate; Feldek zavzpomínal, jak ho kdysi přeložil do slovenštiny a poté na popud Iva Osolsobě i do češtiny pro brněnskou Redutu – a až po pár desetiletích si najednou uvědomil, že pro úvod písně má slovenština příhodné slovo s dlouhou slabikou: úpek. Tak to také Katarina Feldeková svým osobitým způsobem zazpívala.

    Těch vazeb na Brno slovenský básník připomněl více – od Skácelovy sympatie pro Trnavskou skupinu (Skácel jim do Mladé tvorby 4/1958 věnoval svou známou báseň Kvetoucí alej, již Feldek zpaměti odrecitoval) až po současnou spolupráci s Ivanem Petlanem a samozřejmě se Sdružením Q.

    Bylo to po všech stránkách radostné a vysoce inspirativní setkání s bytostně blízkou slovenskou kulturou v podání Ľubomíra a Katariny Feldekových a KaFe Bandu. A můžeme se těšit, že až trojjazyčný Bestiář/Zvieratník vyjde, milé slovenské hosty opět přivítáme na jeho křtu – pokud je KreAt ve spolupráci s Centrem experimentálního divadla opět pozvou.

MICHAL ŽÁK

Foto: doc. Ing. arch. Jan Rajlich (Sdružení Q)