Kovář Mikeš na Biskupském dvoře

10.06.2020 14:25

    Byla to dobrá volba ze strany Městského divadla Brno, když svým divákům po koronavirovém půstu nabídlo příjemný a milý pohádkový muzikál O statečném kováři. V nádherné večerní kulise Biskupského dvora s osvětlenými věžemi katedrály vyniká divadlo snad více než v kamenném stánku. Dominujícím prvkem představení je hudba Petra Ulrycha. Nejdříve zazní cimbál, ale nenásleduje moravská lidová, nýbrž typická Ulrychova hudba s lehce rockovým laděním, příjemná snad všem generacím. Na divadelní (nyní 13členný) orchestr není bohužel vidět, před případným deštěm je ukryt až nahoře v podloubí, nicméně cimbál šéfa orchestru Petra Gablase, kytara a smyčce rozeznívají celý (technikou dobře ozvučený) prostor. A znějí téměř celé představení, mluvené slovo se uskrovnilo před zpěvem.

    Petr Ulrych napsal hudbu i texty písní již ke stejnojmennému filmu z roku 1983. Scénář vznikl na motiv pohádky Boženy Němcové, režíroval Petr Švéda a kováře hrál mladičký začínající Pavel Kříž (spolu s Petrem Čepkem, Vlado Müllerem, Mílou Myslíkovou). Při pondělní premiéře ho pozval na biskupské jeviště ředitel městského divadla Stanislav Moša, aby spolu s dalšími pokřtili cédéčko – samozřejmě s Ulrychovou hudbou. K filmovým písničkám připsal Petr Ulrych nyní ještě osmnáct dalších.

    Nastudování tohoto milého díla probíhalo v napětí vzhledem k situaci kolem stále ještě platících hygienických omezení. Ještě jen pár dnů před premiérou vedení Městského divadla Brno nevědělo, zdali se bude muset hrát v hodně omezených podmínkách, nebo ve snesitelnějších. Naštěstí nastala lepší varianta. Připomeňme, že od 25. května do 7. června mohlo být na hromadných akcích maximálně 300 osob. To je pro větší scény beztak žalostně málo. Na Biskupském dvoře je instalováno 700 sedaček, jenže, jak uvedl ředitel Moša, při dodržení přísných hygienických podmínek, tedy při obsazení každé druhé řady a při zachování prázdných míst mezi diváky, by povoleného limitu beztak nedosáhli, „vešlo“ by se jen 220 diváků. Naštěstí od pondělí 8. června mohlo být pohromadě a bez mezer již alespoň 500 lidí, takže divadlo muselo „jen“ odložit premiéru ohlášenou na neděli sedmého až na pondělí osmého června. Se všemi organizačními problémy.

    Napětí a obavy divadelníků cítíme při pročítání textu prohlášení Asociace profesionálních divadel datovaného v úterý 12. května:

    „České divadlo v posledních měsících, a ne svým zaviněním, se dostalo do situace, která nemá v novodobé historii obdoby. … Právě oblast divadla bude jedním z nejvíce postižených segmentů života naší společnosti.“ Tehdy ještě hrozilo, že v hledišti budou muset diváci sedět odděleně, aby mezi nimi zůstala volná místa. „Copak si lze představit, že by se divák mohl intenzivně věnovat divadelnímu umění, plně se mu odevzdat a užít si jej, když jeho hlavní starostí má být vzdálenost od jiného diváka, ochrana rouškou i další omezení? Vždyť právě těsný fyzický divácký kontakt umožňuje onen zázrak divadla, který všichni dobře známe jako tzv. společný prožitek tzv. společné duše publika…,“ stojí dále v prohlášení. Autoři pak upozorňují na nebezpečí prohlubování již tak fatálních ekonomických ztrát.

    „Jsme přesvědčeni, že svoboda shromažďování, která je podstatou divadla, musí být umožněna bez omezení. Uvítali bychom umožnění letních exteriérových divadelních produkcí od počátku měsíce června ve venkovních prostorách s kapacitou do cca 800 diváků,…“ citujeme z prohlášení. V červnu se ovšem na Biskupském dvoře a všude jinde hraje pouze pro maximálně 500 diváků. Do data premiéry nebyla na prohlášení divadelníků oficiální reakce.

    Přesto – divadlo se hraje, Statečný kovář baví a vytváří pohodu. V hledišti jsme viděli i čtyřleté děti, zvládly celé představení. Vzniklo, jak sdělil režisér a také představitel (staršího) Kováře Igor Ondříček, podle scénáře zmíněného filmu. Zásadním přínosem byl autor hudby Petr Ulrych, jenž pro městské divadlo zhudebnil řadu úspěšných inscenací (Radúz a Mahulena, Koločava, Markéta Lazarová, Máj aj.) Role Mikeše, tedy Statečného kováře, je jakoby ušita pro i v civilu příjemného a usmívajícího se Aleše Slaninu; sekundují mu Jiří Mach coby Krajánek a již zmíněný Igor Ondříček. Trojici zachránců princezen dotvářejí s Mikešem ještě Matěj a Ondra v podání osvědčených komiků Jakuba Uličníka a Kristiana Pekara. S rolí (hodného) Krále si pohrává zkušený Zdeněk Junák, v postavě (zlého) Černého krále přijíždí na jeviště na vysokém koni a s psí obludou téměř o generaci mladší a zlobou překypující Petr Halberstadt. Přesvědčivou Hostinskou je Lucie Bergerová, mihne se i klučina Tobiáš Latzka jako Malý Mikeš. Autoři úpravy Klára Latzková a opět Igor Ondříček dali princeznám křestní jména hereček: Eliška, Kristýna a Barbora – Skálová, Gašperáková a Musilová. Nejpůsobivější jsou scény, kdy zpívají všichni, tedy i princezny včetně company. Působivé souboje s halapartnami a další pohyby herců vytvořil Martin Pacek, do hnědavého odstínu příjemně ladily kostýmy Romana Šolce. O to více vynikly zářivé šaty princezen. Hraje se v nápaditých velkých i vtipně řešených dekoracích Jaroslava Milfajta. Na sociálních sítích převažují kladné, až nadšené ohlasy.  (tr)

Aleš Slanina v titulní roli, vzadu Jakub Uličník a Kristian Pekar (zleva) v roli Matěje a Ondry. (Foto: MDB, Tino Kratochvil)