Kouzelná flétna v Radosti je pro radost

16.03.2014 17:10

    Divadlo Radost už dlouho není jen divadlo loutkové, přestože v něm loutky hrají. Hrají tu ale i dospělí a to nejen pro děti, ale pro lidičky „ od tří do sta let“. Ale nejde tu o stáří či mládí, jde o to, umět v sobě vyvolat hravou a vnímavou duši a umět se radovat.

    Třetí premiéra této sezony má velké ambice. Vytvořil ji – jak jinak – duše a principál divadla Vlastimil Peška a jako parťáka si přizval stejně hravého a tvořivého ducha, Wolfganga Amadea Mozarta. Zcela určitě s jeho svolením (a možná mu i Mozart koukal přes rameno a radil mu) vypustil všechny zátěžové, vážné a zednářské scény a motivy a ponechal zásadní kostru příběhu. Orchestr zmenšil na pět hráčů (klavír, housle, violoncello, flétna a cimbál) a zapojil je vtipně do děje. A na scéně roztočil nápaditý kolotoč gagů, efektů, nástrah, loutek, herců i skutečných operních pěvců. Na nápadité a variabilní scéně a ve fantaskních  kostýmech je stále se na co dívat, o překvapení a efekty není nouze a pěvci zpívají, tak jak mají. Aby se srovnali hosté, profesionální pěvci s ostatními členy divadla Radost, je zapojeno ozvučení, nutno pochválit zvukaře, že velmi citlivě.

    Na představení je nejcennější snad to, že si nikdo nehraje na „umění“ a všichni se nadšeně baví. Děti snadno chápou příběh, který je podán srozumitelně a i „zlé“ postavy jsou podávány s humorem a s půvabem. Dokonce i bídný Monostatos a jeho průvodci bachaři – hroši. Krásný princ Tamino, poněkud natvrdlý a nemotorný, je milý a hezky zpívá, Martina Králíková z opery Národního divadla v Brně jako Královna noci, či Aneta Bendová, studentka operního zpěvu Konzervatoře v Brně jako Pamina, jsou profesionálky a zvládají role na jedničku.

    Překvapivě zdařilý výsledek jde dokonce i trochu dál. Možná, že v takové atmosféře se kdysi Kouzelná flétna premiérovala, Na Vídeňce, u Schickanedera, kde ji přijali nadšeně děti i dospělí, přesně tak, jako nyní v Radosti. A proto – vezměte děti a hurá na Kouzelnou flétnu!

KARLA HOFMANNOVÁ

Foto: Petr Michl