Ze sbírky básní Michala Žáka
Klec na vodu
Brněnský autor Michal Žák vydal v roce 2012 v nakladatelství Šuplík sbírku básní "Klec na vodu". Sám o sobě říká, že je zrozencem 20. století, jež nikdy v mysli neopustí. Proto se věnuje poezii. Přinášíme několik ukázek z jeho knížky.
KLEC NA VODU | DÁVNÁ VZPOMÍNKA |
Spolu se mnou propadáš se | Z malého vršku kluci dolů spouštějí |
stále víc do svého těla | automobilovou duši |
lásko | a běží běží běží vedle ní |
s radostným křikem | |
Slova se komíhají na svých lodyhách | |
ve větru řeči Někomu | O pár století hlouběji |
slastně rozkvetou | matka hexametrem chlapečka svého |
někomu jen zahustí | teď k obědu volá |
polévku myšlenek | Však už mu řádně vytrávilo |
Láska si nás ponechala | Jaká to slast |
Jen občas nám v kleci | pouštět balvan s kopce |
vyměňuje slova | myslí si malý Sisyfos |
a běží a běží Pod kopcem | |
ALLARGANDO | duše drcne o balvan |
a překulí se | |
Na stráních Špilberku | |
do noci sem tam sálá | |
hořící keř | NACHÁZENÍ |
uprostřed s párem milenců | |
Jen z velké dálky | |
Mé město se ve mně ukládá | zní kovový hlas města |
V průsečíku palebných čar očí čtyř mamlasů | Velká věž prstem svého stínu |
rád hrůzou nedýchám | |
ohmatává náměstí | |
Svět se pootočil o čtyřiadvacet hodin | Mohutný vítr si přivlastňuje stromy |
Podchodem na konečné | Jen stínem věže nepohne |
jak okénkem orloje | |
prochází němá tvář | Krása tu jaksi nešikovně klečí |
slepého učitele hudby | jak ztracený syn |
vedeného majestátním psem | na Rembrandtově obrazu |
Život je malinko zpožděný | Ženo strome poznání |
jako zvuk sekery | Jaká slast býti sadařem |
v zasněženém lese | Když nahá dlaň trne do tvaru plodu |
PhDr. Michal Žák (nar. 1943) je absolventem filozofické fakulty brněnské univerzity. Čtvrt století učil na středních školách v Hodoníně a v Brně, od roku 1990 byl redaktorem (Crimi, Moravské noviny, Haló Brno, Brněnský Metropolitan), spolupracoval i s brněnským rozhlasem.
Allargando = volnějším pohybem, rozvláčně.