Keramici na Pekařské

    Klára Adamová, Prokop Veselý, Petr Navrátil, Jan Jánský, Jana Jano, Petra a Lubomír Hluštíkovi, Nicola a Dan Sekovi, Bob Jakeš, Vladimír Groh a Yasuyo Nishida, Karel Frantel, Jaroslav Kotisa, Karel Ševčík, Radka Linhartová, Karel Žíla, Michal Vaněk, Andrej Kňaževič zaštítěni brněnským Sdružením keramiků, vystavují od 2. listopadu t.r. do 14. prosince své práce v brněnské Galerii Pekařská. Náš snímek je ze zahájení – a jak můžete vidět, sešlo se tam nespočet, národa…

    Klárko, ptám se, to je tak vždycky, když vystavujete?

    Ano, když je vernisáž, ve všední den ale přijde málokdo. Ani keramici moc nechodí…Vymlouvají se, že nemají čas, že mají moc práce.

    A mají?

    Já bych řekla, že moc času fakt nemají. Musejí se nějak živit.

    A čím se živí umělci?

    No, uměním obvykle nee… Nebo aspoň hodně z nich nee…

    To by snad mohlo z našeho rozhovoru zatím stačit. Pravda, umělců je hodně, ať už umění slovesného, výtvarného, filmového, divadelního… A málokteré je k uživení. A přece valná část mladé populace hrne se na studia humanitních a uměleckých oborů. Nepochybuji, že chtějí povznést národ, obrodit jej a vzkázat mu, že nemá trávit víkendy v nákupních centrech, místo toho má navštěvovat výstavní síně, listovat v knížkách, vonět k vřesu, kupovat keramiku… Ale spíš jim nějak nejde matematika, fyzika, chemie…

    Co si myslíš ty, Klárko…? Není umělců moc?

    Ať je jich hodně, když něco umějí. Ale ať se nediví, že je to umění neuživí. Keramiků je fakt hodně. Ale já se nedivím, když jsme si s mámou zařizovaly keramickou dílnu v roce 1978, nedostala se koupit ani keramická pec, ani kruh. Materiál jsme sháněly po známých, pokoutně. Teď koupíš velmi kvalitní vybavení, tak proč nedělat keramiku? Umělec je ten, kdo má co dát druhým ze sebe, předat lidem něco co umí, co sám miluje a nenudit je přitom.​

    Takže, čím se živí keramikové? – ptám se opět…

    No, keramikou obvykle ne. Většinou učí ten obor na školách, nebo učí něco podobného výtvarného. Případně spolupracují s architekty na jejich realizacích – když mají štěstí…

    Kolik vás, keramiků, v Brně je?

    V Brně a na Brněnsku je aspoň stovka keramiků. Členů Sdružení je asi dvacet.  Bývalo nás mnohem víc.  Ale mnozí podlehli únavě, nebo finančním starostem. Ale na vernisáže přijde vždycky hodně lidí, jen ty akce musejí být na vhodném místě.  Několik výstav jsme měli na Jánské, v domě U tří rytířů, kde jsme se střídali s hlídáním a někdy přišel jen jeden návštěvník za den, jsou to krásné podzemní prostory, ale málo známé…Naopak, velký úspěch měly vernisáže ve Vyškově, tam jel z Brna vždycky skoro plný vlak. Ve Vyškově totiž měli mnoho let dílnu Karel Ševčík a Jaromír Kotisa, byli hybnou duší, většinou ty výstavy instalovali, obvykle v zámecké galerii.

    Dnes je v čele Sdružení keramiků výtvarník Vladimír Groh. Organizuje výstavy, sympozia a výměnné návštěvy. Konstatuje:

    Během let 1991 až 1999 jsme byli velmi aktivní, například se uskutečnila řada výměnných akci - od Katalánie přes Litvu, Kanadu, Izrael, Japonsko a Koreu... Ale finanční náročnost každým rokem stoupala a možnosti získat nějaké prostředky se zmenšovaly. Na akcích se tehdy podílelo město Brno, fond ČFVU a soukromí sponzoři.  Od výměnných pobytů našich členů jsme museli upustit, přesto navázaných kontaktů využíváme a podílíme se na činnosti mezinárodních struktur, například Nikola Seko je prezidentem Svazu českých keramických měst… V poslední době začíná se znovu trochu blýskat na lepší casy - a proto jsme uvítali zájem Galerie Pekařská, kde dnes pořádáme členskou výstavu…  

    Stručně tedy, kdo na Pekařské vystavuje:

    Prokop Veselý – jeho záběr je široký, od velkých barevných pláten, v nichž převládá přírodní zeleň, přes drobnou užitkovou keramiku s veselými panduláky a s přírodními motivy, například do bytu jako stvořené keramické slepice a usměvavé ryby. Žije u Kunštátu a vystavuje i neidentifikované artefakty pro návštěvníky vybavené fantasií…

    Petr Navrátil – tvoří v Borkovanech středně velké artefakty neurčitého charakteru, jež jsou někdy vhodné jako nádoby na vodu jindy na víno, jindy jen tak, že stojí v koutě, ale živí se především jako restaurátor…

    Jana Jano – oblíbila si hlínu a šamot, hněte je, aniž by její ruce ovládala hluboká myšlenková konstrukce, jak říká, spíše nálada, rozpoložení a intuice…

    Petra Hluštíková – je z Prahy, ale se svým manželem Lubomírem, rovněž výtvarníkem působí v Rudce u Kunštátu, její mísy, vázy, hliněné kachle a plastiky jakoby byly inspirovány pradávnou keramikou středomořských národů…ale učí v Praze… A její manžel Hluštík je keramikem řekněme zahradním a jeho umění je většinou velmi těžké, nikoli snad na pochopení, ale co do tonáže…Do zahrady nebo do parku jako stvořené.

    Jan Jánský – na rozdíl od mnoha ostatních, kteří vypalují své umělecké artefakty v pecích plynových ev. elektrických, Jánský topí dřevem – po způsobu starých mistrů – a taky své náměty k porcelánovým a kameninovým nádobám a figurám čerpá často z archeologických nálezů…

    Klára Adamová, rozená Babrajová – je duše romantická se smyslem pro humor v umění keramickém, aspoň to tak vypadá při prohlídce nespočetných figurek, domečků, nádobek, lístečků, květinek, traviček a kresbiček…

    Nikola a Dan Sekovi jsou dvojčata, ale každý má svou dílnu. Oba žijí u Kunštátu. Říkají, že jejich práce jsou inspirovány moravským lidovým hrnčířstvím a  orientem. I oni topí dřevem a glazují své vázy, talíře, mísy, dózy a džbány na pivo barvami spíše temnými, veselého barevného třeštění bys u nich pohledal, i když prý s nimi veselo je.

    Jejich učitelem byl Bob Jakeš, guru mladých keramiků, který je sice z Vysočiny, ale na rozdíl od mnohých působí v Brně. Jeho kameninové a porcelánové zboží poznáš na první pohled – a zboží říkám úmyslně, on totiž dle svých slov chce, aby umělecké dílko bylo především k užitku, dalo se dobře uchopit a neprasklo, když jej spaříš horkým čajem – a tak třeba jeho čajové soupravy nacházejí odbyt v čajovnách daleko za hranicemi Brna, Moravy i Čech…

    Vladimír Groh a Yasuyo Nishida jsou partneři v životě i v porcelánu, dělají kousky noblesních tvarů často ze surovin až z Japonska (kde Yasuyo vystudovala) vypalované při vysokých teplotách s glazurami s platinou a jinými vzácnými kovy, přesto o nich tvrdí, že jsou použitelné i na kafe…

    Karel Frantel není pro změnu z Vysočiny, ale z Mikulova, ale i on se hlásí se k inspiraci japonskými, čínskými nebo korejskými keramiky, ale na výstavě má barevné vázy s obtisky a doma keramiku všeho druhu včetně barevných panó, z nichž až zrak přechází.

    Radka Linhartová je brněnská keramička, jejíž tvorba zahrnuje nepřeberné množství porcelánových talířů, talířků, talířečků, hrnků, hrníčků a hrnečků, šálků a šálečků, pro něž jsou charakteristická dobře uchopitelná nikoli však pochopitelná ouška…

    Jaroslav Homola narodil se a tvoří ve Ždánicích a je milovníkem starých časů a slovácké lidové keramiky, jeho pánské figury nosí jeho kníry… patří k zakládajícím členům Sdružení keramiků…

    Karel Žíla je ze Střílek a miluje moře, a zřejmě i moře čaje, na výstavě má keramické plachetnice a v dílně spoustu čajových souprav i srozumitelné a působivé plastiky zvěře i žen, vhodné do zahrady.

    Michala Vaňka najdete v Mutěnicích, jeho repertoár je pestrý, krom všelijakých keramických příšerek a potvůrek jak užitečných tak roztomilých vyrábí i dýmky a hudební nástroje a je jednou z nových tváří ve Sdružení keramiků, stejně jako

    Andrej Kňaževič, který se soustředil na užitečné šálky, podšálky, hrníčky, talířky a nádobí všeho druhu.

xxx

    Dům na Pekařské 52, kde se koná výstava, je památkově chráněný, v letech 2011 a 2012 citlivě restaurovaný, hned vedle vchodu do galerie je prodejna nazvaná Entrade, kde si můžete umělecká díla zakoupit. To všechno se můžete dovědět na internetových stránkách galerie, brněnských výtvarníků, i prodejny Entrade. Zajímavé je, že ač jsem se vyptával, jak jsem se vyptával, nikdo mi zatím nedokázal říct, kdo je majitelem objektu a kdo financoval jeho jistě nákladnou a pozoruhodnou rekonstrukci. Ať je to kdo je, je to zřejmě člověk přemýšlivý. Nepochybně si spočítal, že na prodeji umění sotva vydělá, a proto další provozovnou v objektu jest Pohřební služba.

LADISLAV VENCÁLEK

Foto: autor