Kdo neví, co s Bulisem?

    KDO neví, co s láskou, ať se zamiluje třeba do anglické královny – nejkrásnější píseň, co znám... no a pak jich znám ještě několik – a všechny složil Jiří Bulis. Zemřel 12. května 1993 na dálnici poblíž Olomouce. V proudu písní, písniček, šlágrů, hitů, šansonů, hudby populární, džezové, divadelní, filmové a jiné, který se na nás valí z médií, jen málokdy zazní opravdový cit. Skoro všechna ta populární hudba si na city jen hraje. Nebo na smutek. Nebo na lásku. Jiří Bulis nic nehrál. No, ale aby nevznikl dojem, že byl tragéd a bolestín. To jen jak léta šla – a brala... Naopak – když šlo o humor v muzice, v písničce, na divadle nebo ve filmu – byl Bulis sázkou na jistotu. Jeho život a dílo by měly být už dávno citlivě, s láskou a humorem zaznamenány např. na filmový pás... Uvažovali jsme o tom řadu dní, s kameramanem Karlem Slachem bychom objeli všechny kamarády a známé, materiálu by bylo jistě dost, Jiří se skládáním pro divadlo začal jako gymnazista ve svém rodném městě v Chomutově pro tamní Divadlo v podloubí, pak přešel na studia pedagogické fakulty a JAMU do Brna a sblížil se s HaDivadlem, Divadlem na provázku, psal hudbu pro Polívkovy kreace, taky hudbu pro brněnské divadlo X, i pro řadu jiných v Praze i za hranicemi, hudbu filmovou i koncertní. Ale je to těžké. Jeho písničky a šansony se nehrají a zpěváci populárních písní a jejich poradci po nich nesáhnou. Řekl bych, že se jich bojí – napsal jsem kdysi dávno. A nejen zpěváci. Je tomu tak rok a něco, co brněnský televizní režisér Karel Fuksa – dnes již důchodce – a Arnošt Golodflam chtěli natočit pro televizi film o Jiřího životě a tvorbě. Výborně, řekl jsem si, jsou to profesionálové, necháme to jim… Ale – televize neprojevila zájem, řekl mně nedávno A. Goldflam. Trochu mě to překvapilo, Fuksa pracoval – a dobře – v televizi málem celý svůj profesní život – a Goldflam taky není žádný nováček. Kde je zakopán pes?

    Naštěstí, stále je zde strážkyně Bulisova odkazu, pedagožka JAMU Dada Klementová. S posluchači třetího ročníku muzikálového herectví JAMU připravila hodinku a čtvrt Bulisových písní. Hrály se v Divadle na Orlí v prosinci a měly velký ohlas. Vyprodáno. „Mysleli jsme, že je sehrajeme tak třikrát nebo čtyřikrát, ale bylo pořád plno a tak je opakujeme ještě 15. a 16. vždy v 19. hodin, v únoru,“ říká Dada Klementová. A o vzkříšení Bulisových písní se stará také Bulisova dcera Lucie Dlabola Bulisová, která koncem minulého roku oslovila interprety z řad písničkářů a netradičních kapel, mladším jsou jejich jména známa, jmenujme např. punkovou písničkářku Muchu, Martina E. Kyšperského, nebo bratry Orffovy, či skupiny Hm, a podařilo se jí vydat album nazvané Neodcházej. O hudební rozbor těchto více či méně dobrých pokusů se zatím postaraly jen odborné tiskoviny.

    Já bych chtěl poděkovat všem, kteří se Bulisových písní nezalekli.

LADISLAV VENCÁLEK